Ledoví kajícníci za měsíčního světla na Chajnantoru

Babak Tafreshi, jeden z fotovyslanců ESO zachytil zajímavý fenomén na náhorní plošině Chajnantor, kde se nachází dalekohled ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array).

Zobrazené bizarní ledové a sněhové útvary jsou známé jako kajícníci ("penitents" ve španělštině). Jsou osvětleny Měsícem, který je vidět v pravé částí fotografie. Vlevo, výše na obloze, je nejasně vidět Velké a Malé Magellanovo mračno, zatímco načervenalá záře mlhoviny Carina se nachází těsně u obzoru úplně vlevo.

Kajícníci jsou malým přírodním zázrakem, který se nachází v oblastech s vysokou nadmořskou výškou - typicky nad 4000 m.n.m. - jako třeba v chilských Andách. Jsou to tenké hroty a listy ztuhlého sněhu nebo ledu, které míří ke Slunci. Často se tvoří ve skupinách. Jejich výšky leží v rozpětí od několika centimetrů do pěti metrů: od ledového trávníku po ledový les uprostřed pouště.

Přesné detaily vzniku kajícníků nejsou známy. Po mnoho let lidé v Andách věřili, že kajícníci jsou důsledkem silných větrů vanoucích v Andách. Silné větry ale hrají v tvorbě kajícníků jenom omezenou roli. Dnes se věří, že jsou výslednicí několika fyzikálních jevů.

Proces tvorby začíná Sluncem svítícím na povrch sněhu. Díky velmi suchým podmínkách v těchto pouštních oblastech led spíše sublimuje, než aby roztál: z pevného skupenství do plynného přechází rovnou, bez přechodu do kapalného. Povrchové prohlubně ve sněhu odrážejí světlo a vedou k větší sublimaci a výraznějším příkopům. V těchto příkopech se zvýšenou teplotou a vlhkostí může docházet k tání. Pozitivní vazba urychluje růst charakteristické struktury kajícníků.

Popisované ledové sochy jsou pojmenovány po špičatých kloboucích "nazarenos", členů bratrstva, které se účastnilo velikonočních procesí po celém světě. Není tak těžké si útvary představit jako shromáždění ledových mnichů, kteří se scházejí za měsíčního světla.

Obrázek byl vyfocen podél cesty, která vede k teleskopu ALMA. Observatoř, která začala počáteční vědecká pozorování 30. září 2011, se bude skládat ze 66 přesných antén, dohromady pozorujících jako jeden obrovský dalekohled.

Mezinárodní astronomická observatoř ALMA je společným projektem Evropy, severní Ameriky a východní Asie ve spolupráci s chilskou republikou. Výstavba a provoz observatoře ALMA jsou ze strany Evropy řízeny ESO, ze severní Ameriky NRAO (National Radio Astronomy Observatory), a za východní Asii NAOJ (National Astronomical Observatory of Japan). Spojená observatoř ALMA (JAO, Joint ALMA Observatory) poskytuje jednotné vedení a řízení stavby, plánování a provoz teleskopu ALMA.

Odkazy:

• o teleskopu ALMA na stránkách ESO

• Více o kajícnících

• Fotovyslanci ESO