Obrázek týdne

10. července 2023: Na tomto Obrázku týdne najdete stádo ovcí pasoucí se v chilských Andách. Ne, počkat, počkat, počkat. Neroste tu tráva, na které by se mohly pást, a navíc jsou v nadmořské výšce kolem 5000 metrů. Dobře, ne, nejsou to ovce. Začněme znovu. Na tomto Obrázku týdne najdete antény soustavy ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array), kterou provozuje ESO a její mezinárodní partneři v chilských Andách. Dobře, to už je lepší! Jak vidíte, 66 bílých antén tvořících soustavu ALMA je různě velkých: většina z nich má 12 metrů, dvanáct má 7 metrů (to jsou ty malé vlevo od "stáda"). Pracují společně jako interferometr - to znamená, že fungují jako jeden velký teleskop. ALMA pozoruje světlo vyzařované některými z nejchladnějších objektů ve vesmíru, jako jsou ty nejvzdálenější galaxie. Tyto antény lze fyzicky přesouvat a uspořádávat do různých konfigurací, což soustavě ALMA umožňuje sledovat vesmír s různou úrovní detailu. Dalekohled tak může zkoumat jak rozsáhlé ...

3. července 2023: Už jste někdy viděli tolik dalekohledů na jednom místě? Tento Obrázek týdne byl pořízen při západu slunce na ESO observatoři La Silla, čnící nad oceánem hor a jemných mlžných mraků. La Silla se nachází v chilské poušti Atacama v nadmořské výšce 2400 metrů, daleko od zdrojů světelného znečištění, a má tak k dispozici jednu z nejtemnějších obloh na Zemi, což vysvětluje, proč je plná dalekohledů. Kolik jich na obrázku najdete? Pojďme se na několik z nich podívat blíže. Téměř uprostřed záběru se vyjímá ESO 3,6metrový dalekohled, k němuž je připojena menší kopule pomocného dalekohledu Coudé. Na 3,6m dalekohledu je umístěn jeden z nejlepších lovců exoplanet na světě, spektrograf HARPS (High Accuracy Radial velocity Planet Searcher). Anténa na levé straně obrázku je Swedish-ESO Submillimetre Telescope (SEST). V přeplněné pravé části se skrývá spousta historie: kopule úplně vpravo na obrázku je ESO 1metrový dalekohled, který byl prvním dalekohledem instalovaným na observatoři La ...

26. června 2023: Díváte se na letecký snímek dalekohledu Atacama Pathfinder Experiment, zkráceně APEX, který je stoicky usazen na náhorní plošině Chajnantor v chilské poušti Atacama. Toto odlehlé a suché místo, které se nachází ve výšce přibližně 5100 metrů nad mořem, je ideální polohou pro odhalování tajemství takzvaného "studeného vesmíru", tedy oblastí ve vesmíru, které mají jen několik desítek stupňů nad absolutní nulou. APEX je dvanáctimetrový teleskop, jehož hostitelem a provozovatelem je ESO jménem Institutu Maxe Plancka pro radioastronomii (MPIfR). Pozoruje na milimetrových a submilimetrových vlnových délkách - mezi infračervenými a rádiovými vlnami - na kterých září rozsáhlá chladná mračna mezihvězdného prachu a plynu. Tato mračna jsou místem zrodu nových hvězd a ve viditelném světle je nevidíme. Světlo zachycené dalekohledem APEX je pak zaznamenáno různými přístroji. Jeden z nich, Large APEX Bolometer Camera (LABOCA), tvoří soustava 295 "pixelů" známých jako bolometry (vysoce citlivé teploměry), které se používají k detekci drobných fluktuací ve slabém ...

19. června 2023: V chilské poušti Atacama si ESO staví své vlastní koloseum - dalekohled ELT (Extremely Large Telescope). Jak je vidět na tomto snímku pořízenému na začátku června 2023, na staveništi se rychle postupuje. Právě probíhá konstrukce ocelového rámu kopule. Části ocelové konstrukce, která tvoří okraj budovy, se předem montují už v základním táboře ELT a poté se pomocí speciálních transportérů převážejí na plošinu na vrcholu Cerro Armazones. Vzhledem k tomu, že tyto ocelové bloky váží přibližně 70 tun, to samo o sobě není jednoduchý úkol - a to je teprve začátek. Jakmile dorazí na místo, jsou ocelové "kostky Lega" vyzdviženy pomocí obřích jeřábů, které vidíte na obrázku, a vloženy do kolejnice, ve které se bude celá 6100tunová kopule otáčet. Když se zadíváte do dálky, napravo od žlutého jeřábu vyčnívajícího zpoza konstrukce, možná rozeznáte další z dalekohledů ESO: Very Large Telescope, který zpovzdálí sleduje, jak se jeho nový sourozenec formuje.

12. června 2023: Mohlo by se zdát, že se na tomto Obrázku týdne toho moc neděje, ale zdání klame. V dálce se jako tučňáci v antarktické bouři choulí 66 vysoce přesných antén soustavy ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array). ALMA, kterou provozuje ESO spolu s mezinárodními partnery, je určena ke studiu světla vyzařovaného nejchladnějšími objekty ve vesmíru, jako jsou například rozsáhlá chladná mračna v mezihvězdném prostoru. Po obou stranách antén se rozprostírá prázdná krajina náhorní plošiny Chajnantor. Toto odlehlé místo, které se nachází ve výšce 5 000 m n. m. v chilských Andách, je jedním z nejsušších míst na Zemi. Právě toto sucho z něj činí ideální místo pro pozorování signálů z chladného vesmíru, které by jinak byly silně pohlcovány vodní párou v naší atmosféře. ALMA je takzvaný interferometr, což znamená, že jednotlivé antény spolupracují a dohromady vytvářejí výkonnější teleskop, který dokáže rozeznat menší detaily, než jaké lze pozorovat jednotlivými anténami zvlášť. Podle toho, ...

5. června 2023: Na tomto Obrázku týdne najdeme snímek s dlouhou expozicí dalekohledu BlackGEM, který se nachází na ESO observatoři La Silla v Chile. Bělavé hvězdné stopy na obloze jsou tvořeny otáčením Země kolem své osy kolem jižního nebeského pólu, což vytváří dojem pohybu hvězd v průběhu několika hodin. Po pravé straně centrálního dalekohledu je Mléčná dráha, která je zde vidět jako obzvláště jasná oblast hustě zaplněná pruhy hvězdného světla. Divák má při pohledu na tuto scénu zachycenou rybím okem pocit, jako by se převaloval uvnitř obří pračky. BlackGEM, který byl nedávno uveden do provozu, je soustava tří optických dalekohledů o průměru 0,65 m, které v různých oblastech oblohy pátrají po nejdramatičtějších událostech ve vesmíru, jako je splynutí neutronových hvězd či černých děr. Tyto události způsobují vlnění časoprostoru, známé jako gravitační vlny, které mohou zachytit pozemní observatoře LIGO a Virgo. BlackGEM následně hledá zdroje viditelného světla z těchto událostí, což umožňuje podrobnější pozorování ...

29. května 2023: Nádherné věci občas vznikají z dramatických událostí. Tato ohromující struktura vláken a mraků v jižním souhvězdí Plachet je pozůstatkem masivní hvězdy, která zanikla při mohutné explozi známé jako supernova. Jedná se o malý výřez z většího snímku pořízeného pomocí širokoúhlé kamery OmegaCAM na dalekohledu VLT Survey Telescope (VST). VST, který je umístěn na observatoři ESO Paranal v chilské poušti, je jedním z nejlepších dalekohledů na světě, který umožňuje pořizovat velké snímky oblohy ve viditelném světle. Přestože je snímek plný jasných hvězd, pozornost přitahují hlavně růžová plynná oblaka. Některá tenká, jiná silnější - vlákna se rozpínají na všechny strany jako chapadla. Jak se proplétají a překrývají, vzniká složitá síť, která splývá s rozpitými mraky na pozadí. A jak vlastně vlákna vznikla? Přibližně před 11 000 lety explodovala masivní hvězda jako supernova a vyvrhla své vnější obálky. Exploze rovněž vyvolala rázové vlny, které se šířily směrem ven, stlačovaly plyn kolem hvězdy a ...

22. května 2023: Stačí jen o něco více než dvě desetiletí a může se toho hodně změnit, jak dokládají tyto snímky ESO dalekohledu VLT (Very Large Telescope). Vlevo vidíme VLT v průběhu stavby na vrcholu Cerro Paranal v Chile, zatímco vpravo ho vidíme v celé jeho kráse, jak stojí dnes. Před samotnou stavbou dalekohledu musela být hora snížena o 28 metrů, aby vznikla rovná plocha, což znamenalo odstranění přibližně 350 000 metrů krychlových horniny. V roce 1998 pak první ze čtyř hlavních dalekohledů UT1 (Antu), který je na obrázku "před" úplně vlevo, pořídil svůj první snímek vesmíru - tento týden je tomu 25 let. Dnes jsou na VLT v provozu všechny čtyři hlavní dalekohledy s primárními zrcadly o průměru 8,2 metru. Pomáhají jim čtyři pohyblivé pomocné dalekohledy o průměru 1,8 metru. Po čtvrtstoletí pozorování zůstává VLT jedním z nejpokročilejších optických/infračervených dalekohledů na světě a nadále přináší klíčové objevy a je modernizován, aby mohl ...

15. května 2023: Viděli jste někdy červenější západ slunce? Pravděpodobně ne, protože příčinou intenzivního zbarevní oblohy je něco docela dramatického: sopečná erupce. Tento Obrázek týdne byl pořízen na ESO observatoři Paranal v Chile; pod Mléčnou dráhou, na vrcholu temné siluety hory Cerro Paranal, hledí k obloze ESO dalekohled VLT (Very Large Telescope). Dne 15. ledna 2022 vybuchla v jižní části Tichého oceánu podmořská sopka Hunga Tonga-Hunga Ha'apai. Tato erupce vytvořila rázové vlny, které se rozlétly atmosférou a dosáhly do míst daleko od samotné sopky. Na observatořích ESO Paranal a La Silla v Chile, vzdálených více než 10 000 kilometrů, meteorologické stanice tyto atmosférické poruchy zaznamenaly. Erupce také vyvrhla do atmosféry sloupec popela vysoký 57 kilometrů a uvolnila obrovské množství částic, včetně vodní páry a prachu. Drobné prachové částice rozptylují sluneční světlo a způsobují jeho zčervenání. Tento efekt byl zachycen i na kalibračních snímcích pořízených za soumraku několika dalekohledy ESO. Na tomto Obrázku týdne, ...

8. května 2023: Dalekohled, který vykukuje z kopule, je 1,52metrový dalekohled na observatoři La Silla. Ve věku 55 let je jedním z nejstarších dalekohledů ESO a stál na počátku mnoha oblastí astronomického výzkumu. Tento v mnoha ohledech výjimečný dalekohled má své dvojče, 1,52metrový dalekohled na Observatoire de Haute Provence ve Francii. Oba dalekohledy byly speciálně navrženy pro hvězdnou spektroskopii a astrofotografii. 1,52m na La Silla disponoval pěti přístroji, včetně spektrografu B&C. Tento přístroj zachytil spektrum komety Hale-Bopp při jejím průletu v roce 1995 jako jedno z prvních zaznamenaných spekter komety. Po více než 30 letech služby byl 1,52m na La Silla v roce 2002 vyřazen z provozu. Stále sedí ve své kopuli, shlíží na rozlehlou poušť Atacama a my můžeme žasnout nad tím, co všechno na noční obloze viděl. Dodatek:V roce 2022 byl dalekohled ESO 1,52m znovuzprovozněn a modernizován v rámci mezinárodního projektu PLATOSPEC. Více informací najdete na této stránce.

1. května 2023: Na tomto pestrobarevném Obrázku týdne vidíme část mlhoviny Gum 10 očima ESO dalekohledu VLT v Chile. Mlhovinu Gum 10 objevil australský astronom Colin Stanley Gum, který v roce 1955 publikoval katalog s více než 80 podobnými difúzními mlhovinami. Energetické ultrafialové záření z horkých modrých hvězd v mlhovině ionizuje její plyn - vytrhává elektrony z atomů plynu. Když se tyto elektrony a atomy opět spojí, vyzařují světlo specifických barev (vlnových délek). Červený odstín na tomto snímku pochází z vodíku, nejzastoupenějšího prvku ve Vesmíru. Tmavé oblasti jsou hustá oblaka prachu, která nám částečně brání ve výhledu na objekty za nimi. Tento snímek, pořízený přístrojem FORS2, vznikl v rámci programu ESO Cosmic Gems, popularizační iniciativy, jejímž cílem je vytvářet snímky zajímavých, poutavých a vizuálně atraktivních objektů pomocí dalekohledů ESO pro účely vzdělávání a práce s veřejností. Program využívá čas dalekohledu, který nelze využít pro vědecká pozorování. Všechna získaná data mohou být vhodná i ...

24. dubna 2023: Obrázek týdne ukazuje nově vzniklou planetu o hmotnosti podobné Jupiteru, která obíhá kolem hvězdy HD 169142. Hvězda má kolem sebe disk, do kterého protoplaneta svým pohybem "vyřezává" kruhovou brázdu, jak je vidět na prvním snímku. Jak ale byla tato planeta nalezena?Astronomové pozorovali soustavu několik let pomocí přístroje SPHERE na ESO dalekohledu VLT (Very Large Telescope) v Chile. Nová analýza těchto dat, kterou vedl Iain Hammond z Monash University v Austrálii, potvrdila přítomnost protoplanety, která se pohybuje kolem hvězdy ve vzdálenosti o něco větší, než je vzdálenost Neptunu od Slunce.Skupina také rozpoznala spirální vlnu, kterou protoplaneta zanechává za sebou tím, že přeskupuje část materiálu v disku, podobně jako loď tvořící vlnu na vodě.Protoplaneta vzniká v raných fázích vývoje planetárního systému. Roste tím, že akretuje prach, plyn, horniny a další materiál, který obklopuje její hostitelskou hvězdu. Vyklízí tak její dráhu a vytváří brázdy, jako je ta, kterou vidíme zde. Přístroj SPHERE je ...

17. dubna 2023: Na Obrázku týdne najdeme mladý hvězdný objekt 244-440 v mlhovině v Orionu pozorovaný pomocí ESO dalekohledu Very Large Telescope (VLT) - jde o nejostřejší snímek tohoto objektu, jaký byl kdy pořízen. Klikatá purpurová struktura je výtrysk hmoty vycházející z blízkosti hvězdy. Proč má právě takový tvar? Velmi mladé hvězdy jsou často obklopeny disky materiálu padajícího směrem ke hvězdě. Část tohoto materiálu může být vyvržena ve formě silných výtrysků kolmo k disku. Výtrysk ve tvaru písmene S u hvězdy 244-440 naznačuje, že to, co se skrývá v centru tohoto objektu, není jedna, ale dvě hvězdy obíhající kolem sebe. Jejich vzájemný pohyb periodicky mění směr výtrysku - podobně jako zahradní rozstřikovač, který svým pohybem mění směr proudu vody. Další možností je, že za tvar výtrysku je zodpovědné silné záření ostatních hvězd v Orionu. Tato pozorování, prezentovaná v novém článku skupiny pod vedením Andrewa Kirwana z Maynooth University v Irsku, byla pořízena pomocí ...

10. dubna 2023: Nebojte se, při vzniku tohoto Obrázku týdne nepřišla k újmě žádná planeta! Výkonné laserové paprsky na snímku jsou součástí jednoho ze čtyř 8,2m dalekohledů ESO Very Large Telescope (VLT) v Chile. Umožňují astronomům získat velmi ostré snímky vesmíru tím, že korigují rozmazání způsobené turbulencemi v atmosféře. Ale jak? Lasery jsou naladěny přesně na frekvenci, která excituje atomy sodíku vznášející se ve výšce 90 km nad zemí, následkem čehož emitují záření. Tím se vysoko na obloze vytvoří umělé "hvězdy", jejichž rychlé mihotání je v reálném čase sledováno speciálními senzory. Na základě toho jsou odeslány instrukce deformovatelnému sekundárnímu zrcadlu dalekohledu, které se rychle přetvoří tak, aby působilo proti atmosférickému zkreslení. A to vše se děje milisekundovou rychlostí! Tato technika, známá jako adaptivní optika, může jako referenci pro měření turbulence používat i skutečné hvězdy. Ne vždy se však přímo vedle pozorovaného objektu nachází dostatečně jasná hvězda - v ten moment nastupují umělé laserové. ...

3. dubna 2023: Z dlouhých, na východ mířících stínů dalekohledů na tomto Obrázku týdne je patrné, že pro dalekohledy na ESO observatoři La Silla brzy začíná dlouhá noční směna. V popředí snímku je soustava BlackGEM, určená k hledání viditelného světla pocházejícího ze zdrojů gravitačních vln. Pokud se vydáte po cestě vzhůru k vrcholu La Silla, minete několik ESO dalekohledů včetně 1m Schmidtova dalekohledu a dalekohledu New Technology Telescope, až nakonec dorazíte k 3,6m dalekohledu na vrcholu, který ukrývá "lovce planet" - instrument HARPS. Hora La Silla je ideálním místem pro astronomická pozorování, protože její vzdálenost od měst zajišťuje velmi malé světelné znečištění. Nachází se v extrémně suché chilské poušti Atacama v nadmořské výšce 2400 metrů, což znamená, že na obloze nebývá ani mráček a téměř každý den se pyšní jasnou modrou oblohou, jak je vidět i na tomto obrázku.

29. března 2023: Obrázek týdne ukazuje sekvenci snímků pořízenou ve viditelném světle pomocí dalekohledu ESO VLT (Very Large Telescope). Zakroužkovaná oblast je gama záblesk GRB 221009A, který postupně mizí. Záblesky gama jsou nejjasnější jevy, které ve Vesmíru známe, a GRB 221009A je dokonce zatím nejjasnějším zábleskem pozorovaným ze Země. Záblesk zpozorovalo v říjnu 2022 několik vesmírných gama dalekohledů, například Swift a Fermi (NASA) a INTEGRAL (ESA). Několik hodin po první detekci pak přístroj X-shooter na ESO VLT pořídil spektrum, které stanovilo první odhad vzdálenosti výbuchu na 2400 milionů světelných let. Díky tomuto měření vzdálenosti tým astronomů pod vedením Daniele Bjørna Malesaniho (Radboud University, Nizozemsko; DAWN/Niels Bohr Institute, Dánsko) vyloučil původ v Mléčné dráze, ačkoli je k nám výbuch stále mnohem blíže než typické gama záblesky. Změřená vzdálenost také umožnila týmu vypočítat luminositu výbuchu. Přestože se výbuch nachází za našimi vesmírnými humny, ukázalo se, že je velmi jasný. Ve skutečnosti se jedná o nejintenzivnější ...

20. března 2023: Obrázek týdne zobrazuje blízké setkání dalekohledu SEST (Swedish–ESO Submillimetre Telescope) a Mléčné dráhy, které se zdánlivě téměř dotýkají. Záběr byl pořízen na ESO observatoři La Silla, která se nachází na okraji chilské pouště Atacama v nadmořské výšce 2400 metrů. Hra světla a tmy tvaruje Mléčnou dráhu, která se táhne noční oblohou. Světlo přicházející z milionů hvězd v centrální oblasti naší galaxie částečně stíní prachová oblaka, která vidíme jako tmavé skvrny. SEST byl vybudován z pověření Švédské rady pro výzkum v přírodních vědách (NFR) a ESO v roce 1987. Jedná se o 15m radioteleskop, který byl v době svého prvního světla jediným velkým submilimetrovým teleskopem na jižní polokouli. V roce 2003 byl teleskop vyřazen z provozu, protože jej nahradil teleskop APEX (Atacama Pathfinder EXperiment) a interferometr ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array) o trochu severněji v Chile. V průběhu let pozoroval SEST širokou škálu astronomických objektů, od komet, přes hvězdné porodnice i ...

13. března 2023: Obrázek týdne ukazuje dráhu Slunce na obloze při pohledu z observatoře ESO Paranal v Chile. Snímek byl pořízen dírkovou komorou s expozicí 8 měsíců, od 17. dubna do 11. prosince 2018. Vysoká konstrukce v popředí je tzv. seeing monitor, který měří rozmazání či mihotání hvězd v důsledku atmosférických turbulencí. V pozadí vidíme několik kopulí; ty vlevo uprostřed jsou součástí VLT (Very Large Telescope) a kopule úplně vpravo je Přehlídkový dalekohled VLT. A co jsou ty jasné barevné čáry za nimi? Ty vytváří Slunce tím, jak se během dne pohybuje po obloze a zanechává stopu na fotografickém papíru umístěného uvnitř dírkové komory. Komora byla natočena směrem na západ, takže zachytila stovky západů Slunce. Protože se však Země pohybuje kolem Slunce, každý den zapadá Slunce na jiném místě podél obzoru. Nejkratší oblouk úplně vpravo na snímku odpovídá zimnímu slunovratu (na jižní polokouli 21. června), kdy Slunce dosahuje nejnižší výšky. Od tohoto momentu ...

6. března 2023: Prostřednictvím Obrázku týdne se ponoříme do oceánu hvězd v mlhovině IC4701. Tato mlhovina se nachází v souhvězdí Střelce a je dvakrát větší než Měsíc v úplňku na obloze. Vysokoenergetické záření nově vzniklých hvězd ionizuje vodíkový plyn v mlhovině, což způsobuje, že se rozzáří intenzivním červeným světlem, které vidíme na tomto obrázku. Tmavá oblaka na snímku obsahují velké množství mezihvězdného prachu, který je příliš hustý na to, aby jím proniklo světlo hvězd v pozadí. Mlhovina IC4701 je součástí bohatého a rozsáhlého komplexu prachu a plynu, v němž vznikají nové hvězdy. Když se rodí hvězdy, většina z nich je chladnější, červenější a méně hmotná než naše Slunce. Horké a hmotnější hvězdy jsou mnohem vzácnější a rychle spálí všechno své palivo a "zemřou". Díky tomu jsou zářivě modré a hmotné hvězdy (a zářící plyn v jejich okolí) majáky nedávného vzniku hvězd.

27. února 2023: Na tomto Obrázku týdne Venuše jasně září nad ESO observatoří La Silla v Chile. Snímek byl pořízen těsně před svítáním směrem k východu a je na něm vidět i zvířetníkové světlo, které vzniká rozptylem slunečního světla prachovými částicemi ve Sluneční soustavě. Tři kopule vlevo od silnice jsou dalekohledy BlackGEM, které společně vybudovaly univerzita Radboud, Nizozemská výzkumná škola astronomie (NOVA) a univerzita Leuven. BlackGEM bude pátrat po dozvucích některých z nejdramatičtějších událostí ve Vesmíru, jako jsou srážky černých děr a neutronových hvězd. Vlnění časoprostoru, které tyto prudké události vyvolávají, umí detekovat observatoře LIGO a Virgo. Díky svému velkému zornému poli pak mohou navázat dalekohledy BlackGEM a lokalizovat zdroj viditelného světla z těchto událostí, a tím přesně určit místo, kde ke srážce došlo. To astronomům umožňuje podrobněji studovat, co se děje při splynutí černých děr a neutronových hvězd.