Tisková zpráva

26. března 2015: Dosud nejlepší pozorování prachového oblaku G2 potvrzují, že v květnu 2014 prošel nejbližším bodem své dráhy kolem superhmotné černé díry v srdci naší Galaxie, a že tento ‚manévr‘ přežil. Nové výsledky získané pomocí dalekohledu ESO/VLT ukazují, že zřejmě nedošlo k významnému protažení objektu a že je tedy poměrně kompaktní. Z největší pravděpodobností se jedná o mladou hvězdu, jejíž hmotné jádro stále shromažďuje okolní hmotu. Zatím nebyla zaznamenána žádná známka zvýšené aktivity černé díry.

23. března 2015: Pozorování provedená pomocí teleskopu APEX a dalšími dalekohledy ukázala, že nová hvězda, která se evropským astronomům zjevila na obloze v roce 1670, nebyla klasickou novou, ale spíše mnohem méně častým projevem hvězdné kolize. Objekt byl během prvního zjasnění natolik nápadný, že jej bylo možné pohodlně pozorovat pouhým okem. Stopy, které po sobě exploze zanechala, jsou však natolik slabé, že teprve pečlivá analýza pomocí dalekohledů pro submilimetrovou oblast elektromagnetického záření umožnila vyřešit tuto 340 let trvající záhadu. Výsledky byly publikovány 23. března 2015 v internetové verzi vědeckého časopisu Nature.

11. března 2015: Působivý snímek zachycuje část oblohy v souhvězdí Oltář (Ara). Jedná se doslova o pokladnicí kosmických objektů - hvězdokupy, emisní mlhoviny a oblaky s probíhající tvorbou hvězd jsou jen příklady bohatství, které se v této 4 000 světelných let vzdálené oblasti nachází. Uvedený snímek byl pořízen pomocí dalekohledu VST (VLT Survey Telescope) na observatoři Paranal v Chile a jedná se zatím o nejdetailnější záběr této části oblohy.

5. března 2015: Podle výsledků nedávno publikovaného výzkumu obsahoval praoceán na Marsu větší množství vody než současný pozemský Severní ledový oceán a v poměru k povrchu planety pokrýval stejnou část Marsu jako Atlantický oceán na Zemi. Mezinárodní tým vědců využíval po dobu šesti let dalekohled ESO/VLT, přístroje na Keckově observatoři a teleskop NASA Infrared Telescope Facility k monitorování a mapování vlastností vody v různých částech atmosféry Marsu. Nově vytvořené mapy jsou první svého druhu. Výsledky byly zveřejněny v internetové verzi vědeckého časopisu Science.

2. března 2015: Jedna z nejvzdálenějších dosud spatřených galaxií umožnila astronomům získat vůbec první pozorování prachu v takto vzdáleném systému s probíhající tvorbou hvězd. Jedná se o provokativní důkaz rychlého vývoje galaxií, který následoval po Velkém třesku. K získání těchto výsledků astronomové využili radioteleskop ALMA, který odhalil slabou září chladného prachu v galaxii A1689-zD1, a také dalekohled VLT, s jehož pomocí byla změřena vzdálenost objektu.

26. února 2015: Přistroj MUSE pracující ve spojení s dalekohledem ESO/VLT poskytl astronomům dosud nejlepší prostorový pohled do vzdáleného vesmíru. Při pozorování oblasti známé jako Hubbleovo jižní hluboké pole (Hubble Deep Field South), které trvalo pouhých 27 hodin, se v této malé části oblohy podařilo změřit vzdálenosti, pohyby a další vlastnosti mnoha vzdálených galaxií. Zaznamenány byly také dosud nepozorované objekty a v tomto smyslu se tak podařilo překonat kosmický dalekohled HST.

18. února 2015: Astronomové využili nový přístroj SPHERE pracující ve spojení s dalekohledem ESO/VLT ke hledání hnědého trpaslíka, který měl podle výpočtů obíhat kolem neobvyklé dvojhvězdy V471 Tauri. SPHERE poskytl astronomům dosud nejlepší pohled na okolí tohoto zajímavého objektu, nenalezl však nic. Překvapivé nenalezení tohoto sebevědomě předpovězeného hnědého trpaslíka znamená, že konvenční vysvětlení neobvyklého chování systému V471 Tauri je chybné. Tyto neočekávané výsledky byly popsány v prvním vědeckém článku, který byl publikován na základě pozorování provedených pomocí SPHERE.

9. února 2015: Astronomové využívající zařízení ESO společně s dalekohledy na Kanárských ostrovech identifikovali v srdci planetární mlhoviny Henize 2-428 dvojici překvapivě hmotných hvězd. Předpokládají, že při vzájemném oběhu se budou neustále přibližovat, až nakonec, zhruba za 700 milionů let, splynou. V tomto okamžiku bude vzniklý objekt obsahovat dostatek hmoty na to, aby explodoval jako supernova typu Ia. Výsledky práce byly publikovány 9. ledna 2015 ve vědeckém časopise Nature.

4. února 2015: Snímek pořízený pomocí přehlídkového dalekohledu ESO/VISTA zachycuje slavnou mlhovinu Trifid v úplně novém světle. Díky pozorování v infračerveném oboru elektromagnetického záření mohou astronomové prohlédnout skrze prachem naplněné centrální oblasti naší Galaxie a spatřit dosud skryté objekty. V této drobné části jednoho z několika mohutných přehlídkových programů dalekohledu VISTA astronomové objevili dvojici dosud neznámých velmi vzdálených Cefeid – proměnných hvězd, které se z našeho pohledu nacházejí téměř přesně za mlhovinou Trifid. Jedná se o první hvězdy tohoto typu, které byly nalezeny za centrální výdutí v rovině naší Galaxie.

28. ledna 2015: Na novém snímku pořízeném pomocí dalekohledu ESO/VLT vypadá 'kometární globule' CG4 jako výhrůžně rozevřená tlama gigantické kosmické obludy. Ačkoliv na tomto záběru se zdá být mohutná a jasná, ve skutečnosti jde o slabou mlhovinu, která je stěží v dosahu amatérských pozorovatelů. Také její skutečná fyzikální povaha zůstává pro vědce záhadou.

14. ledna 2015: Na observatoři ESO/Paranal v Chile dopadlo první světlo na zrcadla a detektory nové sestavy dalekohledů NGTS (Next-Generation Transit Survey, Nová generace přehlídky tranzitů). Cílem projektu je hledání takzvaných tranzitujících exoplanet – planet v cizích hvězdných systémech, které z pohledu pozemského pozorovatele přecházejí přes disk své mateřské hvězdy a tím periodicky způsobují měřitelný pokles její jasnosti. Dalekohledy se zaměří především na hledání planet zhruba o velikosti Neptunu, tedy 2krát až 8krát větších než je Země.

7. ledna 2015: Zdá se, jako by na tomto působivém snímku chyběly některé hvězdy. Tmavá plocha ve hvězdném poli však není skutečná díra, ale oblast napěchovaná plynem a prachem. Tento temný oblak nese označení LDN 483 – což je zkratka anglického označení 'Lynds Dark Nebula 483'. Temné oblaky, jako je tento, představují oblasti budoucího zrodu hvězd. Uvedený snímek oblaku LDN 483 a jeho okolí byl pořízen dalekohledem MPG/ESO s primárním zrcadlem o průměru 2,2 m vybaveným širokoúhlou kamerou WFI (Wide Field Imager), který pracuje na observatoři ESO/La Silla.

17. prosince 2014: Tento působivý snímek hvězdokupy M 47 byl pořízen na observatoři ESO/La Silla pomocí dalekohledu MPG/ESO s primárním zrcadlem o průměru 2,2 metru, který je vybaven kamerou WFI (Wide Field Imager). Této mladé otevřené hvězdokupě dominují zářivě jasné modré hvězdy, v kontrastu s nimi zde však také nalezneme několik rudých obrů.

4. prosince 2014: Na nedávném setkání ESO Council, nejvyššího výkonného orgánu Evropské jižní observatoře, jeho členové 'dali zelenou' [1] stavbě dalekohledu E-ELT (European Extremely Large Telescope), která proběhne ve dvou fázích. Pro první fázi, která zahrnuje veškeré stavební náklady až po dokončení plně funkčního dalekohledu se sadou přístrojů v horizontu deseti let, byly schváleny prostředky ve výši asi 1 miliardy Euro. Nový dalekohled přinese mimořádné objevy na poli výzkumu exoplanet, složení hvězd, blízkých galaxií i vzdáleného vesmíru. V rámci tohoto projektu bude v příštím roce přidělen největší kontrakt v historii ESO – na stavbu budovy dalekohledu a základní konstrukce E-ELT.

26. listopadu 2014: Pomocí dalekohledu MPG/ESO s primárním zrcadlem o průměru 2,2 m astronomové pořídili pestrobarevný záběr jasné hvězdokupy NGC 3532. Některé z hvězd stále září namodralým odstínem horkých stálic, ale mnohé jejich hmotnější sestry se již staly rudými obry a svítí červenou nebo oranžovou barvu.

19. listopadu 2014: Nová pozorování provedená pomocí dalekohledu ESO/VLT v Chile odhalila pozoruhodné uspořádání v největších strukturách hmoty ve vesmíru. Tým evropských vědců objevil, že rotační osy centrálních supermasivních černých děr ve sledovaném vzorku kvasarů vzdálených od sebe i miliardy světelných let jsou skloněny ve stejném směru. Zdá se také, že mají tendenci se orientovat podél struktur kosmické pavučiny, ve kterých se kvasary nacházejí.

10. listopadu 2014: Přístroj MUSE nedávno nainstalovaný na dalekohledu ESO/VLT poskytl astronomům dosud nejlepší pohled na působivou kosmickou kolizi. Nová pozorování poprvé umožnila odhalit pohyb plynu, který byl doslova vyrván z galaxie ESO 137-001 při jejím vysokorychlostním průletu mohutnou kupou galaxií. Výsledky jsou klíčové pro vyřešení letité záhady – proč v kupách galaxií ustávají procesy vzniku nových hvězd.

6. listopadu 2014: Nový snímek pořízený pomocí zařízení ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array) odhalil dosud nepozorovatelné mimořádně jemné detaily v protoplanetárním disku kolem mladé hvězdy. Jedná se o první pozorování provedená zařízením ALMA v téměř finální konfiguraci a tím pádem o zatím nejdetailnější snímek, jaký byl kdy pořízen v submilimetrové oblasti elektromagnetického záření. Tyto nové výsledky představují mimořádný pokrok při pozorování vývoje protoplanetárních disků a formování planet.

3. listopadu 2014: Díky použití plného výkonu interferometru VLTI (Very Large Telescope Interferometer) se mezinárodnímu týmu astronomů podařilo objevit zodiakální světlo zasahující obyvatelnou zónu v devíti nedalekých extrasolárních planetárních systémech. Zodiakální světlo je záření centrální hvězdy odražené od prachových částic, které vznikly následkem kolizí planetek nebo se uvolnily v důsledku kometární aktivity z jader komet. Přítomnost takto velkého množství prachu ve vnitřních oblastech planetárních systémů kolem některých hvězd by mohla být v budoucnosti překážkou při přímém zobrazování malých extrasolárních planet.

29. října 2014: Vědci využívající radioteleskop ALMA poprvé detekovali proud plynu přetékající z vnějšího hmotného disku směrem do vnitřních oblastí dvojhvězdného systému. Tento dosud nespatřený útvar by mohl být zodpovědný za trvalou existenci druhého, menšího disku hmoty v jehož nitru se formují planety, a který by jinak již dávno zanikl. Polovina z hvězd podobných Slunci vzniká ve dvojhvězdných systémech. To znamená, že tyto objevy budou mít značný dopad i na hledání exoplanet. Výsledky byly zveřejněny v časopise Nature 30. října 2014.