Obrázek týdne

11. října 2021: Na pozadí jednoho z pomocných dalekohledů (Auxiliary Telescopes - ATs) na observatoři Paranal v poušti Atacama v Chile se rýsuje silueta, která jakoby vítala tmavý flek uprostřed noční oblohy - mlhovinu Uhelného pytle - mávající na pozdrav. Jedná se o jeden z 1,8m pomocných dalekohledů ESO/VLT (Very Large Telescope), který se dále skládá z jejich obřích 8,2m bratříčků - hlavních dalekohledů (Unit Telescopes - UTs). V závislosti na potřebách každého pozorování se dají dalekohledy AT přesouvat až na třicet různých pozorovacích stanovišť pomocí systému kolejí a mohou pracovat společně jako součást interferometru VLTI. Ten kombinuje světlo z dalekohledů AT nebo UT, které na ně dopadá z nebeských těles, pomocí techniky zvané interferometrie. To umožňuje astronomům pozorovat Vesmír velmi detailně. Mlhovina Uhelný pytel je nejvýraznější temnou mlhovinou na obloze. Temné mlhoviny jsou nápadnější na jižní polokouli než na severní. Mnoho kultur v nich rozeznává různé tvary - například etnická skupina Mapučů ...

4. října 2021: Každá rodina má své tradice a zaměstnanci ESO na observatoři Paranal v poušti Atacama nejsou výjimkou. Před začátkem pozorování se lidé sejdou na platformě observatoře, aby si společně užili západ slunce, stejně jako na této fotografii, kde je doprovází jeden z pomocných dalekohledů ESO/VLT. Pomocné dalekohledy se mohou pohybovat po kolejích a dohromady pracují jako jeden “virtuální” instrument nesoucí název Very Large Telescope Interferometer (VLTI), který pomocí interferometrie kombinuje světlo sebrané jednotlivými dalekohledy, a zkoumá tak Vesmír v mnohem větším detailu. VLT se dále skládá ze čtyř statických 8.2metrových hlavních dalekohledů, které mohou pracovat buď samostatně nebo společně s VLTI. Oranžové zbarvení Slunce a večerní oblohy způsobuje zemská atmosféra. Ta rozptyluje světlo dopadající na Zemi z Vesmíru do různých směrů v závislosti na jeho barvě. Když je Slunce blízko horizontu, modré odstíny se rozptýlí pryč a zbydou pouze krásné tóny oranžové, žluté a červené jako na této fotografii. Tento snímek ...

27. září 2021: Zapadající Slunce zvýrazňuje mraky stahující se nad krajinou chilské pouště Atacama a noří scénu do kouzelného tmavě červeného světla. Obrázku týdne dominuje vulkanický komplex Purico, jehož nejvyšší vrcholky sahají k 5703 metrům nad mořem. Na cestě pod horami projíždí jediné auto, vířící za sebou oblak hustého prachu, jak se vzdaluje od skupiny budov a osamocené antény vlevo na obrázku. Jde o Atacama Pathfinder Experiment (APEX), provozovaný Evropskou jižní observatoří – jeden z nejvyšších teleskopů světa. APEX je navržen na pozorování v submilimetrových vlnových délkách mezi infračervenými a radiovými vlnami, jež jsou klíčem k odhalení nejchladnějších a nejvzdálenějších objektů ve Vesmíru. Za dobu svého života již zkoumal širokou paletu astronomických jevů, od mladých let nejhmotnějších galaxií dneška, přes hmotu roztrhanou supermasivní černou dírou, až po mapování galaktické roviny. Jelikož je submilimetrové záření z Vesmíru do vysoké míry absorbováno vodními parami v zemské atmosféře, nejlépe se pozoruje z velkých nadmořských výšek, z ...

20. září 2021: Na tomto Obrázku týdne pořízeném z dronu můžete vidět téměř všechny dalekohledy observatoře La Silla táhnoucí se po 2400 metrů vysokém hřebenu hory do dáli. Další příspěvek do rodinného alba La Silly! La Silla se nachází na okraji chilské pouště Atacama, daleko od světelného znečištění způsobeného člověkem, na místě s tmavou čistou oblohou. Byla slavnostně spuštěna roku 1969 jakožto první ESO observatoř a do dnešního dne je stále v čele světové astronomie, což dokládá mimo jiné 300 odborných článků založených na pozorování zdejšími dalekohledy publikovaných každý rok. Nejvýraznější dalekohled na fotce je ESO 3.6m dalekohled disponující nejlepším nástrojem na pátrání po exoplanetách na světě: HARPS - High Accuracy Radial velocity Planet Searcher. Za pomoci instrumentu HARPS se podařilo astronomům zjistit, že se v Mléčné dráze nachází pravděpodobně miliardy terestických planet v mírném pásu kolem červených trpaslíků. Takové planety by mohly potenciálně být domovem života mimo Sluneční soustavu.

13. září 2021: Z pohledu na tento snímek se vám možná trochu motá hlava. Obrázek týdne zachycuje severní i jižní polokouli najednou - celou oblohu v jedné zapeklité fotografii - což by však bylo ve skutečnosti nemožné. Obrázek je tvořen dvěma snímky, které fotografové Petr Horálek a Juan Carlos Casado pořídili na observatořích umístěných ve stejné zeměpisné šířce na severní a jižní polokouli. Horní snímek pochází z Instituto de Astrofísica de Canarias’ Roque de los Muchachos Observatory na La Palmě na Kanárských ostrovech, který se nachází 29 stupňů severně od rovníku, zatímco spodní polovina pochází z observatoře La Silla v chilské poušti Atacama, 29 stupňů jižně od rovníku. Po jejich digitálním propojení vytvořily nepřerušený pohled na noční oblohu. Jedním z nejvýraznějších prvků obrázku je tajuplná bílá záře vycházející vertikálně z jeho středu. Jde o zvířetníkové světlo - fenomén způsobený prachem prostupujícím Sluneční soustavou a rozptylujícím sluneční paprsky, který je vidět pouze v oblastech ...

6. září 2021: Jako Atlas nesoucí na svých ramenou oblohu ve starořecké pověsti, dalekohled VLT na tomto nádherném snímku zdánlivě podpírá Měsíc. Astrofotograf Yuri Beletski tento snímek pořídil během úplného zatmění Měsíce na observatoři Paranal v chilské poušti Atacama 26. května 2021 jako součást ESO kalendáře na příští rok. Astrofotograf musel vznik snímku podrobně plánovat. Pečlivými výpočty dokázal přesně určit místo devět kilometrů východně od Paranalu, kde byl zapadající Měsíc krátce vidět přesně nad kopulemi dalekohledů, odrážejícími měkké ranní světlo. Úplné zatmění Měsíce nastává, když jsou Slunce, Země a Měsíc v jedné linii tak, že je Země uprostřed. Země pak zastíní přímé sluneční paprsky, takže jediné světlo, které na povrch Měsíce dopadá, je odražené od zemské atmosféry, což dává Měsíci červený nádech. Jelikož zemská atmosféra filtruje sluneční světlo, astronomové často využívají zatmění Měsíce k hledání známek života v atmosféře, což je velmi užitečné při pátrání po životě na jiných planetách. Jak už bylo ...

30. srpna 2021: Jak vidí ryby Mléčnou dráhu? To si můžeme snadno představit díky tomuto snímku naší galaxie pořízenému objektivem rybí oko ze vstupu budovy Residencia v základním táboře observatoře Paranal, který se nachází 3 km od dalekohledu VLT. Residencia je pro astronomy pracující na observatoři oázou v pravém slova smyslu. Moderní a pohodlná budova, stojící na jednom z nejsušších míst planety v poušti Atacama, nabízí zaměstnancům i návštěvníkům Evropské jižní observatoře odpočinek během jejich dlouhých směn a útočiště před místním nehostinným počasím. Residencia je podzemní budova se skleněnou kopulí širokou 35 m, která umožňuje průchod přirozeného světla, a plavecký bazén, který kromě odpočinku pro zaměstnance představuje součást zvlhčovacího systému budovy. Fasáda budovy je otevřená směrem k Tichému oceánu, který se nachází pouhých 12 kilometrů od ní. Paranal nabízí jedinečný pohled na Mléčnou dráhu. Většina z několika set miliard hvězd, které naše galaxie odhadem obsahuje, leží v galaktické rovině, čímž vzniká zářivý pás ...

23. srpna 2021: Tři hlavní a jeden pomocný dalekohled, tvořící VLT na observatoři Paranal v chilské poušti, přihlíží tomu, jak meteoroid končí svou cestu Sluneční soustavou krásným výtryskem světla a rozsvěcí tak na chvíli oblohu. Meteoroidy jsou kamenné objekty s rozměry menšími než planetky putující Vesmírem. Když vstoupí do zemské atmosféry, zahřejí se a vypaří díky tření o vzduch, zanechávaje po sobě na nebi světelnou stopu, které říkáme padající hvězda nebo meteor. Částem meteoroidu, které se zcela nevypaří a dopadnou na zemský povrch, říkáme meteorit. Barva světelné stopy odhaluje chemické složení meteoroidu, který ji zanechal. Zelené a žluté světlo naznačují přítomnost hořčíku a železa. Matné červené světlo je emitováno kyslíkem a dusíkem v zemské atmosféře. Dalekohled VLT Evropské jižní observatoře je nejmodernější optické zařízení na světě. Skládá se ze čtyř hlavních dalekohledů Unit Telescope a čtyř pohyblivých pomocných dalekohledů Auxiliary Telescope. Pomocné dalekohledy pracují společně pod názvem Very Large Telescope Interferometer (VLTI), který ...

16. srpna 2021: Černé čáry křižují chilskou oblohu nad observatoří Paranal a schovávají tak nejjasnější oblast Mléčné dráhy před dalekohledem VISTA. Tyto čáry, známé jako Velká trhlina (Great Rift), jsou obrovskými mračny plynu a prachu nacházejícími se mezi Sluneční soustavou a vnitřními oblastmi Mléčné dráhy. Mračna pohlcují většinu viditelného světla z miliard hvězd ve středu naší galaxie, které se snaží dostat k Zemi. Přesto jsou ale astronomové schopni tyto oblasti zkoumat prostřednictvím záření v infračervené a radiové oblasti, které mračny bez problémů prochází, a vidět tak “skrz” Velkou trhlinu. Část observatoře Paranal, dalekohled VISTA (the Visible and Infrared Survey Telescope for Astronomy), sousedí s dalekohledem VLT. Je to jeden z největších dalekohledů pro výzkum hvězd v infračervené oblasti, umožňující astronomům odhalovat mnohé záhady Vesmíru, jako je evoluce galaxií.

9. srpna 2021: Nádherná klenba Mléčné dráhy se rozprostírá přes chilskou noční oblohu doprovázena Magellanovými oblaky nalevo a obdivována z řídící budovy Observatoře Paranal, domovu dalekohledu VLT. Mléčná dráha má průměr 100 000 až 200 000 světelných let a tvoří ji kromě našeho Slunce ještě miliardy dalších hvězd. Střed galaxie - světlá oblast v levé horní části Mléčné dráhy - je od nás vzdálený 27 000 světelných let. Jeden oběh kolem něj zabere Slunci téměř 250 milionů let, což odpovídá přibližně 20 oběhům od doby jeho vzniku. Velký a Malý Magellanův oblak jsou galaktickými sousedy Mléčné dráhy. Obíhají ji ve vzdálenosti asi 160 000 a 200 000 světelných let. Tyto trpasličí galaxie mají nepravidelný tvar, možná kvůli gravitační interakci mezi nimi a naší Galaxií. Pokud jsou dalekohledy očima observatoře Paranal, řídící budova je jejím mozkem. Kromě různých kanceláří ukrývá řídící místnost, ze které jsou teleskopy a instrumenty ovládány a směřovány na pozorované objekty, ...

2. srpna 2021: Vypadá to jako malá planeta, ale ve skutečnosti je dnešní obrázek týdne fotografií observatoře ESO La Silla pořízený technikou zvanou stereografická projekce, ve které se plochý obrázek promítá na sféru.La Silla, která je domovem několika přístrojů ESO, byla inaugurována v roce 1969. Byla první observatoří ESO a získala také různá vědecká a technologická prvenství. Průkopnický 3.58m dalekohled NTT (New Technology Telescope) měl jako první na světě aktivní hlavní zrcadlo, tedy řízené počítačem. Tato technologie vedla k dalekohledu VLT (Very Large Telescope), jehož všechna čtyři 8m zrcadla jsou aktivní. Přístroj HARPS (High Accuracy Radial velocity Planet Searcher) pracující na 3.6m dalekohledu ESO je velmi úspěšný lovec exoplanet, který mezi jinými objevil první exoplanetu podobnou Zemi v obyvatelné zóně.Nad planetou La Silla se klene oblouk naší domovské galaxie, Mléčné dráhy. K takto krásnému pohledu na oblohu přispívají pouštní podmínky na observatoři La Silla, která stojí v poušti Atacama v Chile - a ...

26. července 2021: Vesmír může být docela osamělé místo. Ale pro kvarteto galaxií HCG 86 (na snímku z dalekohledu ESO VST, VLT Survey Telescope) to tak úplně neplatí. Čtyři galaxie leží asi 270 milionů světelných let od Země v souhvězdí Střelce a jsou krásně uspořádány do trojúhelníku (tři leží na přímce a jedna pod nimi; jasný objekt vpravo od protáhlé galaxie nejsou součástí kvarteta).HCG znamená Hickson Compact Group (Hicksonova kompaktní skupina) a používá se pro skupiny čtyř až deseti galaxií, které jsou fyzicky velmí blízko sebe. Díky jejich kompaktnosti jsou tyto skupiny ideálním prostředím pro studium interakcí galaxií, které někdy vedou k tomu, že se galaxie spojí.Obrázek skupiny HCG 86 byl pořízen skupinou astronomů pod vedením Rossely Ragusy (Istituto Nazionale di Astrofisica) v rámci projektu VEGAS (VST Early-type Galaxy Survey). "Díky VST jsme schopni zkoumat velmi slabé struktury v odlehlých částech galaxií, které jsou relikty minulých galaktických interakcí a galaktických srážek," říká Ragusa. ...

19. července 2021: Planety, galaktické jádro, hvězdy, zářící plyn, obrysy hor a dokonce i kometa - nový Obrázek týdne, pořízený poblíž hlavního vstupu observatoře Paranal, překypuje krásami jasné chilské oblohy. Na horizontu vidíme zelený rozmazaný flíček. Jde o meziplanetárního návštěvníka s názvem Comet 252P/LINEAR. Kometa byla zachycena, když v dubnu 2016 prolétla kolem Země ve vzdálenosti 5,3 milionů kilometrů (což je na vesmírné poměry celkem blízko!). Přestože byla příliš slabá na pozorování pouhým okem, na snímcích z dalekohledu, jako je tento, je vidět krásně. Vpravo od komety je další barevný objekt - malá růžová skvrna těsně nad horizontem. To je mlhovina Laguna nacházející se přibližně 5000 světelných let od Země. Při pozorováním malým dalekohledem se může jevit šedivá, protože lidské oko ztrácí citlivost na barvy při nízké hladině světla, ale na fotce s dlouhou expozicí její zářivé barvy krásně vyniknou. Nejvýraznějším souhvězdím na snímku je Štír, jehož hvězdy ale zanikají v porovnání s ...

12. července 2021: Tento poutavý Obrázek týdne byl pořízen na observatoři Paranal. Observatoř, jež je domovem dalekohledu VLT, se rozkládá na vrcholku Cerro Paranal v poušti Atacama na severu Chile. Čtyři hlavní dalekohledy tvořící VLT, na snímku vpravo od středu, pózují před pásem Mléčné dráhy, která připomíná duhu hvězd klenoucí se přes areál observatoře. Na obrázku můžete též najít tři ze čtyř menších pomocných dalekohledů. Astronomové je mohou používat v různých konfiguracích i díky tomu, že se dají přemisťovat po drahách umístěných na platformě. Najdete na obrázku všechny tři?

5. července 2021: Domovem budoucí vlajkové lodi Evropské jižní observatoře - dalekohledu ELT neboli Extremely Large Telescope - je hora Cerro Armazones. Třítisícový vrcholek se tyčí v chilské poušti Atacama, pouze 20 kilometrů od observatoře Paranal, kde se nachází teleskop VLT. Armazonský kráter je samotář, což dokazuje i tento pohled na neuvěřitelně jasný pás Mléčné dráhy, jenž ho téměř dokonale rámuje. Velká vzdálenost od městského světelného znečištění dělá z celé pouště Atacama ideální místo pro astronomická zařízení včetně ELT, jenž se brzy stane “největším okem upřeným k nebi na světě”. Tento snímek z 5. července 2019 ukazuje rozkopaný vrcholek, kde právě probíhá jeho konstrukce. Základy byly vylity betonem v prosinci téhož roku a samotná stavba bude pravděpodobně dokončena na konci desetiletí.

28. června 2021: Na snímku vidíte nádherné měsíční halo, známé jako “22° halo”, klenoucí se na nebi nad observatoří La Silla. Tento optický jev je výsledkem interakce měsíčního světla s miliony ledových krystalků v atmosféře, tvořící prstenec okolo Měsíce se zdánlivým poloměrem přibližně 22°. Najdete ho rovněž pod názvem “malé halo”. I když je krásné na pohled, vytváří nevhodné podmínky pro astronomická pozorování, jejichž kvalitu i přesnost ovlivňuje oblačnost a jasný měsíční svit. To však této nadpozemské podívané na kráse neubírá. Doprovází ji i několik hvězd - například Sirius, nejjasnější hvězda noční oblohy, nacházející se nahoře vlevo od středu snímku.

21. června 2021: Mezi vodopádem Mléčné dráhy a temnou siluetou skal na observatoři La Silla je usazen New Technology Telescope (NTT). Tento dalekohled Evropské jižní observatoře pozoruje a mimořádně detailně snímkuje noční oblohu již od roku 1989. Mezi jeho nejnovější úspěchy patří pozorování slučování dvou neutronových hvězd, opět o něco podrobnější vhled do struktury planetek, analýza stovek planetárních mlhovin a dokonce i výzkum vzdálených planetárních systémů. Čím větší jsou primární zrcadla dalekohledu, tím více světla je schopen zachytit. Má to ale háček - u velkých zrcadel je mnohem těžší dosáhnout bezchybného tvaru. Astronomové zjistili, že u zrcadel o průměru větším než pět metrů nastává velký propad v kvalitě obrazu vlivem gravitace, která je deformuje. NTT o průměru 3,5 metrů byl zkušebním projektem, který měl otevřít cestu stavbě teleskopů s většími zrcadli. Tento problém řeší aktivní optika - nápad, který vzešel od jednoho z inženýrů ESO Raymonda Wilsona. Tenké a tvárné primární zrcadlo lze ...

14. června 2021: Temná noc nad observatoří Paranal, domovem dalekohledu Very Large Telescope (VLT), nabízí nádherný pohled na oblohu plnou hvězd, kterých jakoby se šlo dotknout. Na platformě VLT najdeme fotoambasadora ESO Petra Horálka, který se natahuje k výraznému nebeskému objektu. Mohlo by se zdát, že jde o jednu z mnoha hvězd, ale ve skutečnosti se jedná o planetu Sluneční soustavy - plynného obra Jupiter. Blíže k zemskému povrchu vidíme v pozadí čtyři dalekohledy Unit Telescopes (UTs), které dohromady tvoří VLT. Každý z nich disponuje 8,2m zrcadlem a společnými silami produkují jedny z nejostřejších snímků Vesmíru. Doplňují je čtyři menší mobilní dalekohledy Auxiliary Telescopes (ATs), jenž mají 1,8m zrcadla. Chilská poušť Atacama znovu dokazuje, že je ideálním místem pro teleskop VLT. Tato odlehlá oblast téměř netrpí světelným znečištěním, což je nesmírně důležité nejen pro astronomii, ale také pro nezastřený pohled na krásnou noční oblohu.

7. června 2021: Hvězdou nového Obrázku týdne je galaxie NGC 4245 neboli Messier 99 - nádherná vesmírná podívaná nacházející se v souhvězdí Vlasy Bereniky. Messier 99 patří do třídy spirálních galaxií s výraznou strukturou (grand design spiral galaxy). Tyto galaxie disponují silnými, výraznými a dobře zřetelnými rameny, které se ovíjí kolem jejich středů. Takovou strukturou se pyšní jen přibližně 10 procent všech spirálních galaxií, což dělá Messier 99 poněkud vzácnou. Snímek galaxie Messier 99 je nezpochybnitelným důkazem, že do této kategorie patří. Můžeme na něm najít jasná vířící ramena, zařezávající se do jejich temného okolí, a celou řadu dalších výrazných struktur. Snímek byl pořízen v rámci programu ESO Cosmic Gems (Vesmírné skvosty), popularizační iniciativy k produkci zajímavých, poutavých a vizuálně atraktivních snímků s využitím teleskopů ESO za účelem vzdělávání a popularizace. Program využívá pozorovací čas, který nemůže sloužit k vědeckému pozorování. Sebraná data mohou být vhodná i pro vědecké účely, proto jsou k ...

31. května 2021: Zadíváte-li se pořádně na slabě zářící střed tohoto snímku, najdete přízračnou galaxii s o poznání méně strašidelným názvem UDG4 zachycenou instrumentem VLT Survey Telescope (VST). Zkratka UDG skrývá označení ultra-difuzní galaxie, což jsou objekty velikostí srovnatelné s Mléčnou dráhou disponující stokrát až tisíckrát méně hvězdami. Tyto galaxie září jen velice slabě a obsahují malé množství plynu tvořícího hvězdy, proto připomínají nadýchaný vesmírný mráček nebo kosmickou skvrnu. Jejich původ zůstává neznámý, astronomové však spekulují, že by mohlo jít o “zkrachovalé” galaxie, které ztratily zásobu plynu v rané fázi jejich evoluce. Snímek galaxie UDG4 byl pořízen v rámci rozsáhlého programu VST Early-type Galaxy Survey (VEGAS), jehož cílem je výzkum slabých struktur v obrovských skupinách gravitačně vázaných galaxií - takzvaných kupách. Skupina pod vedením Enrichetty Iodice z Instituto Nazionale di Astrofisica v Itálii již objevila několik UDG galaxií v kupě Hydra, ale k osvětlení jejich podstaty je třeba dalšího pozorování. Vzhledem k jejich ...