VLT vyfotil exotickou exoplanetu

Astronomové pátrají po planetách kroužících kolem jiných hvězd (po exoplanetách) různými metodami. Jedna úspěšná metoda je přímé zobrazování; je obzvláště účinná pro planety na vzdálených orbitách kolem mladých hvězd, protože světlo planety není zahlceno světlem mateřské hvězdy a tak je snadnější planetu spatřit.

Dnešní obrázek tuto techniku ilustruje. Ukazuje hvězdu CVSO 30 typu T-Tauri, vzdálenou přibližně 1200 světelných let od Země ve skupině 25 Orionis (mírně severozápadně od  známého pásu Oriona). Metodou zákrytové fotometrie, kdy se měří pokles jasu hvězdy, když před ní přechází planeta, zjistili astronomové v roce 2012, že kolem CVSO 30 obíhá jedna exoplaneta (CVSO 30b). Nyní se na tento systém astronomové podívali znovu pomocí několika dalekohledů. Ve studii byly zkombinována pozorování z dalekohledu ESO VLT (Very Large Telescope) v Chile, z Keckovy observatoře na Havaji a z observatoře Calar Alto ve Španělsku.

Pomocí těchto dat astronomové zobrazili objekt, který je pravděpodobně druhou planetou! Aby vytvořili obrázek, využili astrometrii poskytnutou přístroji NACO a SINFONI nainstalovanými na dalekohledu VLT.

Nová exoplaneta, pojmenovaná CVSO 30c, je malá tečka v levém horním rohu obrázku (velká skvrna uprostřed je samotná hvězda). Zatímco doposud známá planeta, CVSO 30b, obíhá velmi blízko k hvězdě - jedna otáčka jí trvá méně než 11 hodin a vzdálenost se rovná 0.008 AU - CVSO 30c obíhá výrazně dál, ve vzdálenosti 660 AU, takže jeden oběh dokončí až za 27 000 let (pro srovnání: planeta Merkur obíhá Slunce v průměrné vzdálenosti 0.39 AU, Neptun v o něco víc než 30 AU).

Jestli bude potvrzeno, že CVSO 30c obíhá kolem CVSO 30, byl by to první hvězdný systém, který obsahuje jednak blízkou exoplanetu nalezenou tranzitní metodou a jednak vzdálenou planetu odhalenou přímým zobrazováním. Astronomové stále zkoumají, jak se takový exotický systém mohl vytvořit během tak krátké doby, protože hvězda má pouhých 2.5 milionů let; je možné, že někdy v minulosti obě planety interagovaly a odhodily se od sebe, čímž vznikly jejich současné extrémní orbity.

Odkazy:
Vědecký článek, Schmidt et al.