Obrázek týdne

24. července 2017: Ve vzdálenosti přibližně 95 miliónů světelných let, v souhvězdí Oktant (Octans), leží NGC 7098 - zvláštní spirální galaxie s mnoha dvojitými strukturami. První z těchto struktu je dvojice výrazných prstenců, které obtáčejí mlžné srdce galaxie. Jsou to spirální ramena, která se ovívejí kolem jasného galaktického středu. A centrální oblast hostí druhou dvojitou strukturu: dvojitou příčku.NGC 7098 má také struktury známé jako ansae (tedy výběžky), které jsou vidět jako malé světlé proužky na obou koncích centrální oblasti. Ansae jsou viditelné oblasti vyšší hustoty, často mají tvar smyček, čar, (částí) kruhů a nacházejí se v krajních polohách planetárních prstencových útvarů, v mlhovinách a - jako v případě NGC 7098 - v částech galaxií, které jsou plné hvězd.Obrázek byl pořízen zařízením FORS (FOcal Reducer and low dispersion Spectrograph), který je umístěn na dalekohledu VLT (Very Large Telescope) na observatoři Paranal. Jsou vidět i další galaxie, nejvýraznější je malá spirální galaxie vlevo od NGC ...

17. července 2017: Objekty, které astronomové nazývají hnědí trpaslíci, leží někde mezi planetami a hvězdami. Jsou to plynné koule s hmotností větší, než mají planety, ale ne tak velkou, aby udržely stabilní fúzi vodíku jako hvězdy. Protože nevydávají skoro žádné viditelné světlo, byly objeveny teprve v roce 1995, a dodnes platí, že většina známých hnědých trpaslíků leží ve vzdálenostech do 1500 světelných let od nás. Pomocí infračervené kamery NACO s adaptivní optikou, která pracuje na dalekohledu VLT (ESO), pozorovali astronomové hvězdokupu RCW 38 v souhvězdí Plachet (Vela) ve vzdálenosti asi 5500 světelných let. Dnešní Obrázek týdne ukazuje centrální část RCW 38; malé obrázky po stranách jsou vybraní hnědí trpaslíci (zatím spíše kandidáti na hnědé trpaslíky), kteří byli nalezeni uvnitř hvězdokupy. Vědci zjistili, že hnědých trpaslíků je v hvězdokupě asi polovina toho co hvězd. Z těchto výsledků a ze studia jiných hvězdokup astronomové odhadují, že v Mléčné dráze existuje minimálně 25 až 100 miliard ...

10. července 2017: Jedno z nejrozpoznatelnějších souhvězdí noční oblohy - Orion (podle bájného lovce Oriona) se svým známým pásem hvězd a mečem - vychází nad spícím radioteleskopem SEST (Swedish-ESO Submillimetre Telescope) na observatoři La Silla v Chile.Souhvězdí Orion leží na nebeském rovníku, takže je pozorovatelné na obou zemských polokoulích. V samotném Orionu výrazně modré a růžové odstíny prozrazují mlhovinu v Orionu, která je vidět právě nad trojicí hvězd vytvářejících pás Oriona. V hlubinách těchto hvězdných jesliček vznikají stovky nových hvězd. Dalekohledy pozorovaly mnoho hvězd obalených kokony z plynu a prachu - z tohoto materiálu se po odeznění turbulentního mládí vytvoří protoplanetarní disky.Na obrázku je krásně vidět červený odstín Betelgeuse a Aldebarana - obrovských hvězd, které patří do souhvězdí Oriona (Betelgeuse) a Býka (Aldebaran). Tyto hvězdy jsou vidět vlevo od antény (Betelgeuse je výš). Pokud je spojíme pomyslnou čárou zahnutou kolem radioteleskopu, těsně nad horizontem narazíme na skupinku hvězd - hvězdokupu Plejády. Podle klasických ...

3. července 2017: Obrázek byl pořízen na severním výběžku solné pláně Salar de Atacama - největší solné pláně v Chile. Pláň leží blízko města San Pedro de Atacama, města v severním Chile, které je velmi populární mezi chilskými a zahraničními turisty. Solná pláň hostí dvě blízké podobné sladkovodní laguny: Ojos del Salar, což se překládá jako "Oči solné pláně".Během dne tam najdete turisty, kteří se tu zastavili po cestě ze San Pedra de Atacama. Na obrázku je jedna z těchto vodních nádrží v pouštní krajině zachycena za soumraku, kdy kolem zavládne klid a mír. Vodní očka odrážejí pohled na oblohu, která se mění ze dne v noc. Zatímco oblaka na pravém horizontu jsou stále ještě zbarvena zapadajícím Sluncem do oranžova, na obloze vlevo už se objevují hvězdy.Ojos de Salar nejsou daleko od náhorní planiny Chajnantor. Tato vysokohorská planina - 5000 m n.m. - je domovem radioteleskopu ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array), která se ...

26. června 2017: Oranžová skvrna zobrazuje blízkou hvězdu Betelgeuse, jak ji vidí ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array). Je to poprvé, co ALMA pozorovala povrch hvězdy, a tento první pokus vyústil v nejpodrobnější dostupný obrázek Betelgeuse.Betelgeuse je jedna z největších známých hvězd, má poloměr asi 1400krát větší než Slunce (měřeno v oblasti milimetrového kontinua). Leží ve vzdálenosti asi 600 světelných let v souhvězdí Orion. Je to hmotná hvězda, což znamená, že velmi jasně září a má krátkou předpokládanou dobu existence. V současnosti má Betelgeuse stáří asi osm milionů let, je ve fázi rudého veleobra a je na cestě k tomu stát se supernovou. Až se to stane, exploze bude viditelná ze Země, dokonce i během dne.Hvězda byla pozorována na mnoha jiných vlnových délkách, obzvláště v optické, infračervené a ultrafialové oblasti spektra. Za pomoci dalekohledu VLT (Very Large Telescope, ESO) objevili astronomové ohromnou plynnou "kapku", skoro tak velikou jako Sluneční soustava. Astronomové také našli velikou ...

19. června 2017: Oblast mezi Marsem a Jupiterem překypuje kamennými minisvěty, které se nazývají asteroidy. Podle odhadů obsahuje pás asteroidů miliony malých kamenných těles a mezi 1,1 a 1,9 milionů větších těles s průměrem okolo jednoho kilometru. Malé úlomky těchto těles často padají na Zemi jako meteority. Je zajímavé, že 34 % všech meteoritů nalezených na Zemi patří k jednomu typu: H-chondritům. Předpokládá se, že pocházejí z jednoho mateřského tělesa - a jedním z možných původců je asteroid 6 Hebe (na obrázku).6 Hebe má průměr asi 186 kilometrů a jmenuje se po řecké bohyni mládí. Číslo 6 oznamuje, že byla objevena jako šestý asteroid. Snímky na obrázku byly pořízeny během studia tohoto miniaturního světa pomocí přístroje SPHERE na dalekohledu VLT (ESO) za účelem testování hypotézy, že 6 Hebe je zdrojem H-chondritů.Astronomové modelovali otáčení a 3D tvar 6 Hebe podle pozorování a použili svůj 3D model, aby určili objem největší prohlubně na asteroidu, což ...

12. června 2017: Dnešní obrázek týdne ukazuje mlhovinu Bumerang, což je protoplanetární mlhovina, tak, jak ji vidí ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array). Modrá struktura v pozadí, což je obrázek ve viditelném světle pomocí Hubbleova kosmického dalekohledu (NASA/ESA), má klasický tvar s dvěma laloky a velmi úzkou centrální částí. Oranžovou barvou je zobrazen obrázek z dalekohledu ALMA, která měří chladný molekulární plyn. Ten je mnohem protáhlejší.Od roku 2003 drží mlhovina, od Země vzdálená asi 5000 světelných let, rekord jako nejchladnější objekt ve Vesmíru. Předpokládá se, že mlhovina vznikla z obalu hvězdy v pozdních fázích vývoje, který pohltil menšího společníka, se kterým tvořila dvojhvězdu. To může být důvodem existence ultrachladných výtrysků, které jsou osvětleny světlem centrální umírající hvězdy.ALMA se podívala na centrální prachový plyn mlhoviny a taky na vzdálenější výtrysky. Ty dosahují až do vzdálenosti čtyř světelných let. Výtrysky jsou dokonce chladnější než kosmické mikrovlnné pozadí (též reliktní záření) a dosahují teplot až –270 °C. ...

5. června 2017: Astronomové, kteří používají observatoře ESO, jsou dnes běžným jevem v chilské poušti Atacama, ale rozhodně nejsou prvními lidmi, kteří tu byli doma. Ačkoli je dnes poušť suchá a nehostinná, kdysi tu pršelo mnohem častěji a rostla tu mnohem rozmanitější flóra. Vystřídalo se tu několik civilizací, od kultury El Molle v letech 700 až 800 n.l až po lidi patřící do skupin Las Ánimas (800-1200 n.l.) a Diaguita (od 1200 do poloviny 15. století). Po dobytí peruánskými inky (15. století) se místní kultura stala mixem mezi inkskou a diaguitskou kulturou. To trvalo až do počátku španělské nadvlády v třicátých letech šestnáctého století, která ukončila původně obydlenou Atacamu.Stopy minulosti se dají najít v celé oblasti observatoře ESO La Silla. Petroglyfy - řezby v kamenech staré tisíce let - roztroušené na mnoha místech okolo observatoře pravděpodobně pocházejí z komplexu El Molle. Některé obrázky zobrazují lidi a zvířata, obvykle lamy, ale většina jsou abstraktní ...

29. května 2017: Jako dva hlídači, kteří stráží srdce naší domovské galaxie, stojí 3.6m dalekohled ESO a pomocný dalekohled s Coudé ohniskem (Coudé Auxiliary Telescope) na této krásné, ultra high definition fotografii z observatoře La Silla, která je umístěna na jižní hranici chilské pouště Atacama.Od své inaugurace v roce 1976 prošel 3.6m dalekohled ESO několika modernizacemi, včetně instalace nového sekundárního zrcadla, které umožnily, aby dalekohled zůstal stále efektivní a produktivní. Od roku 2008 je na dalekohledu namontován spektrograf HARPS, nejpřesnější lovec exoplanet na světě. HARPS (the High Accuracy Radial velocity Planet Searcher) je dnes nejúspěšnější hledač málo hmotných exoplanet.Dnes již nepoužívaný 1.4m CAT (Coudé Auxiliary Telescope) je umístěn v menší kopuli vpravo od 3.6m dalekohledu. Když fungoval, pracoval v něm spektrometr (Coudé Echelle Spectrometer) pro 3.6m dalekohled. CAT a 3.6m dalekohled jsou spojeny tunelem, který je vidět na fotografii. CAT, plně počítačově ovládaný, prováděl mnoho různých typů astronomických pozorování, včetně měření stáří starých ...

22. května 2017: Fomalhaut je jedna z nejjasnějších hvězd na obloze. Leží velmi blízko - asi 25 světelných let - a je to nejjasnější hvězda v souhvězdí Jižní ryby (Piscis Austrinus). Obrázek z radioteleskopu ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array) ukazuje Fomalhaut (uprostřed) obklopený prstencem prachových částic. Je to poprvé, co byla taková situace zachycena s tak vysokým rozlišením a citlivostí v oblasti milimetrových vln.Disk Fomalhautu obsahuje směs kosmického prachu a plynu z komet v systému Fomalhautu (exokomety), které se uvolnily při jejich srážkách. Toto turbulentní prostředí připomíná rané období vývoje naší vlastní Sluneční soustavy, které se říká pozdní velké bombardování, a které se událo před asi čtyřmi miliardami let. V té době bylo velké množství kamenných objektů vrženo do vnitřní Sluneční soustavy a srazilo se s mladými terestrickými planetami - včetně Země - kde vytvořilo množství impaktních kráterů, z nichž mnohé zůstavají dodnes viditelné na povrchu planet, např. Marsu či Merkuru.O Fomalhautu se ...

15. května 2017: Možná, že tento zvláštní obrázek vypadá jako sbírka barevných skvrnek, ale jedná se ve skutečnosti o snímek nově zrozené hvězdy s vysokým rozlišením. Hvězda se jménem HH 212, pouhých 1300 světelných let v mlhovině v Orionu, je velmi mladá. Průměrná doba existence obdobné hvězdy s malou hmotností je 100 miliard let, ale tato hvězda je stará pouhých 40 000 let - ve hvězdném měřítku pouhé miminko.V nitru rozlehlých molekulárních mračen, v oblastech tvorby hvězd, probíhá nepřetržitý boj: gravitace vs. tlak plynu a prachu. Když zvítězí gravitace, přinutí plyn a prach zkolabovat do horkého hustého jádra, které se v nějaké fázi zapálí a vytvoří protohvězdu. Zbývající plyn a prach vytvoří rotující disk kolem vzniklé hvězdy a v mnoha hvězdných systémech se z nich časem zformují planety. Pozorovat takové velmi mladé protohvězdné disky bylo velmi těžké - protože jsou poměrné malé - ale s vynikajícím rozlišením radioteleskopu ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array) ...

8. května 2017: Poněkud mimozemsky vypadají antény soustavy ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array) stojící v drsné pouštní krajině. A obzvláště, když jsou osvíceny zeleným neonovým světlem.Toto zelené světlo je ale vnitřní funkce dalekohledu ALMA, nikoli projev existence mimozemšťanů! Antény blikají, když pozorují (a samozřejmě, radiová pozorování, které antény provádějí, nejsou tímto zeleným světlem nijak rušena). Normálně toto světlo není tak nápadné - obrázek byl proveden pomocí 10s expozice, během které se zelený záblesk objevil a rozšířil po obrázku, čímž vznikl výrazný kontrast mezi neonovou zelení antén a hlubokou modří noční oblohy.Zubaté ledové útvary, známé jako penitentes (kajícníci), jsou vidět v popředí. Vznikají ve vysokých nadmořských výškách, kde nízký tlak a chladná teploty způsobují neobvyklý cyklus tání a mrznutí. Penitentes se vyskytují v různých velikostech, od pár centimetrů až do pěti metrů. Ty na obrázku jsou poměrně malé, menší než jeden metr.

1. května 2017: Mnoho z obrázků týdne ESO zobrazuje vzdálené kosmické objekty: mystické skupiny hvězd, plyn, prachu a další a další objekty milióny světelných let od nás. Toto panorama ale ukazuje něco uchopitelnějšího - ale o nic méně krásnějšího - tedy naši domovskou planetu, Zemi.Slunce, na snímku zachycené v okamžiku, kdy zapadá pod falešný horizont mraků, barví oblohu do jasné oranžových odstínů, které propůjčují přírodě téměř nezemský vzhled. Chilská poušť Atacama byla ve skutečnosti využita filmovými štáby, které hledaly krajinu podobnou Marsu. Její nezemsky cizokrajný vzhled je způsoben extrémně suchým klimatem a kompletní izolovaností místa. Nedostatek vlhkosti, deště a světelného znečištění vytvářejí prašnou skalnatou končinu a současně také jednu z nejčistějších obloh, které se dají najít na Zemi.Obrázek byl pořízen Simonem Lowery z ESO v roce 2016 z Cerro Armazones, budoucího domova dalekohledu ELT (Extremely Large Telescope). Paranal, na kterém stojí dalekohled VLT (Very Large Telescope), je viditelný těsně pod vrcholky hor, které ...

24. dubna 2017: Na tomto úžasném panoramatickém snímku ukazuje noční obloha nad dalekohledem VLT (Very Large Telescope, ESO) naše kosmické okolí v plném lesku.VLT je umístěn 2635 m n.m. na observatoři ESO Paranal v severním Chile. Obrázek ukazuje význam a výhody umisťování astronomických dalekohledů na odlehlých místech! Každý, včetně fotovyslance ESO Petra Horálka, který zachytil scénu na obrázku, kdo podnikne dlouhou cestu na místo je odměněn opravdu krásným výhledem.Vpravo, za skupinou čtyř 8.2m hlavních dalekohledů, které tvoří VLT, je nad horizontem vidět jemná červená a zelená záře. Tímto způsobem září atmosféra. Navíc je obloha osvětlena i zodiakálním světlem. Zodiakální světlo je světlo odražené na maličkatých prachových částečkách v rovině Sluneční soustavy.Ačkoli jsou tyto jevy hezké, nejkrásnějším jevem na obrázku je bezpochyby oblouk Mléčné dráhy. Jasný pás naší domovské galaxie je posypán jednak tmavými prachovými skvrnami a filamenty, které pohlcují a zastiňují světlo hvězd ležících za nimi, jednak jasnými oblastmi, ve kterých probíhá tvorba ...

17. dubna 2017: Velká rudá skvrna na Jupiteru je ohromná bouře, která po staletí víří rychlostmi převyšujícími 600 km za hodinu. Do ní by se vešlo několik Zemí. Ale teď má rivala: astronomové objevili, že Jupiter má druhou velkou skrvnu, tentokrát chladnou.V polárních oblastech planety objevili astronomové pomocí přístroje CRIRES na dalekohledu ESO VLT a také pomocí jiných zařízení tmavou skvrnu v horní atmosféře Jupiteru (na obrázku vlevo pod polární září). Je asi o 200 °C chladnější než její okolí. Tento zajímavý jev - příhodně nazvaný "velká chladná skvrna" - je velikostně podobná velké rudé skvrně. Má asi 24 000 km napříč a 12 000 km na výšku. Ale data pořízená během patnácti let ukazují, že velká chladná skvrna je mnohem nestálejší než její téměř neměnná společnice. V rámci dnů a týdnů se výrazně mění její tvar a velikost, ale nikdy nemizí a vždy zůstává na přibližně stejném místě.O velké chladné skvrně se ...

10. dubna 2017: Obloha nad observatoří ESO Paranal připomíná olej na vodě, jak se na obrázku týdne zelené, žluté a modré odstíny míchají a vytvářejí duhovou oblohu.Skalnatá, neúrodná krajina evokuje představu cizího světa, který dokonale doplňuje třpytivou kosmickou podívanou nad sebou. Hlavní objekt na obloze je naše nádherná domovská galaxie, Mléčná dráha, která se táhne přes noční chilské nebe a rámuje ohromeného pozorovatele vlevo. Světlo miliard hvězd se spojuje a vytváří záři Mléčné dráhy, v níž se čas od času objeví velká oblaka tmavého prachu blokující světlo, čímž vznikají tmavé oblast. Přirozený jev, zvaný světelné záření atmosféry (airglow), je zodpovědný za zelené a oranžové oblasti, které zdánlivě vycházejí z horizontu.Dalekohled ESO VLT (Very Large Telescope) je vidět jako flíček vpravo vzadu na pozadí, na vrcholku hory Cerro Paranal. Jeho sousedem - trochu néž doprava - je VISTA (Visible and Infrared Survey Telescope for Astronomy).

3. dubna 2017: Tento obrázek ukazuje prašný disk kolem mladé osamocené hvězdy HD 169142. Dalekohled ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array) zobrazila disk s vysokým rozlišením tak, že měřila jemné signály pocházející z milimetrových prachových zrneček, které disk tvoří. Výrazné prstence jsou tlusté pásy prachu oddělené mezerami.Bystré oči soustavy ALMA, které jsou optimalizovány pro studium chladného plynu a prachu v systémech, jako je HD 169142, prostudovaly strukturu mnoha mladých hvězdných systémů s podobnými mezerami. Byly vymyšleny různé teorie, jak je vysvětlit - např. turbulence způsobená magnetorotační nestabilitou či spojování prachových zrnek - ale nejpravděpodobnější vysvětlení je, že tyto výrazné mezery jsou vytvořeny obrovskými protoplanetami.Když vzniká (něco jako) sluneční soustava, plyn a prach se spojují do planet. Tyto planety pak efektivně pročistí své dráhy, zbaví je plynu a prachu a naženou zbývající materiál do dobře definovaných pásů. Výrazné mezery na obrázku jsou konzistentní s přítomností několika protoplanet, což je zjištění, které souhlasí s dalšími optickými ...

27. března 2017: Na tomto snímku vypadá velmi velký dalekohled ESO (VLT, Very Large Telescope) jako dalekohled velmi malý! Díky perspektivě je obtížné odhalit na vrcholu Cerro Paranal v chilské poušti Atacama siluety čtyř 8.2m hlavních dalekohledů, které tvoří VLT.Poloha VLT byla velmi pečlivě vybrána. Je nesmírně důležité, aby vybrané místo bylo co nejsušší, protože vodní páry absorbují infračervené světlo a znehodnocují pozorování. Aby se co nejvíc zmenšil vliv zemské atmosféry na pozorování, stojí VLT v nadmořské výšce 2600 m, což zmenšuje množství atmosféry mezi dalekohledem a hvězdami.Díky své odlehlé poloze je obloha na Paranalu obvykle nádherně tmavá, bez rušících světel. Dokonce i točitá cesta, která vede pouští Atacama k observatoři, je osvětlena jen velmi málo, aby se zabránilo zbytečnému světelnému znečištění.Noční oblohou na obrázku se táhne pás plný hvězd, podobný dýmu stoupajícímu z nebeského krbu. Je to naše domovská galaxie, Mléčná dráha. U horní části obrázku je patrná jasnější a širší část ...

20. března 2017: Tento snímek, pořízený pomocí interferometru ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array) v Chile, ukazuje prach uvnitř protohvězdokupy NGC 6334I. Astronomové, kteří studovali tento oblak s tvorbou hvězd v mlhovině NGC 6334 (Kočičí pracka) pomocí ALMy a také interferometru SMA (Submillimeter Array) na Havaji, viděli, že se tu odehrálo něco dramatického, co během krátké doby úplně změnilo hvězdnou školku.Ví se, že mladé hvězdy vznikají v protohvězdokupách z kousků plynu, které se staly tak husté, že se vlivem vlastní gravitace začaly smršťovat (kolabovat). Časem se kolem těchto protohvězd vytvoří plynoprachové disky, které dodávají materiál na jejich povrch a tak jim pomáhají růst.Nový obrázek z ALMy ukazuje hmotnou protohvězdu, usazenou hluboko uvnitř prachem zaplněné protohvězdokupy, která zrovna prožívá období neobyčejného růstu. To bylo nejspíš způsobeno pádem obzvláště velkého množství plynu na povrch protohvězdy. Tento nový materiál způsobil, že protohvězda září téměř 100krát jasněji než předtím. Objev této fáze růstového spurtu podporuje teorii, že mladé ...

13. března 2017: Zdá se, že velké spirální galaxie se svými nápadnými svítícími rameny přitahují veškerou pozornost. Ale NGC 6822, nepravidelná trpasličí galaxie s příčkou, dokazuje, že pravidelné spirální galaxie nemají monopol na galaktickou krásu. NGC 6822, které se také říká Barnardova galaxie, leží v souhvězdí Střelce (Sagittarius) ve vzdálenosti 1.6 milionu světelných let a je plná oblastí tvorby hvězd.Tento nový obrázek je kombinací starších pozorování pořízených kamerou WFI (Wide Field Imager) na 2.2m dalekohledu MPG/ESO na observatoři ESO La Silla a nových dat z interferometru ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array). Oblasti pozorované ALMou jsou na obrázku zvýrazněny a dají se prohlédnout v detailu.Pozorování z dalekohledu ALMA odhalují s neuvěřitelným rozlišením strukturu oblaků obsahujících plyn, ze kterého se tvoří hvězdy. Z pozorování v naší vlastní galaxii víme, že hvězdy se tvoří v hustých jádrech velkých oblaků molekulárního vodíku - v jediných místech, kde se plyn stane dostatečně chladným na to, aby vlastní gravitací ...