Obrázek týdne

6. března 2017: Ačkoli obrázek připomíná vzor na lasturách, je ve skutečnosti naprosto astronomický. ALMA (Atacama Large millimeter/submillimeter Array) vytvořila tento pozoruhodný obrázek dvojhvězdy, ve které jsou dvě hvězdy - LL Pegasi a její společník - spojeny do hvězdného valčíku a obíhají kolem těžiště soustavy. Stará hvězda LL Pegasi, během svého vývoje k planetární mlhovině, neustále ztrácí plynný materiál. Výrazná spirální struktura je vytvořena hvězdami, které v plynu obíhají.Spirála má rozměry světelných let a kroutí se s neobyčejnou pravidelností. Na základě rychlosti expanze spirálujícího plynu odhadují astronomové, že nová "vrstva" se objeví každých 800 let - asi tak dlouho, jako zabere hvězdám jeden oběh kolem sebe.LL Pegasi na sebe poprvé upozornila před deseti lety, kdy Hubbleův kosmický dalekohled (NASA/ESA HST) vytvořil obrázek téměř dokonalé spirály. Bylo to poprvé, kdy byla spirální struktura nalezena v materiálu, který obklopuje starou hvězd. Dnes pozorování ALMy, ze kterých je obrázek jenom jeden výřez, přidaly další rozměr k ...

27. února 2017: Před třiceti lety zpozorovali astronomové jednu z nejjasnějších supernov za více než čtyřista let. Hvězdná exploze SN 1987A zářila výkonem sto milionů Sluncí po několik měsíců po svém objevení 23ho února 1987.SN 1987A se nachází ve Velkém Magellanově mračnu, jednom ze satelitním galaxií Mléčné dráhy, a tak se stala nejbližší supernovou pozorovaných v posledních stoletích a brzy z ní byla nejstudovanější supernova vůbec. Detailní pozorování jak vesmírných tak pozemských dalekohledů v minulých třiceti letech umožnila astronomům podrobně studovat posledné okamžiky existence hmotné hvězdy a její přeměny z hvězdu přes supernovu na pozůstatek po supernově. Díky zmíněným pozorováním výrazně lépe chápeme tyto explozivní události.ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array) se svou jedinečnou citlivostí v milimetrových a submilimetrových vlnách zkoumala dosud nestudované aspekty SN 1987A od roku 2013. Astronomové používají ALMu k pozorování zářících pozůstatků supernovy s vysokým rozlišením, přičemž studují, jak pozůstatek vyrábí ohromné množství prachu z nových prvků vzniklých v rodičovské ...

20. února 2017: Události spojené s Velkým třeskem byly tak kataklyzmatické, že zanechaly nesmazatelné stopy v předivu vesmíru. Dodnes můžeme nalézt tyto jizvy pozorováním nejstaršího světla ve Vesmíru. Protože vzniklo před téměř 14 miliardami let, rozšířilo se toto světlo - které dnes existuje jako slabé mikrovlnné záření a proto je pojmenováno kosmické mikrovlnné pozadí (cosmic microwave background, CMB) - do celého vesmíru a naplnilo ho detekovatelnými fotony.Mikrovlnné pozadí lze použít pro zkoumání vesmíru pomocí Sunjajeova-Zeldovičova jevu, který byl poprvé pozorován před více než třiceti lety. Fotony, které pozorujeme jako mikrovlnné záření, k nám na Zem doputovaly vesmírem. Po cestě prošly kupami galaxií, které obsahují vysokoenergetické elektrony. Tyto elektrony přidají fotonům malinké množství energie. Detekce fotonů s o něco větší energií je obtížné, ale důležité - mohou pomoct astronomům pochopit některé ze základních vlastností Vesmíru, jako je umístění a rozložení hustých kup galaxií.Obrázek ukazuje první měření termální Sunjajevova-Zeldovičova jevu provedeného soustavou antén ALMA (Atacama ...

13. února 2017: Obloha je plná optických jevů, které mohou znesnadnit pohled na vesmír. Pro astronomy tak představují poněkud frustrující výzvu, zatímco astrofotografům poskytují opravdový zábavu! Tento nádherný snímek ukazuje centrum Mléčné dráhy překřížené tajuplným svitem zodiakálního světla a obsahuje spoustu úkazů za které může prach a které brání vědeckým pozorováním - ale vypadají tak krásně, že to člověku nemůže ani moc vadit. Střed Mléčné dráhy na obrázku vypadá, jako by bylo plné inkoustově černého plynu. Ve skutečnosti znamenají tmavé oblasti nepřítomnost viditelného světla, protože obrovská oblaka prachu zakrývají světlo vzdálenějších hvězd. Ale tak jako dokáže prach vytvořit iluzi temnoty, dokáže vyrobit taky iluzi světla. V tomto případě se jedná o zodiakální světlo, rozmazaný pás světla, který se nám promítá do zvířetníkových souhvězdí. Vzniká odrazem slunečního světla diskem kosmického prachu, který je přítomen ve vnitřní Sluneční soustavě. Obzvláště všímaví pozorovatelé si všimnou jemných struktur uvnitř pruhu světla - zde je obzvláště zřejmý protisvit, ...

6. února 2017: Ve vzdálenosti větší než 75 milionů světelných let v souhvězdí Panny (Virgo) leží NGC 4981 - spirální galaxie s poněkud explozivní minulostí.NGC 4981 byla objevena sedmnáctého dubna 1784 Williamem Herschelem a později zdokumentována v katalogu NGC (New General Catalogue) Johna Dreyera. O více než století, dvacátého třetího dubna 1968, se galaxie znovu dostala do zpráv, když v ní vybuchla supernova typu Ia (hvězdná exploze v dvojhvězdném systému) jménem SN 1968l. O několik desetiletí později kolaps jádra masivní hvězdy vedl k supernově SN 2007c.Krásný záběr NGC 4981 - bez žádného výbuchu supernovy; jasná hvězda na obrázka je hvězda v popředí - byl pořízen přístrojem FORS (FOcal Reducer and low dispersion Spectrograph), který pracuje ve viditelné a blízké ultrafialové oblasti na dalekohledu ESO VLT (Very Large Telescope). FORS je mezi přístroji ESO švýcarským armádním nožem - dokáže studovat mnoho různých astronomických objektů různými způsoby a je zodpovědný za mnoho ikonických fotografií pořízených ...

30. ledna 2017: Obrázek ukazuje 3.6m dalekohled ESO, který stojí na observatoři La Silla v Chile. Noční obloze nad dalekohledem dominuje Měsíc, který je tak jasný, až se nebe barví do modra.Nejvýraznějším objektem na obrázku je ale červený kámen v popředí. Je pokreslen prehistorickými rytinami - podpisy z minulosti. V okolí La Silly se dá najít víc takovýchto rytin, tenhle kámen je součástí nejbohatšího naleziště v oblasti.Kompletní fotografická a topografická přehlídka rytin byla provedena v roce 1990. Na kamenech a skalách jsou povětšinou zachyceny scény s lidmi a zvířaty a také geometrické figury. Obvykle se předpokládá, že rytiny pocházejí z komplexu El Molle, první kultury severu Chile. Geologové věří, že v prvním tisíciletí našeho letopočtu v oblasti mnohem více pršelo než dnes, a že některé části pouště Atacama mohly uživit různé civilizované kultury.

23. ledna 2017: Na obrázku vidíme srpek Měsíce vycházející nad tichou Residencií na observatoři ESO Paranal. Vedle Měsíce je na nebi vidět Venuše jako jitřenka. V pozadí stojí skupina dalekohledů ESO, nyní po nočním pozorování v klidu. Podobně jako Měsíc jeví Venuše fáze, ačkoli na tomto snímku je příliš malá, aby to bylo vidět. Vidíme ji jako disk - úplněk - když je v pohledu pro nás za Sluncem: ze Země je pozorovatelná celá osvícená část povrchu Venuše. Srpek se objevuje, když je Venuše v té části své oběžné dráhy, která leží mezi Sluncem a Zemí. V takovém případě vidíme stále méně a méně z osvětlené části. Jak Venuše pokračuje podél své dráhy kolem Slunce, srpek ubývá, až je z něho nakonec jenom tenoučký plátek osvětlený Sluncem. Pak Venuše dosáhne konjunkce, zmizí naším zrakům a vzápětí se znovu objeví jako tenký, ale tentokrát přibývající srpek, a tak se celý cyklus fází opakuje.

16. ledna 2017: Nenechte se zmást - toto není žádný futuristický marsovský rover, i když nehostinný terén chilské pouště Atacama se s Marsem dá splést docela snadno. Toto 20 m dlouhé a 10 m široké vozidlo s 28 koly je transportér ALMy známý jako Otto, zde vyobrazený pod Mléčnou dráhou v celé své kráse.Toto obrovské vozidlo vyrobili v Německu. Bylo speciálně navrženo pro transport antén radioteleskopu ALMA z operačního centra (v nadmořské výšce 2900 m n.m.) na náhorní planinu Chajnantor, jejíž nadmořská výška je okolo 5000 m, a také pro přesun antén mezi jednotlivými dostupnými pozicemi.Otto váží 130 tun a při převozu antény vyvine maximální rychlost 12 kilometrů za hodinu - žádné rychlostní rekordy. Naštěstí, rychlost při tomto na preciznost zaměřeném procesu není prioritou. Nejdůležitější je bezpečnost a přesnost. Navzdory svému objemu a výkonu, toto jasně žluté monstrum dokáže umístit anténu s přesností několika milimetrů, což zajišťuje, že každá anténa stojí na základně ...

9. ledna 2017: Nedávno skončený astronomický tábor ESO zkoumal téma Viditelného a skrytého vesmíru. ESO a jeho popularizační síť při organizaci čtvrtého astronomického tábora s námětem vesmíru na mnoha vlnových délkách spolupracovaly s organizací Sterrenlab (vědecké vzdělávání) a Astronomickou observatoří autonomní oblasti v údolí Aosty (OAVdA). Tábor probíhal od dvacátého šestého prosince 2016 do prvního ledna 2017 v údolí Aosty (Itálie).V rámci tábora účastníci - děti ve věku 16 až 18 let z členských států ESO - poslouchali přednášky a prováděli experimenty a dokonce i noční pozorování s dalekohledy a přístroji na observatoři. Sociální aktivity, zimní sporty a exkurze přispěly k nevymazatelným dojmů z tábora.K vrcholům letošního programu patřilo používání spektrografu, přednášky astronomů ESO a výprava k Matterhornu.

2. ledna 2017: Obloha nad chilskými Andami není nikdy nudná - a to ani když ji výjimečněnavštíví mraky. Tento obrázek náhorní planiny Chajnantor, která je domovem 66 antén observatoře ALMA (nadmořská výška 5000 m), ukazuje silný vítr a husté mraky, které se při západu Slunce přibližují a vytvářejí zvláštně dramatickou a ohnivou scénu.ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array) je moderní observatoře, která studuje úplně jiné mraky než ty zachycené na obrázku. Astronomové používají ALMu ke studiu molekulárních oblaků, obrovských seskupení plynu a prachu s teplotou jen několik málo desítek stupňů nad absolutní nulou. Ve viditelném světle jsou tato oblaka často tmavá, ale v milimetrové a submilimetrové oblasti spektra září jasně.Snímek zachytil fotovyslanec ESO Babak Tafreshi v rámci expedice "ESO 2016 Fulldome Expedition!. Expedice pořídila krásné obrázky pro planetárium a vědecké centrum ESO Supernova.

26. prosince 2016: Naše Sluneční soustava vznikla z velkého primordiálního oblaku plynu a prachu. Z většiny oblaku vzniklo Slunce, zatímco zbytky materiálu z rotujícího disku nakonec vytvořily planety obíhající kolem Slunce tak, jak je známe a jak na jedné žijeme.Astronomové pozorují, jak podobné procesy probíhají okolo jiných hvězd ve vesmíru. Krásný Obrázek týdne ukazuje disk zbylého rotujícího materiálu, který obklopuje mladou hvězdu HD 163296. Za pomoci dalekohledu ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array) v Chile byli astronomové schopni rozlišit v disku různé útvary, včetně koncentrických prstenců kolem centrální hvězdy. Dokonce byli pomocí ALMy schopni získat měření plynové a prachové části disku s vysokým rozlišením. S těmito daty dokázali odvodit klíčové detaily historie formování tohoto mladého hvězdného systému.Tři mezery mezi prstenci jsou pravděpodobně způsobeny sníženým množstvím prachu a ve střední a vnější mezeře našli astronomové také menší množství plynu. Zmenšené množství jak plynu tak prachu naznačuje přítomnost nově vytvořených planet, každé s hmotností asi tak ...

19. prosince 2016: Blahopřání pro každého z Evropské jižní observatoře! Přejeme Vám šťastné svátky, krásný start do nového roku a úspěšný rok 2017. Odkazy: Vánoční přání 2016

12. prosince 2016: Tento úžasný letecký snímek ukazuje kopce a hory, které obklopují observatoř ESO Paranal v Chile. Shora se ostré, skalnaté detialy pouštní krajiny rozplynou a zůstane povrch, který je podobnější jemně zvlněné látce. Do skupiny budov v horním pravém rohu obrázku patří také základní tábor observatoře a Residencia, kde zaměstnanci a návštěvníci Paranalu hledají útočiště před drsnými pouštními podmínkami. Osamocená budovy vlevo od hlavního komplexu patří přehlídkovému dalekohledu VISTA. Obrázek pořídil Gerhard Hüdepohl, jeden z fotovyslanců ESO. V Chile žije od roku 1997 a v ESO pracuje jako elektroinženýr na dalekohledu VLT na Cerro Paranalu.

5. prosince 2016: Nejhmotnější galaxie ve Vesmíru obsahují ve svých centrech supermasivní černé díry. Tyto vskutku obří černé díry polykají okolní materiál udivující rychlostí a přitom uvolňují ohromné množství záření, což z nich dělá jedny z nejzářivějších objektů ve známém Vesmíru. Navzdory svým ohromným vzdálenostem od Země září oblasti kolem těchto černých děr tak jasně, že se podobají hvězdám naší vlastní galaxie, Mléčné dráhy.Některé z těchto objektů, kterým se říká kvazistelární rádiové zdroje, čili zkráceně kvazary, jsou užitečným nástrojem pro lepší pochopení Vesmíru. Protože leží tak daleko, je mezi nimi a našimi dalekohledy spousta prostoru. Tento prostor není prázdný, je vyplněn mezigalaktickým prostředím, které se skládá povětšinou z plynných oblaků. Většinu těchto oblaků tvoří vodík a hélium, ale obsahuje také stopy jiných chemických prvků, které absorbují světlo ze vzdálenějších zdrojů, které k nám pak nedoletí. Světlo vyzářené jasným kvazarem letí na cestě k nám přes mnoho těchto oblaků, ve kterých je absorbováno, a ...

28. listopadu 2016: Proslule suchá poušť Atacama se zdá jako divné místo, ve kterém by se chtěl smočit Měsíc. Ale na tomto poutavém obrázku, který pořídil fotovyslanec ESO Petr Horálek, to vypadá, jako by se stalo právě toto.Srpek Měsíce, původně vysoko, pomalu klesá čistým chilským nebem, než narazí na nejtlustší vrstvu atmosféry těsně nad horizontem.A je to právě tady, kde začíná neobvyklá podívaná, říká Petr Horálek. Tenký srpeček Měsíce je opticky deformován do divného hadovitého tvaru tak, jak světlo prochází přes vrstvy s různou hustotou vzduchu, která je výsledkem rozdílných tlaků, teplot a vlhkosti. Měsíc ztratil své hladké křivky a místo toho se zdá jako vlnící se zakroucený cikcak - "jako by plaval". Při mizení Měsíce pod horizontem byly paprsky z jeho různých částí lomeny různým způsobem, protože v atmosféře k sobě vrstvy s odlišnými vlastnostmi těsně přiléhají.Všechny obrázky byly pořízeny na observatoři La Silla v Chile, směrem k Tichému oceánu.

21. listopadu 2016: Když na observatoři La Silla zapadá Slunce, pracovníci observatoři mohou začít dělat, co dělají nejlépe: pozorovat a zkoumat noční oblohu! La Silla byla první observatoří ESO a zůstává jednou z nejproduktivnějších pracovišť na světě. Tato fotografie zachycuje posledních pár paprsků zapadajícího Slunce, které vytvářejí krásnou směs oranžových, červených a žlutých odstínů poblíž horizontu. Výraznější jsou stopy jasných hvězd, které se táhnou oblohou. Každá z těchto stop je vytvořena pohybem jedné hvězdy, fotografované po dlouhou dobu. Zadní světla vozidel také tvoří světelné stopy díky svému pohybu, což označuje síť silnic v oblasti. Obrázek byl pořízen fotovyslancem ESO Rogerem Wessonem. Aby ukázal jak západ Slunce tak hvězdné stopy na stejném obrázku, zkombinoval Wesson 763 různých dvacetisekundových expozic, které začaly přibližně 40 minut po západu Slunce a pokračovaly přes noc.

14. listopadu 2016: ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array) stojí vysoko na náhorní planině Chajnantor v Chile. Výstavba ALMy začala v roce 2008 a první signál zachytila v roce 2011. Až dodnes museli astronomové, technici a personál, kteří pracují na observatoři, bydlet v dočasným ubytovnách umístěných v základním táboře. Určitě se zaradují, když uslyší, že tato situace brzy skončí s tím, jak výstavba nového ubytovacího zařízení pro ALMu (ALMA Residencia) přechází do poslední etapy.Poté, co byly všechny antény úspěšně umístěny na náhorní planinu, začala počátkem roku 2015 práce na výstavbě Residencie. Je umístěna v operačním centru zařízení (OSF, Operations Support Facility) v nadmořské výšce 3000 m, 2000 metrů pod ALMou a 30 kilometrů od ní (ALMA stojí v Andách v nadmořské výšce 5000 m). OSF slouží jako základní tábor pro ALMu, koordinuje všechny vědecké aktivity, poskytuje denní provozní záležitosti a slouží jako středisko pro všechny dodavatele.Obrázek ukazuje nedávno dokončenou hlavní budovu Residencie, s fasádou, ...

7. listopadu 2016: Astronomové tráví svůj čas tím, že zírají do Vesmíru - a někdy se zdá, že jim to Vesmír oplácí! Tento obrázek, vytvořený z dat z dalekohledů ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array) a HST (Hubbleův kosmický dalekohled, NASA/ESA), ukazuje velmi vzácný kosmický zrak: dvojici interagujících galaxií, které vytvořily brýlovitou strukturu.Jak jméno napovídá, některé typy setkání mezi galaxiemi vytváří struktury, které připomínají brýle či lidské oči. Zatímco srážky galaxií těchto typů nejsou vzácné, jenom u několika z nich je pozorována brýlovitá struktura. Výjimečnost této struktury pravděpodobně souvisí s její pomíjivou povahou - brýlovitá struktura vydrží pouhých pár desítek milionů let, pouhé mrknutí oka v životě galaxie.Tyto dvě galaxie se jmenujíc IC 2163 (vlevo) a NGC2207 (vpravo) - brýlovitou strukturu ukazuje IC 2163. Dvojice leží asi 114 milionů světelných let od Země v souhvězdí Velkého psa (Canis Major). Galaxie se otřely kolem sebe - a dotkly se vnějšími oblastmi svých spirálních ramen - ...

31. října 2016: Vůbec poprvé dokázali astronomové napozorovat, jak prachový disk, ze kterého vznikají hvězdy, fragmentuje a vytváří vícenásobný hvězdný systém. Obrázek, na kterém je proces fragmentace zachycen, pochází z dalekohledu ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array) v Chile.Hvězdy se tvoří ve vesmírných oblacích plynu a prachu, kde se řídký materiál mezihvězdných oblaků gravitačně smrskává a vytváří hustší jádra, která přitahují více a více materiálů. Přitahovaný materiál vytváří rotující disk okolo mladé hvězdy a postupně je spotřebováván. Nakonec mladá hvězda nabere dostatek hmoty, při kterém jsou v centru hvězdy teplota a tlak dostatečné na zapálení nukleární fúze.Hvězdy, které nemají žádného společníka - jako je třeba Slunce - nejsou tak běžné, jak se dřív myslilo. Ve skutečnosti téměř polovina hvězd v naší Galaxii má aspoň jednoho souputníka a některé jsou ještě společenštější. Předchozí studie naznačovaly, že hvězdy ve vícenásobných soustavách bývají obvykle buď poměrně blízko u sebe, asi tak 500 vzdálenosti Země-Slunce (vzdálenost Země-Slunce je ...

24. října 2016: Dvacátého druhého října 2016 otevřelo ředitelství ESO v Garchingu (Německo)své dveře veřejnosti. Dohromady s dalšími vědeckými institucemi vědeckého kampusu v Garchingu pozvalo ESO návštěvníky, aby si z první ruky vyzkoušeli práci ve světově proslulé organizaci zaměřené na pozemní astronomii.Ještě před tím, než se dveře v 11:00 otevřely, postávali lidé venku a těšili se na různé aktivity. Celkem asi 4300 lidí využilo šance diskutovat se zkušenými astronomy, vidět experimenty naživo, přidat se ke komentovaným výpravám po ředitelství, poslouchat přednášky o probíhajícím astronomickém výzkumu, postavit si vlastní kometu a dokonce se zúčastnit živých rozhovorů s astronomy v chilské poušti Atacama.Pokud jste se zúčastnili Dne otevřených dveří 2016 a pořídili si fotografie, sdílejte je, chcete-li, ve flickrovské skupině "Your ESO Pictures".