Obrázek týdne

11. ledna 2016: Tento obrázek, pořízený na observatoři La Silla v Chile, ukazuje úplněk na nafialovělé obloze, fotografa krčícího se na skále a dalekohled NTT (New Technology Telescope) stojící na skále. Obsahuje tak tři věci, které potřebuje pozorovatelská astronomie: objekt na pozorování, dalekohled, kterým se pozoruje, a člověka, který pozorování dodá význam.Měsíc je Zemi nejbližším vesmírným tělesem. Jakožto naše jediná přirozená družice obíhá ve vzdálenosti 400 000 km. Navzdory estetickému svitu úplňku na obrázku není Měsíc velkým přítelem astronomů. Sluneční světlo, které se odráží od Měsičního povrchu, působí světelné znečištění a znesnadňuje pozorování vzdálenějších a slabších objektů. Světelné znečištění nicméně nijak neznervozňuje muže, který na obrázku obdivuje výhled. Je to Babak A. Tafreshi, jeden z fotovyslanců ESO. Propast mezi astronomy a mimozemskými tělesy je přemostěna dalekohledem. Na obrázku vidíme dalekohled NTT, který ESO poprvé uvedla do provozu v roce 1989 a poté ho v roce 1997 kompletně inovovala (tzv. NTT Big Bang). Hlavním ...

4. ledna 2016: Tato přátelsky vyhlížející zvířata, vyfocená před 3.6m dalekohledem ESO na observatoři La Silla, jsou lamy guanako. Guanako, dohromady s vikuňou, tvoří dva druhy divokých velbloudovitých přirozeně žijících v oblasti severního Chile.Délka (od hlavy po ocas) lam guanako je mezi jedním až dvěma metry a váha do 120 kilogramů, což z nich dělá jedno z největších pozemských savců Chile.Tyto nebojácné cestovatelky se nacházejí v Bolívii, Paraguay, Argentině a po celých Andách: od Tierra del Fuego na samém jihu Chile až po Peru. Hodují na všech plodech pouště, milují houby, trávu, listí, stromy a dokonce i některé druhy kaktusových květů.Lamy guanako a vikuně nejsou žádnými cizinci v zařízeních ESO v poušti Atacama. V únoru 2014 bylo vikuní mládě zachráněno zaměstnanci ESO poté, co se zatoulalo k radioteleskopu ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array) na náhorní planině Chajnantor. Zviřátko se oddělilo od svého stáda, když ho honila liška. Teď se zotavuje ve záchranném středisku ...

28. prosince 2015: Moderní věda a přízrak minulých generací lidí spolu existují na tomto neobvyklém obrázku petroglyfu poblíž observatoře ESO La Silla v Chile.Petroglyf je starobylá rytina do kamene. Po celém světě jich najdeme mnoho, v některých případech se datují až do období 40 000 př.n.l. Tento na obrázku je mnohem mladší.Na kameni jsou postavičky lidí zobrazené dohromady s lamami a dalšími podobnými divokými velbloudovitými. Původní kočovní obyvatelé pouště Atacama v Chile sledovali stáda těchto zvířat přes povětšinou pouštní a nehostinnou krajinu. Později se usadili a vytvořili pouštní oázy, kde velbloudovité chovali.Jemná záře hvězd nad horským hřbetem a silueta jednoho z dalekohledů La Silly rámují ubíhání století a vývoj lidstva z přehistorickým dob až k věku kosmického výzkumu.

21. prosince 2015: Přání z Evropské jižní observatoře ke konci roku pro všechny! Přejeme vám veselý konec roku a úspěšný rok 2016. Odkazy: Vánoční přání 2015

14. prosince 2015: Tento rozkošný oblak plynu byl pozorován kamerou EFOSC2 (ESO Faint Object Spectrograph and Camera) na observatoři ESO La Silla. Nachází se v souhvězdí Kentaura na jižní obloze.Plynný oblak se jménem NGC 3699 je planetární mlhovina. Je rozpoznatelná díky svému nepravidelnému strakatému vzhledu a tmavému pásu, který ji přibližně půlí.Planetární mlhoviny, navzdory svému jménu, nemají nic do činění s planetami a vznikají v závěrečných fázích vývoje hvězd o hmotnostech podobných Slunci. Název "planetární mlhovina" pochází z doby jejich objevu Williamem Herschelem, kdy v dalekohledech té doby vypadaly jako kulaté objekty vzhledem podobné planetám.Ke konci svého života hvězdy, podobné Slunci, vyčerpají zásobu vodíku ve svém nitru, čímž přestanou jaderné reakce (které tam doposud probíhaly). To způsobí, že se jádro hvězdy díky gravitaci smrští, a chladnější vnější vrstvy se naopak hodně nafouknou - např. povrch Slunce, až Slunce dosáhne této fáze vývoje, pravděpodobně pohltí dráhu Země. Neobyčejně silné hvězdné větry odfouknou vnější plynné ...

7. prosince 2015: Tento úžasný panoramatický snímek zobrazuje Mléčnou dráhu, která se táhne nad pozorovací plošinou dalekohledu VLT (Very Large Telescope) na hoře Paranal v Chile. S nadmořskou výškou 2635 m je observatoř Paranal jedním z nejlepších pozorovacích lokalit na Zemi a je to hlavní zařízení evropské pozemní astronomie. Kvalita pozorování je vidět i z detailů struktury pásu Mléčné dráhy na obrázku.Ze Země vidíme Mléčnou dráhu jako pás na obloze, protože pozorujeme z místa uvnitř jejího disku se spirální strukturou. Naše galaxie je obklopena několika menšími satelitními galaxiemi. Dvě z nich jsou na zachyceny vlevo na obrázku: Malý a Velký Magellanův oblak - trpasličí galaxie, které jsou součástí Místní skupiny galaxií.Dalekohled VLT se skládá ze čtyř 8.2m hlavních dalekohledů (UT) a čtyř 1.8m pomocných dalekohledů (AT), které se dohromady mohou spojit do interferometru VLTI (ESO Very Large Telescope Interferometer). Uživatel Flickru John Colosimo poslal tuto fotku do flickrovské skupiny Your ESO Pictures. Fotky ...

30. listopadu 2015: Na tomto krásném snímku, pořízeném jednou expozicí během akce ESO Ultra HD Expedition, tři nebeské objekty září nad jednou z antén soustavy ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array).Nejvýraznější je načervenalá mlhovina Carina, známá také jako NGC 3372. Je to povětšinou velký oblak plynu (převážně vodíku), ve kterém od nedávna probíhá tvorba hvězd. Krátce žijící hmotné modré hvězdy vytvořily v mlhovině spoustu ultrafialového záření, které ionizovalo okolní plyn a přinutilo vodíkové atomy zářit v charakteristické červené barvě. Časem výbuchy supernov a silné hvězdné větry nejhmotnějších hvězd rozptýlí plyn mlhoviny Carina a ponechají pouze jednu nebo více hvězdokup.Dvě takové hvězdokupy, se jmény NGC 3532 a IC 2602, jsou vidět vpravo a vlevo nahoře od mlhoviny Carina.Všechny tři nebeské objekty patří do souhvězdí Carina (Lodní kýl) a poprvé byly zkatalogizovány francouzským astronomem Nicolasem Louisem de Lacaille. Na obrázku vypadají, že leží blízko sebe, ale ve skutečnosti se jejich vzdálenosti od Země velmi liší. IC ...

23. listopadu 2015: Obrázek ukazuje jeden ze čtyř hlavních dalekohledů, které tvoří dalekohled VLT (Very Large Telescope) na Paranalu. Každý z 8.2m dalekohledů má své jméno v mapučském jazyce, kterým hovoří domorodí obyvatelé jižního Chile. Dalekohled na obrázku se jmenuje Yepun, což znamená Venuše.Menší dalekohled za Yepunem je jeden ze čtyř pomocných dalekohledů o průměru 1.8 m. Jejich kombinací s hlavními dalekohledy vzniká interferometr VLT (VLTI).Yepun je vybaven zařízením s laserovou naváděcí hvězdou, jehož akce je zachycena na obrázku. Barva laserového paprsku je vybrána přesně tak, aby excitovala hladinu v sodíkových atomech v atmosféře, které pak vytvoří malý záblesk - umělou hvězdu. Tato hvězda se pak dá použít k odhadu toho, jak moc atmosféra ovlivňuje světlo opravdových hvězd - proces zvaný adaptivní optika - což pomáhá vytvářet ostré obrazy.Nad Yepunem je vidět část Mléčné dráhy, která se táhne nad jižní oblohou. Jasnější oblasti vpravo dole odpovídají Velkému a Malému Magellanovu oblaku, dvěma satelitním ...

16. listopadu 2015: Panoramatický snímek, pořízen fotovyslancem ESO Alexandrem Santernem, ukazuje téměř scenérii téměř vystřiženou z Marsu. Tato suchá, rudá krajina by klidně mohla být na jiné planetě, ale je to místo, kde stojí observatoř La Silla, v nadmořské výšce 2400 metrů na jižním kraji pouště Atacama v Chile. Je to první místo, kde se usadilo ESO.S více než 300 jasnými noci ročně, nízkou atmosférickou turbulencí a suchým klimatem nabízí La Silla vynikající podmínky pro pozemskou astronomii. Po mnoho let byla jednou z vědecky nejproduktivnějších observatoří na světě a i dnes přináší každoročně důležitý vědecký příspěvek.Hlavní pozorovací plošina na La Sille (na obrázku vpravo) hostí řadu dalekohledů, kterými astronomové pozorují vesmír. Nejnápadnější je 3.58m dalekohled ESO NTT (New Technology Telescope) s osmihrannou kopulí, který jako první na světě používal počítačem ovládané deformovatelné primární zrcadlo (systém známý jako aktivní optika) a určoval cestu pro velké moderní dalekohledy včetně dalekohledu ESO VLT (Very Large Telescope) ...

9. listopadu 2015: Dva veliké, zvlněné, téměř dokonale symetrické výtrysky hustého plynu vycházející z jediného zdroje uprostřed obrázku vyfotografoval výkonný dalekohled ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array). Zdrojem výtrysků je extrémně mladá hvězda, tedy protohvězda, která začíná svou dlouhou cestu k tomu stát se hvězdou jako Slunce.Mladá hvězda s názvem CARMA-7 a její výtrysky leží přibližně 1400 světelných let od Země ve hvězdokupě v souhvězdí Hada (Serpens South star cluster). Tato hustá hvězdokupa v souhvězdí Hada (Serpens) obsahuje přinejmenším dalších 30 protohvězd, které vznikají těsně vedle sebe, a tím poskytují astronomům vynikající laboratoř pro studium interakcí mezi hvězdami a jejich prostředím.První krůčky v životě hvězd ještě nejsou plně prozkoumány, ale astronomové se domnívají, že tyto chumáčovité a zamlžené výtrysky jsou způsobeny periodickými výtrysky plynu, který CARMA-7 ohromnou rychlostí vyvrhuje do okolí. Výtrysky vznikají, když na protohvězdu dopadne materiál z okolního disku. Jak výtrysky tryskají ze své mateřské protohvězdy, srážejí se s mezihvězdným materiálem, který ...

2. listopadu 2015: Toto majestátní panorama skvěle zobrazuje observatoř ESO La Silla. Observatoř je umístěna 2400 metrů nad mořem na jižním okraji chilské pouště Atacama. Daleko od světelného znečištění způsobeného civilizací poskytuje dalekohledům ESO jasný pohled na noční oblohu.La Silla byla útočištěm ESO od šedesátých let (dvacátého století) a na obrázku je vidět jen část dalekohledů ESO: 1m Schmidtův dalekohled (dalekohled vpředu), a dále v pozadí 1m dalekohled a 1.52m dalekohled.La Silla hostí i řadu národních dalekohledů, jako je dánský 1.54m dalekohled (vzadu vlevo) a 2.2m dalekohled MPG/ESO, chráněný stříbrnou kopulí (druhý zepředu).Mlha se vznáší nad údolími obklopujícími La Sillu, zatímco zapadající Slunce barví nebe nad horizontem do oranžova. Jakmile Slunce zmizí pod obzorem, noční obloha odhalí nádherné astronomické objekty, které už čekají, aby je dalekohledy mohly pozorovat.

26. října 2015: Pozorování z hledače planet SPHERE (ESO), což je vysokokontrastní systém s adaptivní optikou nainstalovaný na třetím hlavním dalekohledu VLT (ESO Very Large Telescope), odhalila plynoprachový disk okolo binárního systému HD 106906AB.HD 106906AB je dvojhvězda umístěná v souhvězdí Jižního kříže (Crux). Astronomové měli už dlouho podezření, že tento 13 milionů let starý (tedy mladý!) hvězdný pár je obklopen diskem složeným z pozůstatků po vzniku systému (protože se jedná o mladý systém, a protože tomu nasvědčovalo záření z tohoto systému). Ale disk zůstával nepozorován - až doteď. Disk z pozůstatků, viděný z boku, je zobrazen v levém dolním rohu obrázku. Obklopuje obě hvězdy a proto se mu říká cirkumbinární disk. Hvězdy samotné jsou schované za maskou, která odstiňuje jejich zář, aby neoslnila zařízení (a tím neznemožnila pozorování mnohem slaběji zářícího disku). Hvězdy a disk jsou také doprovázeny exoplanetou, viditelnou v pravém horním rohu, která se jmenuje HD 106906b, a která krouží kolem ...

19. října 2015: SPHERE, přístroj ESO pro detekci planet nainstalovaný na dalekohledu VLT (Very Large Telescope) v Chile, odhalil neobvyklou strukturu okolo blízké mladistvé hvězdy jménem HD100453.HD100453 leží asi 350 světelných let daleko v souhvězdí Kentaura (Centaurus) a je obklopena otáčejícím se diskem plynu a prachu, jehož infračervenou podobu vidíte na obrázku. Zcela neočekávaně se z disku táhnou dvě slabá spirální ramena, pravděpodobně vytvořená ještě neviděnou planetou skrývající se uvnitř disku. Tento spirální disk je výjimečně symetrický a je to jeden z nejmenších spirálních disků, který byl kdy kolem nějaké hvězdy pozorován, což je krásným důkazem schopností přístroje SPHERE.SPHERE je výkonný hledač planet, který nám umožňuje zobrazovat cizí světy a prachové disky, ve kterých tyto planety kolem hvězd Mléčné dráhy vznikají. Dělá to tak, že odblokuje jasné světlo mateřské hvězdy v centru obrázku (černý kruh, který skrývá hvězdu a její nejbližší okolí). Zkoumání oblastí okolo mladých hvězd, jako je HD 100453, může poskytnout ...

12. října 2015: Téměř symetricky jsou na obrázku umístěny dva výtrysky z Herbig-Harova objektu (HH) 212. Obrázek pořídila již nepoužívaná kamera ESO ISAAC (Infrared Spectrometer And Array Camera).Objekt leží v souhvězdí Oriona, v hustém molekulárním mračnu v oblasti tvorby hvězd, nedaleko známé mlhoviny Koňská hlava. V oblastech, jako je tato, oblaka plynu a prachu kolabují pod vlastní gravitací, zrychlují svou rotací a stávají se stále teplejšími, až uvnitř oblaku vznikne mladá hvězda. Zbylý materiál, pohybující se kolem nově vzniklé protohvězdy, vytvoří akreční disk, ze kterého - za správných podmínek - časem vzniknou planety, asteroidy a komety.Je běžné, ačkoli ještě úplně nevíme jak, že protohvězda a její protoplanetární disk, který tu vidíme z boku, vytvářejí výtrysky. Hvězda ve středu HH 212 je opravdu velmi mladá, snad pouhých pár tisíc let. Její výtrysky jsou pozoruhodně symetrické, s několika zhuštěninami rozmístěnými v relativně stálých intervalech. Tato stálost naznačuje, že výtrysky pulsují poměrně pravidelně a v krátkých ...

5. října 2015: Toto krásné hvězdné pole zobrazuje kulovou hvězdokupu NGC 6553, která leží asi 19 000 světelných let v souhvězdí Střelce (Sagittarius). V tomto poli odhalili astronomové tajuplný mikročočkovací úkaz.Mikročočkování je typem gravitačního čočkování, ve kterém je světlo z objektu v pozadí ohnuto gravitačním polem objektu v popředí, čímž vzniká znásobený obraz vzdáleného objektu. Objekt v NGC 6553 ovlivnil světlo rudého obra v pozadí (označeno šipkou). Pokud tento objekt leží v hvězdokupě NGC 6553, což podle vědců může být pravda asi tak 50 na 50, tak je to černá díra s hmotností asi dvakrát větší než Slunce. V tom případě by to byl první objekt svého druhu objevený v kulové hvězdokupě. A také nejstarší známá "stelární" černá díra (tj. černá díra s hmotností srovnatelnou s hmotností hvězd). K potvrzení podstaty tohoto objektu ale potřebujeme další pozorování.Tato kosmologická kuriozita byla detekována dalekohledem ESO VISTA na observatoři Paranal v Chile jakou součást přehlídky "VISTA ...

28. září 2015: Nádherné úplné zatmění Měsíce bylo ráno v pondělí 28.9. pozorovatelné z Afriky, z obou Amerik, Evropy a zemí středního východu. V Německu bylo vyfoceno Mahdim Zamanim nad budovami ředitelství ESO. V časosběrném záznamu byl Měsíc viditelný skrz tenké vrstvy mraků. Nahoře vlevo se zdá velmi jasný a jeho jasnost dramaticky klesá s tím, jak vstupuje do stínu Země a pohybuje se nížeji na brzkém ranním nebi.Měsíční zatmění se odehrává, když se Měsíc, Země a Slunce seřadí do jedné přímky. Když Měsíc prochází stínem, který vrhá Země, naše planeta zablokuje dráhu světla ze Slunce na měsíční povrch a nastává úplné zatmění. To se může stát jenom při úplňku.Totální zatmění z dnešního ráno se odehrálo během superúplňku, tedy během úplňku, kdy je Měsíc na své eliptické dráze nejblíž k Zemi. Díky tomu, že Měsíc byl současně zatmění i relativně blízko k Zemi, z něj udělalo jasnější a větší objekt než obvykle.Na rozdíl ...

21. září 2015: Krásný obrázek dalekohledu NTT (New Technology Telescope) byl pořízen těsně po západu Slunce na observatoři ESO La Silla, která leží v regionu Norte Chico na pokraji chilské pouště Atacama. Měsíc už započal svou pouť napříč večerní oblohou a z výše jasně září. Slunce se sklání pod horizont v levé části obrázku a barví oblaka do sytě oranžové barvy.Jas posledních slunečních paprsků je zachycen reflexivním povrchem stěn NTT. Účelem kovové kopule je zabránit přehřívání vnitřku stavby během dne. To by ovlivnilo pozorování dalekohledem, protože stoupající teplý vzduch a turbulence rozmazávají obraz a zhoršují viditelnost (seeing). Nejenom stěny kopule brání kumulaci tepla během dne; betonové plošiny a parkoviště kolem dalekohledu jsou všechny natřeny na bílo, aby se zvýšilo množství odraženého světla.

14. září 2015: Ve speciální čisté místnosti na ředitelství ESO v Garchingu u Mnichova probíhají testy velké difrakční mřížky určené pro velmi přesný spektrograf ESPRESSO, jeden z přístojů nové generace pro detekci exoplanet.Inženýři v ESO nedávno dokončili složitý proces nastavení difrakční mřížky. Výroba a nastavení mřížky je jedním z hlavních příspěvků ESO k projektu ESPRESSO. Mřížka svou velikostí předčí všechny, které kdy byly montovány v ESO, a její délka se rovná délce vůbec největší existující echelle mřížky s rozměry 1.2 m krát 0.3 m, která pracuje na spektrografu HIRES na Keckově 10m dalekohledu.Po svém konečném nastavení je mřížka upevněna v pevném rámu. Všechny její součásti jsou vyrobeny ze Zeroduru (stejný materiál, který se používá pro zrcadla na VLT) a už nikdy žádné další nastavování nebude potřebovat. Tuto techniku montáže zkoumalo ESO a dokázalo její účinnost na předchozích přístrojích. Až bude v roce 2016 ESPRESSO nainstalováno na observatoři ESO Paranal v Chile, bude kombinovat ...

7. září 2015: Tyto obrázky, pořízené během dvou týdnů, ukazují dvě hemisféry planetky Ceres a poskytují doposud nejlepší pozemská pozorování t0to trpasličí planety. Byly pořízeny zařízením SPHERE umístěným na dalekohledu ESO VLT (Very Large Telescope) a jsou součástí projektu, který od poloviny července 2015 usiluje o vytvoření polarimetrické mapy povrchu objektu.Ceres obíhá v pásu asteroidů mezi Marsem a Jupiterem - tzv. hlavním pásu - a objevena byla v roce 1801 jako vůbec první asteroid. V hlavním pásu je největším objektem. Je to největší zásobárna vody v okolí Země. Domníváme se, že většina vody existuje ve formě ledu v plášti Ceres.Povrch trpasličí planety je velký asi jako Indie a na nových obrázcích jsou na něm vidět výrazně světlé body. Na tyto záhadné jasné oblasti se také podrobně dívala sonda Dawn (NASA), v současnosti na oběžné dráze kolem planety Ceres. Astronomové je studovali, ale jejich skutečná podstata zůstává skrytá. Doufáme ale, že srovnáním dat z ...

31. srpna 2015: Tento pozoruhodný snímek byl pořízen pomocí kvadrokoptéry, vznášející se vysoko nad pouští Atacama. Oceán, oblaky a poušť se snoubí na jednom obrázku, zachycujícím chilské pobřeží.Velký dalekohled ESO (VLT) je jemně nasvícen zapadajícím Sluncem, které vrhá oranžové odstíny světla po observatoři. Na sousedním vrcholku napravo stojí osaměle 4.1m dalekohled VISTA (Visible and Infrared Survey Telescope for Astronomy).Oblast před VLT, zaplněnou sítí kolejí, používají čtyři malé pohyblivé pomocné dalekohled VLT. Umístěním těchto dalekohledů do různých vzdáleností se mění velikost VLT Interferometru, který funguje jako jeden velký superdalekohled.