Obrázek týdne

16. ledna 2023: Již od roku 1979 odkrývá 1,54m Dánský dalekohled na ESO observatoři La Silla spletitá tajemství naší domovské galaxie. Nad ním se rozprostírá Mléčná dráha a její střed zářící na chilské noční obloze. Dánský dalekohled byl použit k patnáctileté přehlídce publikované v roce 2004, jejímž cílem bylo studium 14000 hvězd v naší galaxii a která nalezla první stopy dramatické historie Mléčné dráhy. Přehlídka studovala pohyb hvězd a jejich vzdálenosti, stejně jako stáří a chemické složení. To umožnilo zmapovat minulost Mléčné dráhy a odhalit komplikovanější vývoj, než se původně předpokládalo. Zatímco na snímku z chilské pouště vypadá Mléčná dráha poklidně, přehlídka nalezla stopy mnohem dynamičtější aktivity v minulosti. Zvláště pak srážky s menšími galaxiemi obohatily Mléčnou dráhu o obří molekulární mraky, které v naší galaxii nastartovaly tvorbu hvězd a výbuchy supernov formující prostředí, které dnes nazýváme domovem.

10. ledna 2023: Na tomto Obrázku týdne se zblízka podíváme na galaxii UGC 4211, ve které astronomové objevili dvě supermasivní černé díry těsně před splynutím vzdálené od sebe pouhých 750 světelných let - nejméně, kolik bylo doposud pozorováno, a dvakrát blíže, než předchozí zaznamenaný případ. Použili k tomu ESO dalekohled VLT (Very Large Telescope), interferometr ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array), jehož je ESO partnerem, a další dalekohledy, aby zachytili jasné světlo produkované černými děrami pohlcujícími materiál ve svém okolí. Oba tyto obrázky pochází z instrumentu MUSE na VLT v Chile. Na levém obrázku vidíme “klasický” pohled na galaxii UCG 4211 s prachovými pásy zčásti zakrývajícími světlo hvězd. Obrázek vpravo ukazuje modře zářící kyslík, zelený dusík a červený vodík. Červená barva mapuje oblasti tvorby hvězd a zářivě bílá oblast ve středu galaxie prozrazuje přítomnost dvou supermasivních černých děr, pohlcujících hmotu ve svém okolí. Identifikaci a detailní studium těchto dvou černých děr umožnila týmu vedenému ...

2. ledna 2023: The technical and engineering achievement behind the astronomical images and discoveries produced by scientists using ESO facilities is exceptionally marvelous. Here we see the fourth Unit Telescope (Yepun) of ESO’s Very Large Telescope (VLT) in Chile, which hosts several advanced instruments, such as MUSE, HAWK-I and ERIS. These instruments, engineered to study the mysteries of the Universe, such as planets, stellar nurseries, and supermassive black holes, would never be able to do so without the Adaptive Optics Facility (AOF). One of the components of the AOF is the 4 Laser Guide Star Facility (4LGSF). The lasers are emitted from the four black tubes seen in this image around the telescope’s 8.2-m mirror. Each laser beam is 30 centimeters wide and carries 22 watts of power! As the lasers reach about 90 kilometers into Earth’s atmosphere, they excite sodium atoms, making them glow, just like a star. Special sensors in each ...

27. prosince 2022: Tento Obrázek týdne ukazuje velmi rannou fázi binárního systému s několika zajímavými vlastnostmi. Jde o obrázek v radiové oblasti pořízený interferometrem ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array) v Chile, jehož je ESO partnerem. Dvě mladé hvězdy, nebo protohvězdy, označené hvězdičkami, jsou obklopeny prachovým diskem. Barva reprezentuje rozložení teploty obou objektů a jejich okolí - čím jasnější žlutá, tím vyšší teplota. Vidíme, že se v systému vyskytují tři oblasti horkého prachu označené křížky daleko od protohvězd. Co je tedy ohřívá? Z nedávné studie, vedené Mariou Jose Maureira z Institutu Maxe Plancka pro Extraterestiální fyziku v Německu, vyplývá, že oblasti nejsou ohřívány pouze protohvězdami, ale pravděpodobně také rázovými vlnami, podobnými těm, které vznikají ve vzduchu, když se letadlo pohybuje nadzvukovou rychlostí. Rázové vlny mohou obohatit plyn v disku komplexními organickými molekulami, které se tím mohou dostat do vznikajících planet. Vysoké teploty rázových vln také mění schopnost prachových částic držet pohromadě, a tím ovlivňují, ...

19. prosince 2022: Rok 2022 se chýlí ke konci a my bychom vám za všechny v ESO rádi popřáli krásné svátky a všechno nejlepší do nového roku. Tento rok jsme oslavili 60. výročí! Sledujte hashtag #ESO60Years, aby vám z oslav nic neuniklo. Děkujeme, že jste na naší cestě Vesmírem s námi. Přejeme vám hlavně zdraví a skvělý vstup do roku 2023!

12. prosince 2022: Galaxie NGC 3627, rovněž známá jako Messier 66, vypadá, jako by její majestátní spirální ramena hořela. To, co se zdá jako oheň, jsou však oblaka studeného molekulárního plynu, což je materiál, ze kterého se tvoří hvězdy, zachycený interferometrem ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array) v Chile, jehož partnerem je ESO. Modravé oblasti v pozadí ukazují rozložení starších, již vytvořených hvězd, zobrazené instrumentem MUSE (Multi-Unit Spectroscopic Explorer) na ESO dalekohledu VLT. NGC 3627, nacházející se přibližně 31 milionů světelných let v souhvězdí Lva, je jedna z mnoha galaxií pozorovaných v rámci projektu PHANGS (Physics at High Angular resolution in Nearby GalaxieS). Cílem projektu je pozorování blízkých galaxií s vysokým úhlovým rozlišením ve vlnových délkách napříč celým elektromagnetickým spektrem. Různé vlnové délky nesou informaci o rozličných fyzikálních jevech, díky čemuž mohou astronomové studovat, co aktivuje, podporuje a brání tvorbě nových hvězd.

5. prosince 2022: Nový Obrázek týdne nás zve na Cerro Armazones v chilské poušti Atacama zalitou v pastelových tónech. Na konci klikaté horské cesty vidíme několik jeřábů, které brzy toto panorama doplní o ESO dalekohled ELT (Extremely Large Telescope). Jeřáb úplně vlevo je vysoký skoro 120 m, což vypovídá o velikosti vznikajícího zařízení. Ve výšce 3046 metrů nad mořem bude mít ELT ideální podmínky pro astronomická pozorování - suché podnebí a mnoho jasných nocí, během kterých uplatní své ohromné 39m primární zrcadlo. ELT bude hledat a studovat potenciálně obyvatelné exoplanety, odkrývat povahu černých děr a temné hmoty, a kdo ví, třeba nás překvapí i nějakým převratným objevem, který převrátí naše chápání Vesmíru naruby.

28. listopadu 2022: Stavba ESO dalekohledu ELT (Extremely Large Telescope) na vrcholku hory Cerro Armazones v chilské poušti Atacama pokračuje. Jak je vidět na snímku z října tohoto roku, betonová konstrukce, jejíž stavba začala v lednu, je již skoro hotová. Konstrukce ponese 85 metrů vysokou kopuli a během několika týdnů bude připravena na instalaci 36 mechanismů umožňujících otočení 6100tunové kopule o 360°. Úplně vpravo můžeme vidět základy chladící stanice. Jde o jedno z mnoha zařízení sloužících ke chlazení dalekohledu během dne, aby v noci měl stejnou teplotu jako okolí. To je klíčem k minimalizaci turbulencí uvnitř kopule a tepelných deformací dalekohledu. Ve středu obrázku jsou základy hlavní stavby, která bude domovem dalekohledu a jeho instrumentů uvnitř kopule, dohromady vážících 4600 tun. Na základy bylo použito 9000 metrů krychlových betonu. V základech se ukrývá několik nejmodernějších seizmických zařízení. Se stavbou pomáhá několik jeřábů s kapacitou od 250 do 600 tun. Úkolem jeřábu úplně vlevo ...

21. listopadu 2022: Na tomto Obrázku týdne pozoruje Mléčnou dráhu ESO 1,52m dalekohled z observatoře La Silla. Dalekohled, který je nyní již mimo provoz, nám pomohl odkrýt mnoho tajemství Vesmíru. Jeho nejpopulárnějším instrumentem byl spektrograf B&C, který téměř 30 let zkoumal hvězdy, galaxie i komety. Další instrument, ECHELEC, pomohl astronomům pochopit intenzivní větry Wolfových-Rayetových hvězd, zatímco instrument FEROS objevoval nové exoplanety. Když byl dalekohled v roce 2002 vyřazen z provozu, FEROS našel nové uplatnění na MPG/ESO 2,2m dalekohledu na stejné observatoři, kde stále objevuje nové světy. Mezerou v kopuli můžeme vidět růžově zbarvenou mlhovinu Carina, jež je domovem některých z nejtěžších a nejjasnějších hvězd v naší galaxii. Vlevo pod ní najdeme tmavý prachový oblak - mlhovinu Uhelný pytel. Prohlídku oblohy zakončíme kvízem. Na tomto proužku noční oblohy se rovněž skrývají čtyři hvězdy tvořící souhvězdí Jižní kříž, které se objevuje i v logu Evropské jižní observatoře. Najdete je? Zde je nápověda.

14. listopadu 2022: Na tomto Obrázku týdne hledí směrem k noční obloze čtyři pomocné dalekohledy VLT na ESO observatoři Paranal. Díky zdejší tmavé a dokonale čisté obloze je Paranal jedním z nejlepších míst na pozorování Vesmíru ze Země. Jak je vidět na tomto krásném obrázku, obloha na Paranalu je plná zajímavých objektů k pozorování. Vpravo od pásu Mléčné dráhy najdeme dva obláčky připomínající galaktický ohňostroj. To jsou Velký a Malý Magellanův oblak, trpasličí galaxie, které jsou gravitačně vázané na Mléčnou dráhu. V jazyce chilských Mapučů jsou známé jako lafken, labken nebo künchalabken, což v překladu znamená laguny, nebo také rünanko, studny. Při pohledu blíže k horizontu vidíme jemné odstíny zelené a červené. To je světelné záření atmosféry, které produkují atomy a molekuly v ní prostřednictvím několika mechanismů - například interakcí se slunečním zářením nebo chemickými reakcemi mezi molekulami. Zelené záření pochází z atomů kyslíku, zatímco červené produkuje kyslík společně s molekulami hydroxylu. Pokud ...

7. listopadu 2022: Na tomto Obrázku týdne najdeme nový pohled na dvě nádherné mlhoviny NGC 3603 (vlevo) a NGC 3576 (vpravo), za který vděčíme ESO dalekohledu VISTA (Visible and Infrared Survey Telescope for Astronomy). Tento infračervený snímek proniká prachem v mlhovinách a odhaluje tak detaily skryté optickým snímkům. NGC 3603 a NGC 3576 se nachází 22000 a 9000 světelných let od Země. Uvnitř těchto rozsáhlých oblastí plynu a prachu se rodí nové hvězdy, které postupně mění podobu samotných mlhovin pomocí intenzivního záření a silných větrů tvořených nabitými částicemi. Vzhledem k jejich blízkosti mají astronomové příležitost studovat právě probíhající tvorbu hvězd, která je v ostatních galaxiích běžným jevem, ale kvůli jejich vzdálenosti se hůře pozoruje. Obě mlhoviny katalogizoval John Frederick William Herschel v roce 1834 během cesty po Jižní Africe, jejímž účelem bylo zavést systém ve hvězdách, mlhovinách a ostatních nebeských objektech jižní polokoule. Tento katalog byl následně rozšířen Johnem Louisem Emilem Dreyerem v ...

31. října 2022: Přemýšleli jste někdy o tom, co se skrývá uvnitř dalekohledu VLT (Very Large Telescope)? Díky tomuto Obrázku týdne se to dozvíte, zve nás totiž do kopule jednoho ze čtyř hlavních dalekohledů jménem Melipal. Pohledem rybího oka je na snímku zachycen celý dalekohled Melipal a jeho kopule. Hlavní zrcadlo, měřící úctyhodných 8,2 metrů, váží více než 23 tun. Podpírá ho bytelný ocelový rám, jehož úkolem je také udržovat zrcadlo stabilní během pozorování. Celá pohyblivá konstrukce váží 430 tun, podobně jako plně naložené letadlo. Přesto je ale možné s ní ručně pohybovat díky jejímu dokonalému vyvážení a kvalitním ložiskům. Samotnou kopuli tvoří ocelový plášť chránící dalekohled nejen před drsnými pouštními podmínkami, ale také regulující teplotu a proudění vzduchu tak, aby uvnitř kopule docházelo k co nejmenším turbulencím, které by mohly snížit kvalitu snímků.

24. října 2022: Na tomto Obrázku týdne můžete vidět zřetelná spirální ramena galaxie NGC 4254 rovněž známé jako Messier 99. Patří do skupiny spirálních galaxií s výraznou strukturou (grand design spiral galaxy) pro její charakteristický větrníkovitý tvar s nápadnými rameny. Od dob Charlese Messiera, který ji poprvé pozoroval v 18. století, nám moderní technologie umožňují zkoumat galaxie v mnohem větším detailu. Tento snímek je složený z dat z ESO dalekohledů VLT (Very Large Telescope) a ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array). Data z VLT v odstínech modré pochází z instrumentu MUSE (Multi-Unit Spectroscopic Explorer) a ukazují rozložení hvězd. Oranžové a červené oblasti jsou data z interferometru ALMA a obsahují oblaka chladného plynu, z nichž se postupně stanou hvězdy. Porovnání těchto sad dat pomáhá vědcům lépe pochopit, jak se tvoří hvězdy. Snímek byl pořízen v rámci projektu PHANGS (Physics at High Angular resolution in Nearby GalaxieS), jehož cílem je pozorování blízkých galaxií s vysokým úhlovým ...

17. října 2022: Úkolem moderních instrumentů určených k pozorování světa mimo naši Sluneční soustavu a nejvzdálenějších hvězd a galaxií ve Vesmíru je mimo jiné poskytovat křišťálově čisté snímky pozorovaných objektů. Aby toho dosáhl, disponuje hlavní dalekohled Yepun, tvořící se třemi kolegy VLT (Very Large Telescope) v Chile, adaptivní optikou se čtyřmi sodíkovými lasery mířícími do nebes. Když paprsek dosáhne výšky okolo 90 kilometrů v atmosféře, excituje sodíkové atomy, čímž je rozzáří a vytvoří na nebi umělé hvězdy. Umělé hvězdy se mihotají, stejně jako ty pravé, turbulencemi atmosféry. Sledováním tohoto mihotání se dají turbulence vykompenzovat díky deformovatelnému sekundárnímu zrcadlu, jež může měnit tvar v řádu milisekund. Říkáte si, proč potřebujeme vytvářet umělé hvězdy, když jich Mléčná dráha má několik miliard, a jak to souvisí s čistotou snímků Vesmíru? Adaptivní optika vyžaduje poměrně jasnou referenční hvězdu, která je na nebi zdánlivě blízko pozorovanému objektu, což není vždy možné a je potřeba použít laser. Mimochodem, věděli ...

10. října 2022: Tento Obrázek týdne ukazuje dva z Jupiterových ledových měsíců, Ganymed a Europu, zobrazené v infračervené oblasti instrumentem SPHERE na ESO dalekohledu VLT (Very Large Telescope). Zatímco Europa je přibližně stejně velká jako náš Měsíc, Ganymed je největším měsícem v celé Sluneční soustavě - je dokonce větší než planeta Merkur. Jejich oběžné dráhy kolem Jupiteru jsou lehce eliptické, což znamená, že se k němu střídavě přibližují a oddalují. To vede k tomu, že se měsíce pravidelně roztahují a smršťují vlivem gravitačního působení Jupiteru. Tento pohyb vytváří tření, které ohřívá vnitřek měsíců, jež se tím pádem staly geologicky aktivními. Zvláště Europa má zřejmě aktivní gejzíry, které vyvěrají z oceánů kapalné vody pod tlustou vrstvou ledu tvořící povrch měsíce. Odhady chemického složení povrchu obou měsíců byly udělány na základě těchto nových snímků a také spekter, jež byly publikovány ve dvou článcích od Olivera Kinga a Leigha N. Fletchera na Univerzitě v Leicesteru ve ...

3. října 2022: Vidíte tu malou červenou tečku? To je velice vzdálený výbuch v raném Vesmíru zobrazený instrumentem X-Shooter na ESO dalekohledu VLT (Very Large Telescope). Toto světlo pochází z gama záblesku, jednoho z nejjasnějších a zatím velmi málo pochopených jevů ve Vesmíru. V září 2021, NASA observatoř Neil Gehrels Swift Observatory zachytila jasný zdroj gama záření v této oblasti oblohy. Po odeznění počátečního velmi jasného záblesku lze objekt stále pozorovat na delších vlnových délkách jako viditelné či infračervené. Ale i ty za krátký čas zmizí, proto astronomové musí jednat velmi rychle. Tým astronomů vedený Andreou Rossi na institutu INAF v Bologni pozoroval dozvuky gama záblesku několika dalekohledy po celém světě, včetně ESO instrumentů na VLT a robotických dalekohledů REM a GROND, které se nyní nachází na observatoři La Silla. Kromě pořizování snímků použil tým instrument X-Shooter také na měření spekter. To bylo klíčem k důležitému poznatku - záblesk pochází z velmi vzdálené ...

26. září 2022: Šipka na tomto Obrázku týdne označuje planetku Didymos v noci z 25. na 26. září zobrazenou dalekohledem VLT (Very Large Telescope) v Chile. Didymos má menší, 160 metrů dlouhý měsíc Dimorphos, který na obrázku nenajdete, přesto je ale důležitý. 26. září ve 23:14 UTC se do něj NASA pokusí narazit v rámci testu DART (Double Asteroid Redirection Test). Náš dalekohled VLT, stejně jako mnohé další, bude událost pozorovat. Účelem mise je zjistit, jestli je možné touto metodou vychýlit z dráhy planetku, která by nás v budoucnu mohla potenciálně ohrozit. Materiál, který se nárazem uvolní, by nám také měl zajistit více informací o složení planetek, jež jsou základními stavebními kameny naší planety. Na ESO observatoři Paranal v Chile budou následky srážky pozorovat všechny čtyři 8.2m dalekohledy tvořící VLT různými instrumenty. Výsledná data umožní astronomům zkoumat složení a pohyb uvolněného materiálu, strukturu povrchu planetky a její další vlastnosti. Výsledek testu může poskytnout ...

19. září 2022: Ač by se mohlo zdát, že je toto klubko kabelů a hadiček nějaký stroj z Matrixu, můžete zůstat v klidu - i přesto, že na zábradlí najdeme nápis “nebezpečí”, jde ve skutečnosti o “neškodný” instrument MUSE (Multi Unit Spectroscopic Explorer) dalekohledu VLT (Very Large Telescope) na observatoři Paranal. MUSE je jedním z největších instrumentů na VLT a je připojen k jednomu ze čtyř 8,2m dalekohledů jménem Yepun. Síla MUSE spočívá v jeho schopnosti zachytit tisíce snímků mnoha různých barev naráz - jinými slovy, změřit mnoho spekter velké části oblohy najednou. To znamená, že astronomové pozorující určitou galaxii získají spektrální informaci ze všech jejích regionů. Ze spekter umí astronomové určit například chemické složení galaxií, což je klíčem k pochopení vzniků prvků, ze kterých se skládá vše kolem nás. MUSE je velmi důmyslný - skládá se z 24 spolupracujících spektrografů - a jeho konstrukce trvala 9 let. Jde o naprosto unikátní instrument, ...

12. září 2022: Tmavé oblaky na tomto snímku, pořízeném z ESO observatoře Paranal v Chile, připomínají něco téměř nadpřirozeného - možná nebeský tanec duchů. Ale krotitelé duchů nejsou potřeba - tyto oblaky známé jako Barnard 92 (vpravo) a Barnard 93 (vlevo) jsou temné mlhoviny. Za jejich černočerné vzezření vděčí své hustotě - plyn a prach v nich totiž brání v průchodu světlu. Tyto mlhoviny jsou hvězdné porodnice, kde se rodí nové hvězdy z kolabujícího hustého plynu a prachu. Oblast na snímku je součástí mnohem rozsáhlejšího hvězdného komplexu jménem Hvězdné mračno ve Střelci (v Messierově katalogu pod číslem 24). Celá tato oblast je natolik bohatá na hvězdy, že je během tmavých nocí krásně vidět pouhým okem - jak už název napovídá, v souhvězdí Střelce. Snímek byl pořízen obrovskou kamerou o 268 milionech pixelů jménem OmegaCAM na přehlídkovém dalekohledu VST. OmegaCAM je určená k zachycování velkých oblastí. Jen na tento snímek by se vešly čtyři ...

5. září 2022: Západ slunce na tomto Obrázku týdne dotváří atmosféru na ESO observatoři La Silla v chilské poušti. La Silla je domovem mnoha dalekohledů, z nichž některé jsou stále v provozu. Jedním z nich je ESO 3.6m dalekohled, který se nachází na nejvyšším vrcholku vpravo, kde právě pátrá po exoplanetách. Některé dalekohledy jsou již v důchodu, jako například SEST (Swedish-ESO submillimetre Telescope), který se v popředí pyšní svou 15m anténou. Svého času se jednalo o největší dalekohled tohoto typu na jižní polokouli, v době jeho konstrukce v roce 1987. Svým rozsahem umožňoval vědcům zkoumat velmi vzdálený Vesmír a zasloužil se o řadu objevů v oblasti hvězdných porodnic. Jak šel čas, nové technologie vynesly do popředí pokročilejší dalekohledy, které rovněž pozorují v (sub)milimetrové oblasti spektra, jako je APEX (Atacama Pathfinder Experiment) či ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array), jejichž je ESO partnerem. SEST byl vyřazen z provozu v roce 2003, ve stejné době, kdy ...