Obrázek týdne

5. listopadu 2018: Tento kdysi velmi vytížený dalekohled teď hledí na nebe poněkud posmutněle. Tato anténa na observatoři ESO La Silla v chilské poušti Atacama patří radioteleskopu SEST (Swedish-ESO Submillimetre Telescope).SEST byl vyřazen z provozu roku 2003 a byl nahrazen dalekohledy APEX (Atacama Pathfinder Experiment telescope) a ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array ), které stojí na náhorní planině Chajnantor v chilské oblasti Atacama (jak ostatně napovídá jejich jméno). Ve své době byl SEST největším submilimetrovým dalekohledem na jižní polokouli; byl obzváště významný při studiu nejchladnějších oblastí Mléčné dráhy, kde z mezihvězdného plynu a prachu začínají vznikat hvězdy.Nad SESTem se na obrázku táhne pás Mléčné dráhy. V této řece světla se dá, minimálně obrazně, vidět některé z obrovských oblastí tvorby hvězd, kterým nám SEST pomohl porozumět. Dokonce můžeme na jednom snímku vidět téměř celou Mléčnou dráhu viditelnou z observatoře - část nahoře na obloze, část odraženou lesklým povrchem antény.Tento jediný snímek obsahuje tolik krásných ...

29. října 2018: Éra extrémně velkých dalekohledů začíná a změní naše chápání vesmíru. Extrémně velký dalekohled ESO (ELT) se staví ve vzdálené chilské poušti Atacama; tento jediný přelomový dalekohled bude sbírat více světla než 200 kosmických dalekohledů HST (NASA/ESA).Jak jména napovídá, extrémně velké dalekohledy jsou vskutku kolosální. Největší primární zrcadlo - to je to zrcadlo, které sbírá světlo - ze všech dalekohledů, co jich na observatořích ESO je, jsou 8.2m zrcadlo čtyř hlavních jednotek VLT (Very Large Telescope). ELT se svým 39m zrcadlem udělá z VLT trpaslíka. Vyrobit jedno jediné 39m zrcadlo s dostatečnou vědeckou kvalitou ale není možné - primární zrcadlo ELT bude ve skutečnosti komplexní struktura (teselace) 798 hexagonálních 1.4m zrcadel.Najít vhodné místo pro takovou stavbu nebylo jednoduché. Kromě suchého podnebí bez světelného znečištění ve vysoké nadmořské výšce, které jsou potřebné pro úspěšná astronomická pozorování, potřebuje ELT také hodně místa, na kterém by rozprostřelo své základy. A protože takové místo neexistovalo, ...

22. října 2018: Tento obrázek z radioteleskopu ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array) ukazuje oblast kolem Sagittarius A*, superhmotné černé díry, která sedí v centru Mléčné dráhy (malé kolečko na obrázku). Nový výzkum odhalil vzrušující informace o mezihvězdném plynu a prachu, který vysokými rychlostmi obíhá černou díru.Molekulární obláčky, tedy oblaka plynu s velkým obsahem molekul, nebyla předtím niky jednoznačné pozorována. Obrázek ukazuje rozložení oxidu uhelnatého, druhé nejběžnější molekuly (nejčastější molekulou je molekulární vodík). Obláčky leží ve vzdálenosti 26 000 světelných let a rychle a celkem blízko obíhají kolem černé díry (ve vzdálenosti asi jednoho světelného roku). Vysoké rozlišení radioteleskopu ALMA umožnilo vědcům tyto obláčky, které vzniklo rozpadem velkého molekulárního mračna obíhajícího kolem středu Galaxie, napozorovat. Původní oblak byl slapovými silami roztrhán do pozorovaných hustých fragmentů a do nízkohustotních krátkodobě existujících útvarů. Ty byly identifikovány díky synchtrotronovému záření ze Sgr A*, které s difúzním plynem mezi obláčky interagovalo.Ačkoli z oblaků molekulárního plynu vznikají nové hvězdy, ...

15. října 2018: V sobotu 13. října 2018 se na ústředí ESO v Garchingu jako každý rok otevřely dveře veřejnosti. Spolu s ostatními ústavy ve vědeckém kampusu v Garchingu pozvalo ESO návštěvníky, aby si na vlastní kůži prohlédli jednu z nejlepších astronomických organizací na světě. Letos byly součástí Dne otevřených dveří i akce v planetáriu a návštěvnickém centru ESO Supernova, které zahájilo provoz letos v dubnu.Návštěvníci netrpělivě čekali, až se v 11:00 otevřou dveře, a oni si vyzkouší různé aktivity. 5200 počet lidí využil příležitosti nechat si zodpovědět otázky zkušenými astronomy a nahlédnout za scénu organizace, která stojí na čele astronomického výzkumu. Program obsahoval různé experimenty, komentované prohlídky, výstavu různých observatoří ESO, přednášky vědců ESO a živý přenos z lokací ESO v Chile.Pokud jste se zúčastnili Dne otevřených dveří 2018 a pořídili fotografie, budeme rádi, když je budete sdílet na flickrovské skupině Your ESO Pictures.

8. října 2018: Objekt na obrázku - pozůstatek ve tvaru přesýpacích hodin se jménem CK Vulpeculae - je pravděpodobně nejstarším známým objektem svého druhu. Původně se myslelo, že se jedná o nova, ale postupně se zjistilo, že určit typ tohoto objektu není jednoduché. Teorií o jeho původu bylo vymyšleno (a odvrhnuto) několik. Dnes se předpokládá, že vznikl kolizí dvou hvězd - ale stále se diskutuje, jaké hvězdy to byly.CK Vulpeculae byla poprvé pozorována dvacátého června 1670 francouzských mnichem a astronomem Domem Anthelmem. Když se poprvé objevila, byla lehce viditelná pouhým okem. V průběhu následujících dvou let se její jasnost měnila a dvakrát zmizela a znovu se objevila, než nakonec z dohledu zmizela napořád. Během dvacátého století astronomové pochopili, že většina nov se dá vysvětlit šířenou explozí (runaway) a interakcemi mezi dvěma blízkými hvězdami v binární systém. Vlastnosti CK Vulpeculae a jejího okolí ale moc dobře tomuto modelu neodpovídají a po mnoho let zůstavala ...

1. října 2018: Podzim přišel a barvy mírného pásma severní polokoule se pomalu mění. Fotografie, pořízená fotovyslancem ESO Petrem Horálkem, ukazuje dvě hlavní budovy ústředí ESO v Garchingu (Německo) obklopené nádhernými zlatými odstíny, které signalizují začátek nového ročního období.Ne všechny oblasti zeměkoule zažívají podzim; v tropických oblastech dochází během roku jen k malým změnám ve slunečním svitu a polárním oblastem pro změnu chybí přechodná období mezi létem a zimou. Jenom severní a jižní mírné oblasti mají po několik málo měsíců šanci pozorovat každoroční padání listů (viz též abscission), které začíná v září, případně v březnu. Ale proč listy mění barvu?Místo, aby se pokusily přežít podzimní a zimní měsíce doprovázené omezeným množstvím světla a nízkými teplotami, preferují opadavé rostliny odpočinek - a podzim představuje přípravu na zemní klid. Rostliny začínají reabsorbováním chlorofylu, svého hlavního a nejdůležitějšího pigmentu, který odráží zelené světlo, z listů. Tím pádem doplňkové pigmenty jako karotenoidy (které odrážejí oranžové světlo) a ...

24. září 2018: Chilská poušť Atacama se rozkládá na více než 100 000 kilometrech čtverečních suchého pustého terénu. Ale pro astronomy, kteří pracují na největším existujícím pozemském astronomickém projektu - radioteleskopu ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array) - se jedny z nejdůležitějších měření odehrávají na škálách pár milimetrů.Operační středisko dalekohledu ALMA (OSF) leží v nadmořské výšce 2900 m v Andách. Odtud astronomové, technici a inženýři kontrolují 66 antén ALMy, které se nacházejí o 2000 m výš, na náhorní planině Chajnantor v nadmořské výšce 5000 m. Dostat antény na tuto planinu je docela technický oříšek.A k tomu potřebujeme Ottu a Lore! Tito dva žlutooranžoví obříci - jeden je na obrázku - byli navrženi a postaveni v Německu pro dopravu 100tunových antén z OSF na Chajnantor (vzdálenost 28 kilometrů). Když s anténou dojedou na místo, umístí ji s milimetrovou přesností. Toto neuvěřitelně přesné zaměřování je rozhodující pro vědecké operace a umožňuje ALmě vytvářet jedny z nejostřejších ...

17. září 2018: Na obrázku je trpasličí galaxie v jižním souhvězdí Fénixe, které se - z celkem zjevných důvodů - říká trpasličí galaxie ve Fénixovi.Trpasličí galaxie ve Fénixovi je unikátní tím, že se nedá klasifikovat podle běžných měřítek kladených na trpasličí galaxie. Zatímco podle tvaru by to měla být sferoidální trpasličí galaxie - které neobsahují dost plynu, aby v nich vznikaly nové hvězdy - studie ukázaly, že je spojená s nedalekým plynným oblakem, což naznačuje nedávnou tvorbu hvězd a přítomnost mladých hvězd.Samotný oblak neleží přímo v galaxii, ale je k ní gravitačně připoután, což znamená, že do ní časem spadne. Protože oblak je blízko, je pravděpodobné, že proces, který ho vymrštil, ještě stále probíhá. Z tvaru plynného oblaku astronomové usoudili, že nejpravděpodobnější příčina vymrštění je výbuch supernovy v galaxii.Obrázek byl vytvořen z dat v archívu ESO jako součást soutěže Skryyté poklady.

10. září 2018: Letos se astrotábor konal mezi 5. a 19. srpnem v severním Portugalsku, v chráněné oblasti Corno de Bico (Centre for Environmental Education and Interpretation). Astrotábor je letní studijní program pro studenty středních škol zaměřený na astronomii. K jeho cílům patří setkávání studentů různého původu a různých životních zkušeností, ale s jednou vášní: astronomií.Během dvou týdnů studenti ve věku mezi 15 a 18 roky z různých zemí Evropské unie navštěvovali přednášky, přes Skype si povídali s vědci z mnoha zemí, pracovali na výpočetním projektu s daty ze světových dalekohledů a účastnili se nočních pozorování. Další aktivity, jako turistika, sport, komunitní služby a dokumentaristika přispěly k pohodovému a obohacujícími pocitu z tábora.Tábor je pořádán od roku 2012, ale pro mezinárodní studenty je otevřen od roku 2016. ESO začalo tábor podporovat od roku 2017 a poskytuje plné stipendium jednomu studentovi z členských zemí ESO. Už teď začínají přípravy na rok 2019.

3. září 2018: Observatoř ESO La Silla v severním Chile nabízí místním dalekohledům (a pozorovatelům) neporovnatelné pohledy jak do vesmíru, tak na pustou, ale nádhernou, krajinu kolem. Tento obrázek, pořízený Albertem Ghizzim Panizzou z příjezdové cesty k dalekohledu ESO NTT (New Technology Telescope), zachycuje La Sillu pod majestátním pásem Mléčné dráhy, který se nezaměnitelně klene oblohou.Uprostřed obrázku se hrdě tyčí 3.6m dalekohled ESO, na kterém pracuje hledač planet HARPS. Pod ním, v malé bílošedé stavbičce (přezdívané sarkofág), se nachází dalekohled TAROT (Télescope à Action Rapide pour les Objets Transitoires). Úplně vpravo na samostatném vrcholku stojí stříbrný, již nepoužívaný, 15m radioteleskop SEST (Swedish-ESO Submillimetre TElescope). A vlevo od silnice v popředí je vidět vlnité obložení a bílá kopule švýcarského 1.2m dalekohledu Leonharda Eulera.La Silla leží v jižní části pouště Atacama, 600 km severně od Santiaga de Chile v nadmořské výšce 2400 m. Byla první observatoří ESO a funguje od šedesátých let (dvacátého století).

27. srpna 2018: Dnešní obrázek týdne ukazuje velké nebeské V na noční obloze nad observatoří ESO Paranal na vrcholku Cerro Paranal v Chile.Jedno rameno "Véčka" je výrazně jasnější než druhé. Pravé rameno, které míří k pravému hornímu rohu obrázku, je tvořeno nádherným svítícím středem Mléčné dráhy. Slabší rameno, mířící doleva, je slabé zodiakální světlo, které vzniká odrazem slunečního světla na prachových částečkách.Zatímco jak Mléčná dráha, tak zodiakální světlo, jsou na Paranalu - díky proslulé tmavé noční obloze - vidět často, uspořádání do V je neobvyklé. Zodiakální světlo je spjato s pohybem Země, protože prachové částečky, zodpovědné za rozptyl světla, pochází z oblaku, který leží v rovině ekliptiky (tzv. zodiakální oblak). Díky tomu se jas a viditelnost zodiakálního světla mění během roku a nejlépe je viditelné během jara a podzimu těsně po západu Slunce nebo před jeho východem. Příležitost pozorovat pruh zodiakálního světla, který zdánlivě vzniká v samém centru Mléčné dráhy, přichází jenom jednouza ...

20. srpna 2018: Na tomto překrásném obrázku, který pořídil fotovyslanec ESO Petr Horálek, vidíme jasný oblouk Mléčné dráhy táhnoucí se nebem nad observatoří ESO La Silla. Na zemi stojí kopule 3.6m dalekohledu ESO (vpravo) a stříbřitá anténa radioteleskopu SEST (Swedish-ESO submillimetre telescope, vlevo). SEST přestal pozorovat v roce 2003 a uvolnil cestu pokročilejším přístrojům APEX a ALMA, ale stále nostalgicky zírá na oblohu a snad sní o nové šanci zkoumat záhady nebes.Obrázku dominuje Mléčná dráha. Zároveň je jasné, proč La Silla patří k nejlepším astronomickým místům na Zemi, s tmavou oblohou a čistým vzduchem. Z vrcholku svítícího oblouku visí nápadný červený útvar, známý jako Gumova mlhovina. Je to, podobně jako jiné obdobné útvary v pásu Mléčné dráhy, emisní mlhovina, kde plyn září díky excitaci zářením blízkých jasných hvězd. Pás Mléčné dráhy je proložen tmavými filamenty prachu, ve kterých se tvoří hvězdy. Díky těmto novým hvězdám časem vzniknou nádherné útvary pro budoucí generace astronomů ...

13. srpna 2018: Tento celooblohový snímek dalekohledu VLT (Very Large Telescope) na hoře Paranal ukazuje skoro všechny části přístroje na jedné fotografii.Dalekohled ESO/VLT se skládá ze čtyř 8.2m hlavních dalekohledů (UT, Unit Telescope), které jsou tu všechny vidět a jsou typické svým hranatým profilem; a ze čtyř pomocných dalekohledů (AT, Auxiliary Telescope), z nichž jsou viditelné dva (oba mají svou kulatou kopuli otevřenou). Kromě standardních označení - UT1, UT2 atd. - má každý ze čtyř velkých dalekohledů i své jméno v místním jazyce, mapučštině: Antu (Slunce), Kueyen (Měsíc), Melipal (Jižní kříž) a Yepun (Venuše).Žlutý laserový paprsek, který vychází z jednoho UT a míří do nebe, vytváří umělou hvězdu v atmosféře (říká se jí nagiční či referenční hvězda, Laser Guide Star). Tato "hvězda" je součástí systému adaptivní optiky, který astronomům umožňuje vyrovnávat projevy atmosferické turbulence a získávat ostřejší obrazy.Fotografii vytvořil fotovyslanec ESO Petr Horálek a je to skládačka složená z mnoha různých snímků, které ...

6. srpna 2018: Tento snímek pořízený během Ultra High Definition Expedice na observatoř ESO La Silla ukazuje dánský 1.54m dalekohled pod nádhernou hvězdnou oblohou. Jižní kříž - jeden z nejznámějších asterismů - je vidět vlevo od otevřené kopule dalekohledu, usazený v pásu Mléčné dráhy.Souhvězdí Kříže (Crux) je nejznámější pro svůj asterismus ve tvaru kříže, který sestává ze čtyř hvězd: Alfa, Beta, Gama a Delta Crucis. Nejbližší z těchto čtyř hvězd, Gamma Crucis, leží jenom 88 světelných let od Země, zatímco nejvzdálenější je vzdálená 364 let. Modrobílá hvězda Alfa Crucis, dolní část Kříže, je třináctou nejjasnější hvězdou na celé noční obloze.Tmavá skvrna těsně nad Jižním křížem je mlhovina Pytel uhlí, jedna z nejvýraznějších tmavých mlhovin viditelných prostýma očima. Tento neprůhledný oblak mezihvězdného prachu blokuje světlo vzdálenějších hvězd, čímž vytváří zdánlivě bezhvězdnou prázdnotu uprostřed Mléčné dráhy. Ohnivě červená emisní mlhovina IC 2975 a výrazná mlhovina Carina jsou vidět pod Křížem jako dva zářivé obláčky.Jižní kříž ...

30. července 2018: Obrázek týdne ESO ukazuje půlměsícovitý kokon plynu a prachu - mlhovinu známou jako NGC 3199 ve vzdálenosti asi 12 000 světelných let od Země. Vypadá trochu jako loď, která se místo bouřlivým mořem prodírá oblohou posetou hvězdami. Vzhledem k umístění NGC 3199 v souhvězdí Carina (Lodní kýl) je to velmi příhodná metafora.NGC 3199 byla objevena britským astronomem Johnem Herschelem v roce 1834 během práce na slavném katalogu zajímavých objektů na obloze. Od té doby byla mlhovina mnohokrát pozorována, mezi jinými i velkým dalekohledem ESO/VLT (eso0310, eso1117) a 2.6m dalekohledem VST (VLT Survey Telescope). Právě z pozorování VST byl vytvořen tento obrázek. Jasný půlměsícovitý tvar mlhoviny je pravděpodobně součástí mnohem větší, ale také mnohem slabší, plynoprachové bubliny.Bublina obsahuje zvláštní hvězdu se jménem HD 89358, která patří k neobvyklému typu extrémně horkých a hmotných hvězd zvaných Wolf-Rayetovy hvězdy. HD 89358 produkuje neuvěřitelně intenzivní hvězdný vítr a výtok hmoty, který naráží do okolní ...

23. července 2018: Na obrázku je skupina antén patřících radioteleskopu ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array), moderního dalekohledu v chilských Andách. Nad červeně zabarveným horizontem je vidět úplněk, který jasně ozařuje observatoř.ALMA stojí na náhorní planině Chajnantor v nadmořské výšce 5000 m. V této výšce jsou křišťálově jasné pohledy do vesmíru prakticky každonoční záležitostí. V horní části obrázku se oblohou táhne výrazný pás: rovina Mléčné dráhy s plynem a prachem na pozadí noční oblohy poseté hvězdami s narůžovělými ploškami označujícími oblasti horkého ionizovaného plynu, který vytváří nově vytvořené hvězdy. Nejjasnější část Mléčné dráhy - její srdce - leží asi 25 000 světelných let od Země.

16. července 2018: Fotografie, kterou pořídil Vincenzo Forchi, dává unikátní pohled na jeden z nejznámějších - a těžce pracujících - přístrojů ESO. Kakofonie barev a tvarů je vnitřek jednoho ze čtyř 8.2m hlavních dalekohledů (UT1) dalekohledu VLT (Very Large Telescope) na observatoři ESO Paranal v severním Chile. UT1 je poetičtěji nazván Antu, což v místním mapučském jazyce znamená Slunce. Další hlavní dalekohledy se jmenují Měsíc, Jižní kříž a Venuše - tedy Kueyen, Melipal a Yepun.Forchiho obrázek ukazuje, jak si Antu protírá své high-tech oko a připravuje se na dlouhou pozorovací noc. Spodní část budovy je ozářena umělým světlem se žhavě žlutým odstínem. Nad ním jsou modré a stříbrné odlesky kovových částí dalekohledu doplněny teplým světlem posledních paprsků Slunce, které se odráží od nejrůznějších klapek, které obklopují štěrbinu.Vincenzo poslal svou fotografii do Flickrovské skupiny Your ESO Pictures. Tato skupina je pravidelně prohlížena a nejlepší snímky jsou vybrány pro naši populární sérii Obrázek týdne.

9. července 2018: Tato fotomontáž ukazuje známý vesmírný objekt - Měsíc - velmi neobvyklým způsobem. Fotovyslanec ESO Petr Horálek vytvořil tyto fotografie během návštěvy observatoře Paranal vysoko v horách, kde je pozoruhodně čisté nebe. Fotografie krvavě rudého západu Měsíce byly pořízeny v pětivteřinových intervalech a sledují, jak se Měsíc postupně noří pod horizont (obrázky jsou řazeny chronologicky, zleva doprava a shora dolů).Výrazná červená barva obrázků je způsobena atmosférickou refrakcí. Jak se Měsíc přibližuje k horizontu, jeho odražené světlo musí procházet stále větší a větší vrstvou atmosféry před tím, než se dostane až k nám, což znamená, že rozptyl je stále významnější. Jinými slovy, protože světlo musí procházet přes stále víc a víc vzduchu, více se rozptyluje. Z celého viditelného světla zemská atmosféra rozptyluje nejméně červené světlo, protože má nejdelší vlnovou délku - díky tomu mají vycházející a zapadající Slunce a Měsíc charakteristický červeno-oranžový odstín.Kromě barvy je na obrázku ještě jedna zvláštní věc: Měsíc ...

2. července 2018: Snímek z radioteleskopu ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array) ukazuje MWC 758, mladou hvězdu, která se blíží dospělosti a je obklopena nepravidelnými prstenci prachu, z nichž tři jsou vidět. Obvykle jsou prstence spíš eliptické než úplně kruhové, což znamená, že tohle je první pozorování skutečně eliptického protoplanetárního disku pomocí radioteleskopu ALMA.Jak vnější, tak vnitřní prstenec obsahují jeden obzvláště jasný shluk (žluté obloučky). Navíc jsou v rozložení prachu vidět spirální ramena, stejně jako centrální oblast bez prachu, jejíž střed jemně nesouhlasí s hvězdou. To jsou všechno příznaky, které naznačují přítomnost neviditelných planet. Když se planety tvoří, gravitačně interagují s diskem a vytváří různé útvary a struktury. Astronomové pak pozorují systém jako MWC 758 a nejenom, že odvodí možnou existenci skrytých planet, ale odhadnou jejich hmotnosti, polohy a orbity.Toto pozorování je krásný příklad možností Almy při hledání planet. Studium prachových disků umožňuje vědcům zkoumat nejranější fáze tvorby planet a pochopit, jak se takové ...

25. června 2018: Pás asteroidů mezi Marsem a Jupiterem je plný kamenných objektů a úlomků. Jeho celková hmotnost není úplně zanedbatelná --- asi čtyři procenta hmotnosti Měsíce. Větší část této hmotnosti je soustředěna do dvou výrazných těles: trpasličí planety Ceres, jejíž hmotnost je asi třetina celého pásu asteroidů, a asteroidu Vesta s hmotností asi devět procent pásu. A právě Vesta je vyobrazena na snímku.Vestu nedávno pozoroval přístroj SPHERE/ZIMPOL na dalekohledu VLT (Very Large Telescope). Obrázek ze SPHERE, vytvořený algoritmem MISTRAL, je vlevo, zatímco vpravo je pro srovnání syntetický pohled odvozený z dat pořízených z vesmíru. SPHERE (Spectro-Polarimetric High-contrast Exoplanet REsearch instrument) je výkonný přístroj na hledání planet a jejich přímé zobrazování. ZIMPOL je jedním z jeho subsystémů - kamera specializovaná na pořizování velmi ostrých záběrů malých objektů. Jako je třeba Vesta.Syntetický obrázek byl vygenerován pomocí programu vyvinutého pro kosmické lety, který se jmenuje OASIS. Tento program vzal v úvahu faktory, jako jsou odrazivost ...