Obrázek týdne

30. května 2016: Vysoko na náhorní planině Chajnantor, osamělá vikuňa - příbuzná lam, alpak a velbloudů - stojí před anténou APEXu.Jak zvíře tak anténa jsou dobře vybaveny, aby se vyrovnaly s drsným prostředí tohoto vzdáleného pouštního kraje. Na Chajnantoru, asi tak 5 000 metrů nad mořem, se teploty během dne mohou vyšplhat poměrně vysoko díky intenzivnímu slunečnímu záření procházejícímu jen tenkou atmosférou, ale v noci rtuť v teploměru klesá. Anténa APEXu byla postavena tak, aby vydržela drsné počasí a vyrovnala se s neustálým slunečním světlem, silnými větry a velkými teplotními změnami mezi +20 a -20 stupni Celsia.Otužilá vikuňa se svým hustým, vlněným kabátkem, který zadržuje horký vzduch poblíž těla, také dokáže odolávat rozmarům přírody. Tento druh, který se nachází pouze ve vysokých nadmořských výškách v Andách, spásá tuhou trávu na jinak holých stráních. Ačkoli je Chajnantor jedním z nejssuších míst na planetě, teplotní výkyvy mohou přivát sníh i na náhorní planinu. Vikuňa na ...

23. května 2016: Pomocí 39 ze 66 antén soustavy ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array), umístěných v nadmořské výšce 5 000 metrů na náhorní planině Chajnantor v chilských Andách, byli astronomové schopni detekovat oxid uhelnatý (CO) ve zbytkovém disku okolo hvězdy typu F. Ačkoli je CO druhou nejběžnější molekulou v mezihvězdném prostředí (po molekulárním vodíku), je to poprvé, co byl detekován okolo hvězdy tohoto typu. Hvězda, se jménem HD 181327, je členem pohybové skupiny Beta Pictoris ve vzdálenosti téměř 170 světelným let.Až dodnes byla přítomnost CO určena jenom okolo několika hvězdy typu A, které jsou výrazně hmotnější a svítivější než HD 181327. Díky vynikajícímu prostorovému rozlišení a citlivosti, které nabízí ALMA, dokázali astronomové zachytit tento nádherný prstenec kouře a zmapovat hustotu CO v disku.Studium disků tvořeným zbytky po tvorbě planet je jeden způsob, jak popsat planetární systémy. Plyn obsahující CO se nachází dohromady s prachovými zrny v prstenci zbytků a musel být vytvořen nedávno. ...

16. května 2016: Šestnáctého března, měsíc po vyhlášení kampaně, byla oznámena jména osmi účastníků #MeetESO - prvního setkání ESO inspirované sociálními médii. Sedmého května 2016 přiletěli účastníci do Chile na pětidenní návštěvu jedněch z nejúžasnějších astronomických zařízení na světě: VLT (Very Large Telescope) - nejpokročilejší astronomická observatoř v optické oblasti na světě - a ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array), největší existující astronomický projekt.Jak je vidět z širokých úsměvů, cestovatelé #MeetESO si svůj itinerář cesty užívali, od hovorů se zaměstnanci ESO a ALMy během nočních pozorování na jedněch z nejlepších lokací na Zemí až po přespávání v Residencii ESO, která slouží jako hotel pro astronomy pozorující na Paranalu (ale která je možná známější jako ta budova, která byla "vyhozena do vzduchu" v bondovce Quantum of Solace).Vrcholem chilského výletu byla možnost denního pozorování přechodu Merkura pod vedením některých ze světových astronomů. Tato skupinová fotografie byla pořízena právě při této příležitosti: devátého května 2016 na observatoři ...

9. května 2016: Obrázek týdne ukazuje prstencovou galaxii v souhvězdí Plachet, která je vidět jako jasné jádro obklopené něžně modrým halem. Jak napovídá jméno, tato galaxie - nacházející se v jižním souhvězdí Plachty (Vela) - se vyznačuje kompaktním jádrem a velkým kruhovým pásem plynu a hvězd.Předpokládá se, že prstencové galaxie, jako ta na obrázku, vzniknou, když je větší galaxie propíchnuta menším galaktickým agresorem, který, tím, jak prochází srdcem větší oběti, iniciuje vznik rázové vlny, která se šíří směrem ven z centra galaxie. Tím se plyn přesunuje na periferii galaxie, kde začíná kolabovat a vytvářet nové hvězdy. Prstencová galaxie v Plachtách je nezvyklá tím, že vlastně obsahuje nejméně dva prstence, což naznačuje, že kolize neproběhla úplně nedávno.Na obrázku je vidět také galaxie ESO 316-33, těsně nad a vlevo od prstencové galaxie, a také jasná hvězda HD 88170.

2. května 2016: Na pozadí úžasného nočního nebe nad observatoří ESO Paranal se lesknou čtyři laserové paprsky vycházející z dalekohledu UT4, jednoho ze čtyři hlavních dalekohledů tvořících VLT (Very Large Telescope). Znamenají první použití vícenásobného laseru na ESO a jsou nejvýkonnější pomocná laserová hvězda kdy použitá v astronomii. Asi v 90 kilometrech nad povrchem lasery excitují atomy sodíku a vytváří umělé hvězdy pro systém adaptivní optiky.Moderní dalekohledy používají systémy adaptivní optiky, aby vykompenzovaly rozmazávání paprsků způsobené zemskou atmosférou. Aby to mohly udělat, potřebují při pozorování studovaného objektu pozorovat i jasnou referenční hvězdu. Ale vždycky taková hvězda po ruce není, a tak astronomové využívají laserů k vytváření umělých hvězd právě tam, kde je potřebují. Laserové paprsky donutí sodíkové atomy vysoko v atmosféře, aby zazářily a vytvořily maličkaté světelné plošky, které napodobují opravdové hvězdy. Použití více laserů naráz umožňuje lépe než s pomocí jednoho laseru popsat vlastnosti atmosféry, což vede větší kvalitě obrázku ve větším ...

25. dubna 2016: Astronomoví objevili nového souputníka tělesa z hlavního pásu asteroidů. Toto těleso (nejmenší z viditelných na obrázku) obíha kolem asteroidu Elektra (130). Tým, vedený Bin Yangem (ESO, Santiago, Chile), ho zobrazil pomocí přístroje SPHERE využívajícího extrémní adaptivní optiku, který je nainstalovaný na jednom z hlavních dalekohledů (UT3) tvořících VLT (Very Large Telescope) na Cerro Paranal. Tento nový, již druhý, měsíček Elektry měří asi dva kilometry a byl provizorně nazván S/2014 (130) 1, a díky němu je systém Elektry trojitý, Díky nevídané citlivosti a prostorovému rozlišení přístroje SPHERE objevil zmiňovaný astronomický tým ještě další trojitý systém v hlavním pás asteroidů, a to je asteroid Minerva (93).Asteroidy jsou pozůstatky stavebních bloků, které vytvořily pozemské planety v raných dobách Sluneční soustavy. Studium asteroidů s vícenásobnými satelity je obzvláště důležité, protože způsob jejich tvorby poskytuje informace o tvorbě planet a vývoji, které se nedají sehnat jinými metodami.Pomocí dat získaných přístrojem SPHERE tým zjistil, že jak ...

18. dubna 2016: As the Sun raises at Cerro Paranal, in Chile, filling the sky with superb orange shades, two members of the ESO Fulldome Expedition, Babak Tafreshi (left) and Yuri Beletsky (right), are preparing their tripods and cameras for the day ahead. Above the silhouette of the Chilean mountains, the gentle smile of a crescent Moon and the bright planet Venus strike a pose for the cameras. Thanks to a phenomenon called earthshine, the entire disc of the Moon can be seen shining in light reflected off the Earth. The telescope in silhouette in front is an Auxiliary Telescope (AT), part of Very Large Telescope (VLT) at ESO's Paranal Observatory. This twilight moment was captured by ESO Photo Ambassador Petr Horálek, while participating in the ESO Fulldome Expedition which is gathering spectacular images for use in the ESO Supernova Planetarium & Visitor Centre, currently under construction at ESO’s Headquarters in Garching (near ...

11. dubna 2016: This Auxiliary Telescope at the Very Large Telescope (VLT), located at the Paranal Observatory in Chile, looks to be pointing at the greenish emerald glow of the comet 252P/LINEAR high above it. Discovered in April 2000, 252P/LINEAR is a relative newcomer to the inner Solar System, traveling between the orbit of Jupiter and the orbit of Earth. A couple of days ago, in March 2016, it passed particularly close to the Earth, at a distance of only 5.2 millions kilometers, ranking as the fifth closest recorded passage of a comet. It can still be admired in the southern hemisphere. The green colour arises from fluorescing carbon-based gas surrounding the comet. This gem of a picture was taken by the ESO Photo Ambassador Babak A. Tafreshi. He has just started out on ESO’s Fulldome Expedition, during which he will be taking more spectacular pictures from ESO’s observatories and of the southern ...

4. dubna 2016: Slabé světlo vycházející z horizontu až asi do půlky obrázku je známé pod názvem zodiakální světlo a je způsobeno rozptylem slunečního světla na prachových částicích v rovině oběhu Země.Druhý pruh světla je vidět na horizontu vlevo dole. Toto červené světlo je záření atmosféry. Je způsobeno různými procesy v horních vrstvách atmosféry, které zahrnují kosmické záření, rekombinace atomů ionizovaných zářením a chemické reakce mezi atomy kyslíku, dusíku, sodíku, lithia a hydroxylovou skupinou.Třetí a poslední pruh je Mléčná dráha, naše domovská galaxie, která je vidět vysoko na obloze. Tento pruh se skládá z miliard hvězd všech druhů. Mnoho z nich je lidskému zraku schováno za ohromnými vrstvami mezihvězdného prachu, který dává Mléčné dráze typický skvrnitý vzhled.Ve středu obrázku stojí fotovyslanec ESO Babak Tafreshi a pozoruje, jak se kolem něho odvíjí světelné představení. Jeho kolega Yuri Beletsky vytvořil tento obrázek během ESO UHD Expedice v roce 2014, kdy Babak cestoval přes chilskou poušť, ...

28. března 2016: Astronomové, kteří přespávají v hotelu ESO observatoře VLT - La Residencia - uprostřed chilské pouště, mají výhled na oblohu jako málokdo na Zemi.La Residencia, která byla navržena německou architektonickou společností Auer+Weber+Assoziierte, poskytuje útočiště těm, kteří pracují na observatoři Paranal (ESO). Poušť Atacama je jedním z nejdrsnějších míst, které si dokážete představit. Extrémní suchost, intenzivní ultrafialové záření ze Slunce a vysoká nadmořská výška jsou běžnou součástí života. Ale s příchodem noci má La Residencia jedny z nejlepších pozorovacích podmínek na světě.La Residencia a dalekohled VLT, který stojí na Paranalu, jsou daleko od zdrojů světelného znečištění a mají výjimečně jasné atmosférické podmínky. Za bezměsíčných nocí může být nebe tak jasné a tmavé, že světlo Mléčné dráhy vrhá stín na zemi! Tyto faktory umožňují provádět vědecká pozorování s vysokou kvalitou a taky se věnovat astrofotografii s výsledky, které ilustruje tento nádherný snímek pořízený Luisem Calçadou, grafickým designérem na ředitelství ESO v Garchingu (Německo).Na ...

21. března 2016: Tmavý pruh plazící se přes tento úžasný obrázek hvězdného pole v souhvězdí Hadonoše (Ophiuchus) není úplně tím, čím se zdá být.Ačkoli to vypadá, že v něm nejsou žádné hvězdy, jsou ve skutečnosti schované za hustým mrakem prachu, který blokuje jejich světlo. Tento speciální prachový mrak se jmenuje LDN 1768.Ačkoli vypadají poměrně nudně, tmavé mlhoviny jako LDN 1768 připadají astronomům velmi zajímavé, protože v nich vznikají nové hvězdy. Uvnitř těchto rozlehlých hvězdných jeslí jsou protohvězdy - hvězdy v nejranějších stádiích života, stále ještě přibírající plyn a prach z okolního oblaku.Protohvězdy jsou poměrně chladné a ještě nezačaly vyrábět dost energie, aby svítily ve viditelném světle. Místo toho září v submilimetrové oblasti spektra, kterou lidské oči nevidí. Naštěstí, na rozdíl od viditelného světla, submilimetrové záření není prachem pohlcováno. Pomocí speciálních dalekohledů, které jsou na submilimetrové záření citlivé, jako je třeba ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array), můžeme prohlédnout skrz prach a zjistit něco víc ...

14. března 2016: Obrázek byl pořízen těsně před úsvitem na observatoři La Silla, na okraji chilské pouště Atacama. Oranžová vrstva vznášející se nad horizontem oznamuje nadcházející východ Slunce. K prvním náznakům denního světla se sklání Mléčná dráha, která se rozprostírá přes celou noční oblohu. Tento pohled na naši domovskou galaxii je pokryt tmavými oblastmi, tvořenými prachem. Prachové částice pohlcují světlo, které jimi prochází.V popředí kosmické scenérie vidíme několik dalekohledů observatoře. Nejbližší je SEST (Swedish-ESO Submillimetre Telescope), jehož anténa měří v průměru 15 m. Z provozu byl vyřazen v roce 2003 a nahrazen dalekohledy APEX (Atacama Pathfinder EXperiment telescope) a ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array). Na plošině v pozadí stojí 3.6m dalekohled ESO a těsně za ním CAT (Coudé Auxiliary Telescope).SEST vypadá, že je namířen na velmi jasný objekt, na Venuši, jednu z našich sousedních planet. Venuše je ozářena Sluncem a je jasnější, než všechny hvězdy na nočním nebi. Trojúhelníkové bílé světlo, které se ...

7. března 2016: Na obrázku se naše domovská galaxie Mléčná dráha rozprostírá na obloze nad chilskými Andami. V popředí silnice propojují moderní dalekohledy observatoře ESO La Silla, které jsou namířeny do Mléčné dráhy a možná ještě dál.Na snímku je vidět několik nadnárodních dalekohledů. 3.6m dalekohled ESO stojí na centrálním podstavci a je vybaven přístrojem HARPS (High Accuracy Radial velocity Planet Searcher), nejlepším hledačem exoplanet na Zemi. Hned vedle hlavní kopule je menší, která kdysi hostila CAT (Coudé Auxiliary Telescope), který byl připojen k výkonnému Coudé Echelle spektrografu; dnes už jsou oba mimo provoz. U nohou tohoto piedestalu leží francouzský TAROT (Rapid Action Telescope for Transient Objects), který pozoruje optické signály spojené s velmi energetickými událostmi nazývanými gama záblesky. Ty studuje také švýcarský 1.2m dalekohled Leonharda Eulera v kopuli nalevo, ale hlavně je zaměřen na hledání exoplanet.Dál napravo je vidět SEST (Swedish-ESO Submillimetre Telescope), který byl z provozu vyřazen v roce 2003 a nahrazen ...

29. února 2016: Takto vypadá jeden ze čtyř pomocných dalekohledů (Auxiliary Telescope, AT) interferometru VLTI na observatoři ESO Paranal při západu Slunce. Slabý Měsíc je vidět právě nad kulatou kopulí dalekohledu.Dohromady se čtyřmi hlavními dalekohledu (Unit Telescope, UT), které vytváří dalekohled VLT (Very Large Telescope), dotvářeji čtyři pomocné dalekohledy interferometr VLTI. Na rozdíl od hlavních dalekohledů, které jsou pevné, je každý z pomocných dalekohledů pohyblivý a dá se posunout do třiceti různých poloh na pozorovací plošině, čímž vznikají různé základny až do délky 200 m. Tím VLTI simuluje této velikosti pomocí technologie nazývané interferometrie - kombinování světla z několika menších dalekohledů, aby se zvýšilo rozlišení. V případě VLTI získáváme rozlišení v řádu tisícin úhlové sekundy, což odpovídá dvěma metrům ve vzdálenosti Měsíce.Obrázek pořídil fotovyslanec ESO Gabriel Brammer.

22. února 2016: Tento obrázek je nereálný - a to opravdu nereálný! Není to vlastně jeden obrázek, ale kombinace dvou nezávislých fotografií, a ukazuje lednovou oblohu viděnou z obou zemských polokoulí. Zručným fotografem byl fotoambasador ESO Petr Horálek. Petr horní záběr obrázku na observatoři ESO Paranal v Chile, dolní ze slovenské vesnice Oravská Lesná, a pak oba záběry spojil do této úžasné kompozice.Jedno rameno jasně rozpoznatelné struktury ve tvaru X, které se táhne od pravého horního rohu do levého spodního, patří pásu Mléčné dráhy. Druhou úhlopříčku tvoří záře zodiakálního světla. Ve středu obrázku je jeden ze čtyř malých 1.8m pomocných dalekohledů VLT (Very Large Telescope, ESO). V dolní části snímku je dost výrazný jas, způsobený světelným znečištěním v Oravské Lesné, který nemá žádný protějšek v horní části snímku díky odlehlosti Paranalu.OdkazyNebeské X

15. února 2016: Nádherná fotografie Yurije Beletskeho zachycuje spoustu krásných věcí - jak pozemských, tak astronomických - v neuvěřitelném rozsahu vzdáleností.Na popředí obrázku se tyčí přehlídkový dalekohled VISTA (ESO). Tento 4.1m dalekohled prohlíží oblohu v infračerveném světle a vybírá zajímavé astronomické objekty, které je pak možno detailněji studovat 8.2m hlavními dalekohledy VLT (Very Large Telescope, ESO). VLT je vidět na vrcholku hory vpravo od dalekohledu VISTA, asi kilometr po silnici.Na nebi nad VISTou se z levého dolního rohu do pravého horního táhne jasný pruh protkaný tmavšími oblastmi. To je disk Mléčné dráhy, viděný zboku (tedy zevnitř), směrem do středu Galaxie. Ačkoli pouhýma očima do středu Galaxie nevidíme, ustanovili jsme jeho vzdálenost na asi 30 000 světelným let. To v kilometrech dělá něco jako 280 triliard kilometrů, tedy 280 000 000 000 000 000 cest po silnici mezi VISTou a VLT.Svítící oblak přímo nad VLT je Velké Magellanovo mračno (LMC), trpasličí galaxie sousedící s ...

8. února 2016: Možná přemýšlíte, co má náklaďák společného s astronomií. Tak v prvé řadě, toto není žádné obyčejné auto - je to ALMA transportér!S délkou dvacet metrů a šířkou deset metrů, je to jedno z dvojice speciálně navržených vozidel schopných přepravovat 66 antén, které tvoří dalekohled ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array). Ze svého působiště v nadmořské výšce 5000 metrů, vysoko v chilské poušti Atacama, poskytuje ALMA unikátní pohled na nízkoteplotní vesmír, což umožňuje astronomům studovat s nebývalou přesností, jak vznikají hvězdy.Náklaďáky - na obrázku je Lore, jejím sourozencem je Otto - přesunují každou anténu po 28 kilometrů dlouhé cestě ze staveniště v nadmořské výšce 3000 metrů na hlavní pozorovací plošinu, která je okolo 2000 metrů výš. Také se používají pro přesun antén do různých konfigurací, které odpovídají různých pozorovacím módům pole antén.Drsný a silný, jak přísluší vozidlu pracujícímu v takových extrémních podmínkách, ALMA transportér je také jemné a přesné zařízení, schopné umístit ...

1. února 2016: Obrázek týdne ukazuje spirální galaxii NGC 986 v souhvězdí Pece (Fornax). Galaxie, kterou objevil v roce 1826 skotský astronom James Dunlop, není moc často ukazována, protože leží blízko známé a bohaté kupy galaxií v souhvězdí Pece (Fornax Cluster). Což je škoda, protože tato galaxie je nejenom úžasný vědecký objekt, ale je také velmi hezká. Galaxie leží ve vzdálenosti asi 56 milionů světelných let a vidíme ji téměř dokonale seshora, neboli - jak říkají astronomové - čelně (z ánfasu). To nám umožňuje vidět dvě hlavní spirální ramena a také centrální příčku, složenou z hvězd a prachu. NGC 986 je tudíž spirální galaxie s příčkou.Astronomická pozorování ukazují, že přibližně dvě třetiny všech spirálních galaxií, včetně Mléčné dráhy, obsahují příčku. Takže NGC 986 je perfektní místo pro studium struktury galaxií a zkoumání jevů důležitých pro galaxii, jako je naše, která se zevnitř špatně pozoruje.Tento obrázek, pořízený přístrojem FORS (dalekohled VLT na observatoři ESO ...

25. ledna 2016: Na obloze nad observatoří ESO La Silla se Jižní kříž třpytí vpravo od kopule dánského 1.54m dalekohledu. Níže vpravo na neuvěřitelně tmavém nebi září dvě hvězdy. Zprava doleva jsou to Alfa a Beta Centauri. Alfa Centauri je vícenásobná hvězda a taky Zemi nejbližší hvězdný systém.O trochu blíž Zemi než jasnější složky Alfa Centauri, neviditelná lidskému oku, je Proxima Centauri, třetí člen systému. Je to naše nejbližší hvězdná sousedka, ve vzdálenosti 4.2 světelných let. Předchozí pozorování poskytla jemné, ale podněcující náznaky, že kolem Proximy - hvězdy typu červený trpaslík - obíhá malý souputník. Pozorovací kampaň, která začala v lednu 2016, bude přesněji než doposud pátrat po projevech existence planety zemského typu obíhající kolem hvězdy, tedy po pozorovatelném kymácení hvězdy. A tom je kampaň Pale Red Dot (Světlečervená tečka).Přístroj HARPS (High Accuracy Radial velocity Planet Searcher), který je připevněný k 3.6m dalekohledu ESO na La Sille, bude hledat možnou novou planetu. Měření ...

18. ledna 2016: Mléčná dráha obsahuje stovky miliard hvězd. I přesto je hvězda ve středu obrázku velmi nezvyklá, čehož dosáhnout v tomhle počtu hvězd není lehké.Brazilsko-americký tým vedený Jorgem Melendezem z University v Sao Paulu použil dva z dalekohledů ESO v Chile a objevil, že tato hvězda jménem 2MASS J18082002–5104378 je pozůstatkem z let, kdy se formovala Mléčná dráha. Jako taková poskytuje astronomům vzácnou příležitost zkoumat první hvězdy, které se v naší galaxii vytvořily.2MASS J18082002–5104378 byla zaznamenána v roce 2014 dalekohledem NTT (New Technology Telescope) ESO. Následná pozorování pomocí VLT (Very Large Telescope) odhalily, že na rozdíl od mladších hvězd, jako je třeba Slunce, tato hvězda má nezvykle nízké množství prvků, kterým astronomové poněkud zvláštně říkají kovy a myslí tím všechny prvky těžší než vodík a hélium. Vlastně jich má tak málo, že se řadí k UMP (ultra metal-poor, tedy extrémně málo kovová) - nejjasnější, jaká kdy byla objevena.Ačkoli v mladém Vesmíru jich ...