Obrázek týdne

17. září 2018: Na obrázku je trpasličí galaxie v jižním souhvězdí Fénixe, které se - z celkem zjevných důvodů - říká trpasličí galaxie ve Fénixovi.Trpasličí galaxie ve Fénixovi je unikátní tím, že se nedá klasifikovat podle běžných měřítek kladených na trpasličí galaxie. Zatímco podle tvaru by to měla být sferoidální trpasličí galaxie - které neobsahují dost plynu, aby v nich vznikaly nové hvězdy - studie ukázaly, že je spojená s nedalekým plynným oblakem, což naznačuje nedávnou tvorbu hvězd a přítomnost mladých hvězd.Samotný oblak neleží přímo v galaxii, ale je k ní gravitačně připoután, což znamená, že do ní časem spadne. Protože oblak je blízko, je pravděpodobné, že proces, který ho vymrštil, ještě stále probíhá. Z tvaru plynného oblaku astronomové usoudili, že nejpravděpodobnější příčina vymrštění je výbuch supernovy v galaxii.Obrázek byl vytvořen z dat v archívu ESO jako součást soutěže Skryyté poklady.

10. září 2018: Letos se astrotábor konal mezi 5. a 19. srpnem v severním Portugalsku, v chráněné oblasti Corno de Bico (Centre for Environmental Education and Interpretation). Astrotábor je letní studijní program pro studenty středních škol zaměřený na astronomii. K jeho cílům patří setkávání studentů různého původu a různých životních zkušeností, ale s jednou vášní: astronomií.Během dvou týdnů studenti ve věku mezi 15 a 18 roky z různých zemí Evropské unie navštěvovali přednášky, přes Skype si povídali s vědci z mnoha zemí, pracovali na výpočetním projektu s daty ze světových dalekohledů a účastnili se nočních pozorování. Další aktivity, jako turistika, sport, komunitní služby a dokumentaristika přispěly k pohodovému a obohacujícími pocitu z tábora.Tábor je pořádán od roku 2012, ale pro mezinárodní studenty je otevřen od roku 2016. ESO začalo tábor podporovat od roku 2017 a poskytuje plné stipendium jednomu studentovi z členských zemí ESO. Už teď začínají přípravy na rok 2019.

3. září 2018: Observatoř ESO La Silla v severním Chile nabízí místním dalekohledům (a pozorovatelům) neporovnatelné pohledy jak do vesmíru, tak na pustou, ale nádhernou, krajinu kolem. Tento obrázek, pořízený Albertem Ghizzim Panizzou z příjezdové cesty k dalekohledu ESO NTT (New Technology Telescope), zachycuje La Sillu pod majestátním pásem Mléčné dráhy, který se nezaměnitelně klene oblohou.Uprostřed obrázku se hrdě tyčí 3.6m dalekohled ESO, na kterém pracuje hledač planet HARPS. Pod ním, v malé bílošedé stavbičce (přezdívané sarkofág), se nachází dalekohled TAROT (Télescope à Action Rapide pour les Objets Transitoires). Úplně vpravo na samostatném vrcholku stojí stříbrný, již nepoužívaný, 15m radioteleskop SEST (Swedish-ESO Submillimetre TElescope). A vlevo od silnice v popředí je vidět vlnité obložení a bílá kopule švýcarského 1.2m dalekohledu Leonharda Eulera.La Silla leží v jižní části pouště Atacama, 600 km severně od Santiaga de Chile v nadmořské výšce 2400 m. Byla první observatoří ESO a funguje od šedesátých let (dvacátého století).

27. srpna 2018: Dnešní obrázek týdne ukazuje velké nebeské V na noční obloze nad observatoří ESO Paranal na vrcholku Cerro Paranal v Chile.Jedno rameno "Véčka" je výrazně jasnější než druhé. Pravé rameno, které míří k pravému hornímu rohu obrázku, je tvořeno nádherným svítícím středem Mléčné dráhy. Slabší rameno, mířící doleva, je slabé zodiakální světlo, které vzniká odrazem slunečního světla na prachových částečkách.Zatímco jak Mléčná dráha, tak zodiakální světlo, jsou na Paranalu - díky proslulé tmavé noční obloze - vidět často, uspořádání do V je neobvyklé. Zodiakální světlo je spjato s pohybem Země, protože prachové částečky, zodpovědné za rozptyl světla, pochází z oblaku, který leží v rovině ekliptiky (tzv. zodiakální oblak). Díky tomu se jas a viditelnost zodiakálního světla mění během roku a nejlépe je viditelné během jara a podzimu těsně po západu Slunce nebo před jeho východem. Příležitost pozorovat pruh zodiakálního světla, který zdánlivě vzniká v samém centru Mléčné dráhy, přichází jenom jednouza ...

20. srpna 2018: Na tomto překrásném obrázku, který pořídil fotovyslanec ESO Petr Horálek, vidíme jasný oblouk Mléčné dráhy táhnoucí se nebem nad observatoří ESO La Silla. Na zemi stojí kopule 3.6m dalekohledu ESO (vpravo) a stříbřitá anténa radioteleskopu SEST (Swedish-ESO submillimetre telescope, vlevo). SEST přestal pozorovat v roce 2003 a uvolnil cestu pokročilejším přístrojům APEX a ALMA, ale stále nostalgicky zírá na oblohu a snad sní o nové šanci zkoumat záhady nebes.Obrázku dominuje Mléčná dráha. Zároveň je jasné, proč La Silla patří k nejlepším astronomickým místům na Zemi, s tmavou oblohou a čistým vzduchem. Z vrcholku svítícího oblouku visí nápadný červený útvar, známý jako Gumova mlhovina. Je to, podobně jako jiné obdobné útvary v pásu Mléčné dráhy, emisní mlhovina, kde plyn září díky excitaci zářením blízkých jasných hvězd. Pás Mléčné dráhy je proložen tmavými filamenty prachu, ve kterých se tvoří hvězdy. Díky těmto novým hvězdám časem vzniknou nádherné útvary pro budoucí generace astronomů ...

13. srpna 2018: Tento celooblohový snímek dalekohledu VLT (Very Large Telescope) na hoře Paranal ukazuje skoro všechny části přístroje na jedné fotografii.Dalekohled ESO/VLT se skládá ze čtyř 8.2m hlavních dalekohledů (UT, Unit Telescope), které jsou tu všechny vidět a jsou typické svým hranatým profilem; a ze čtyř pomocných dalekohledů (AT, Auxiliary Telescope), z nichž jsou viditelné dva (oba mají svou kulatou kopuli otevřenou). Kromě standardních označení - UT1, UT2 atd. - má každý ze čtyř velkých dalekohledů i své jméno v místním jazyce, mapučštině: Antu (Slunce), Kueyen (Měsíc), Melipal (Jižní kříž) a Yepun (Venuše).Žlutý laserový paprsek, který vychází z jednoho UT a míří do nebe, vytváří umělou hvězdu v atmosféře (říká se jí nagiční či referenční hvězda, Laser Guide Star). Tato "hvězda" je součástí systému adaptivní optiky, který astronomům umožňuje vyrovnávat projevy atmosferické turbulence a získávat ostřejší obrazy.Fotografii vytvořil fotovyslanec ESO Petr Horálek a je to skládačka složená z mnoha různých snímků, které ...

6. srpna 2018: Tento snímek pořízený během Ultra High Definition Expedice na observatoř ESO La Silla ukazuje dánský 1.54m dalekohled pod nádhernou hvězdnou oblohou. Jižní kříž - jeden z nejznámějších asterismů - je vidět vlevo od otevřené kopule dalekohledu, usazený v pásu Mléčné dráhy.Souhvězdí Kříže (Crux) je nejznámější pro svůj asterismus ve tvaru kříže, který sestává ze čtyř hvězd: Alfa, Beta, Gama a Delta Crucis. Nejbližší z těchto čtyř hvězd, Gamma Crucis, leží jenom 88 světelných let od Země, zatímco nejvzdálenější je vzdálená 364 let. Modrobílá hvězda Alfa Crucis, dolní část Kříže, je třináctou nejjasnější hvězdou na celé noční obloze.Tmavá skvrna těsně nad Jižním křížem je mlhovina Pytel uhlí, jedna z nejvýraznějších tmavých mlhovin viditelných prostýma očima. Tento neprůhledný oblak mezihvězdného prachu blokuje světlo vzdálenějších hvězd, čímž vytváří zdánlivě bezhvězdnou prázdnotu uprostřed Mléčné dráhy. Ohnivě červená emisní mlhovina IC 2975 a výrazná mlhovina Carina jsou vidět pod Křížem jako dva zářivé obláčky.Jižní kříž ...

30. července 2018: Obrázek týdne ESO ukazuje půlměsícovitý kokon plynu a prachu - mlhovinu známou jako NGC 3199 ve vzdálenosti asi 12 000 světelných let od Země. Vypadá trochu jako loď, která se místo bouřlivým mořem prodírá oblohou posetou hvězdami. Vzhledem k umístění NGC 3199 v souhvězdí Carina (Lodní kýl) je to velmi příhodná metafora.NGC 3199 byla objevena britským astronomem Johnem Herschelem v roce 1834 během práce na slavném katalogu zajímavých objektů na obloze. Od té doby byla mlhovina mnohokrát pozorována, mezi jinými i velkým dalekohledem ESO/VLT (eso0310, eso1117) a 2.6m dalekohledem VST (VLT Survey Telescope). Právě z pozorování VST byl vytvořen tento obrázek. Jasný půlměsícovitý tvar mlhoviny je pravděpodobně součástí mnohem větší, ale také mnohem slabší, plynoprachové bubliny.Bublina obsahuje zvláštní hvězdu se jménem HD 89358, která patří k neobvyklému typu extrémně horkých a hmotných hvězd zvaných Wolf-Rayetovy hvězdy. HD 89358 produkuje neuvěřitelně intenzivní hvězdný vítr a výtok hmoty, který naráží do okolní ...

23. července 2018: Na obrázku je skupina antén patřících radioteleskopu ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array), moderního dalekohledu v chilských Andách. Nad červeně zabarveným horizontem je vidět úplněk, který jasně ozařuje observatoř.ALMA stojí na náhorní planině Chajnantor v nadmořské výšce 5000 m. V této výšce jsou křišťálově jasné pohledy do vesmíru prakticky každonoční záležitostí. V horní části obrázku se oblohou táhne výrazný pás: rovina Mléčné dráhy s plynem a prachem na pozadí noční oblohy poseté hvězdami s narůžovělými ploškami označujícími oblasti horkého ionizovaného plynu, který vytváří nově vytvořené hvězdy. Nejjasnější část Mléčné dráhy - její srdce - leží asi 25 000 světelných let od Země.

16. července 2018: Fotografie, kterou pořídil Vincenzo Forchi, dává unikátní pohled na jeden z nejznámějších - a těžce pracujících - přístrojů ESO. Kakofonie barev a tvarů je vnitřek jednoho ze čtyř 8.2m hlavních dalekohledů (UT1) dalekohledu VLT (Very Large Telescope) na observatoři ESO Paranal v severním Chile. UT1 je poetičtěji nazván Antu, což v místním mapučském jazyce znamená Slunce. Další hlavní dalekohledy se jmenují Měsíc, Jižní kříž a Venuše - tedy Kueyen, Melipal a Yepun.Forchiho obrázek ukazuje, jak si Antu protírá své high-tech oko a připravuje se na dlouhou pozorovací noc. Spodní část budovy je ozářena umělým světlem se žhavě žlutým odstínem. Nad ním jsou modré a stříbrné odlesky kovových částí dalekohledu doplněny teplým světlem posledních paprsků Slunce, které se odráží od nejrůznějších klapek, které obklopují štěrbinu.Vincenzo poslal svou fotografii do Flickrovské skupiny Your ESO Pictures. Tato skupina je pravidelně prohlížena a nejlepší snímky jsou vybrány pro naši populární sérii Obrázek týdne.

9. července 2018: Tato fotomontáž ukazuje známý vesmírný objekt - Měsíc - velmi neobvyklým způsobem. Fotovyslanec ESO Petr Horálek vytvořil tyto fotografie během návštěvy observatoře Paranal vysoko v horách, kde je pozoruhodně čisté nebe. Fotografie krvavě rudého západu Měsíce byly pořízeny v pětivteřinových intervalech a sledují, jak se Měsíc postupně noří pod horizont (obrázky jsou řazeny chronologicky, zleva doprava a shora dolů).Výrazná červená barva obrázků je způsobena atmosférickou refrakcí. Jak se Měsíc přibližuje k horizontu, jeho odražené světlo musí procházet stále větší a větší vrstvou atmosféry před tím, než se dostane až k nám, což znamená, že rozptyl je stále významnější. Jinými slovy, protože světlo musí procházet přes stále víc a víc vzduchu, více se rozptyluje. Z celého viditelného světla zemská atmosféra rozptyluje nejméně červené světlo, protože má nejdelší vlnovou délku - díky tomu mají vycházející a zapadající Slunce a Měsíc charakteristický červeno-oranžový odstín.Kromě barvy je na obrázku ještě jedna zvláštní věc: Měsíc ...

2. července 2018: Snímek z radioteleskopu ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array) ukazuje MWC 758, mladou hvězdu, která se blíží dospělosti a je obklopena nepravidelnými prstenci prachu, z nichž tři jsou vidět. Obvykle jsou prstence spíš eliptické než úplně kruhové, což znamená, že tohle je první pozorování skutečně eliptického protoplanetárního disku pomocí radioteleskopu ALMA.Jak vnější, tak vnitřní prstenec obsahují jeden obzvláště jasný shluk (žluté obloučky). Navíc jsou v rozložení prachu vidět spirální ramena, stejně jako centrální oblast bez prachu, jejíž střed jemně nesouhlasí s hvězdou. To jsou všechno příznaky, které naznačují přítomnost neviditelných planet. Když se planety tvoří, gravitačně interagují s diskem a vytváří různé útvary a struktury. Astronomové pak pozorují systém jako MWC 758 a nejenom, že odvodí možnou existenci skrytých planet, ale odhadnou jejich hmotnosti, polohy a orbity.Toto pozorování je krásný příklad možností Almy při hledání planet. Studium prachových disků umožňuje vědcům zkoumat nejranější fáze tvorby planet a pochopit, jak se takové ...

25. června 2018: Pás asteroidů mezi Marsem a Jupiterem je plný kamenných objektů a úlomků. Jeho celková hmotnost není úplně zanedbatelná --- asi čtyři procenta hmotnosti Měsíce. Větší část této hmotnosti je soustředěna do dvou výrazných těles: trpasličí planety Ceres, jejíž hmotnost je asi třetina celého pásu asteroidů, a asteroidu Vesta s hmotností asi devět procent pásu. A právě Vesta je vyobrazena na snímku.Vestu nedávno pozoroval přístroj SPHERE/ZIMPOL na dalekohledu VLT (Very Large Telescope). Obrázek ze SPHERE, vytvořený algoritmem MISTRAL, je vlevo, zatímco vpravo je pro srovnání syntetický pohled odvozený z dat pořízených z vesmíru. SPHERE (Spectro-Polarimetric High-contrast Exoplanet REsearch instrument) je výkonný přístroj na hledání planet a jejich přímé zobrazování. ZIMPOL je jedním z jeho subsystémů - kamera specializovaná na pořizování velmi ostrých záběrů malých objektů. Jako je třeba Vesta.Syntetický obrázek byl vygenerován pomocí programu vyvinutého pro kosmické lety, který se jmenuje OASIS. Tento program vzal v úvahu faktory, jako jsou odrazivost ...

18. června 2018: Na tomto krásném záběru ze severního Chile shlíží lehce rozpoznatelné souhvězdí Oriona na spojovací lávku mezi 3.6m dalekohledem ESO a nyní již nepoužívaného pomocného Coudé dalekohledu, které stojí na observatoři ESO La Silla.Bližší pohled na snímek pořízený fotovyslancem ESO Yurim Beletskym odhaluje mnoho zajímavých jevů, včetně pruhu světla vzniklého při přeletu družice za kopulí dalekohledu (na obrázku vpravo). Barnardova smyčka, slabá emisní mlhovina, o které se předpokládá, že je pozůstatkem po supernově, je vidět jako jemný červený oblouk kolem jasné mlhoviny v Orionu. Pod spojovací lávkou (a paralelně k ní) se táhnou prachová mračna Mléčné dráhy.Na 3.6m dalekohledu ESO pracuje zařízení HARPS (High Accuracy Radial velocity Planet Searcher), jeden z nejpřesnějších a nejproduktivnějších hledačů planet v historii astronomie.

11. června 2018: Hodně dalekohledů se skládá ne z jednoho, ale z více dalekohledů či antén. Dalekohled ESO VLT (Very Large Telescope) na observatoři Paranal v Chile je dobrý příklad. Skládá se ze čtyř hlavních dalekohledů a čtyř menších pomocných a pohyblivých - tedy celkem osm individuálních jednotek. Ale v porovnání s radioteleskopem ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array) je to úplně nic, protože ALMA těch jednotek má 66.Antény radioteleskopu ALMA jsou impresivní i samy o sobě. Náhorní planina Chajnantor v chilských Andách, kde ALMA stojí, má nadmořskou výšku 5000 m; operační centrum (OSF) je v 2900 m n.m. Protože antény nejsou sestavovány na planině, musel se vynalézt způsob, jak jednotlivé antény přemístit z OSF na Chajnantor. A tak přicházejí na scénu Otto a Lore!Otto a Lore, dva speciální tahače navržené a postavené speciálně pro tuhle práci, jsou ona dvě žlutá vozidla na obrázku. Každé z nich má impresivní vlastnosti: délka 20 metrů, šířka ...

4. června 2018: Observatoř ESO La Silla je fotogenická z každé strany, včetně opravdu neobvyklých úhlů pohledu jako tady.Tento zvláštní panoramatický pohled vytvořil fotovyslanec ESO Petr Horálek. "Přemýšlel jsem, jestli je možné zachytit mystické barvy vesmíru bez komplikovaného vybavení," vysvětluje Petr a dodává, že původně byl inspirován jedním posterem k filmu Christophera Nolana Interstellar. "Na La Sille můžete vnímat, a případně i vyrobit, záběry opravdu mezihvězdné - tedy interstellar!"Petr určitě uspěl při zobrazení krás vesmíru. Majestátní pás Mléčné dráhy vytváří svítící most mezi dvěma dalekohledy na La Sille: 3.6m dalekohledem ESO (vlevo) a SESTem (Swedish-ESO Submillimetre Telescope, vpravo). Velký a Malý Magellanův oblak - dvojice blízkých galaxií - spolu sedí "nad" galaktickou rovinou v pravém horním rohu obrázku. Výrazná červená skvrna uprostřed snímku je nádherná Gumova mlhovina, obzvláště jasná tečka vlevo dole je planeta Jupiter.

28. května 2018: Na snímku týdne ESO je střed galaxie NGC 5643. Tato galaxie leží ve vzdálenosti asi 55 milionů světelných let od Země v souhvězdí Vlka (Lupus) a je to tzv. Seyfertova galaxie. Seyfertovy galaxie mají velmí svítivá centra - předpokládá se, že jsou napájeny materiálem, který padá do supermasivní černé díry - která občas bývají obklopena a zakryta oblaky prachu a mezigalaktického materiálu.Z toho plyne, že může být docela těžké pozorovat aktivní centrum Seyfertovy galaxie. U NGC 5643 k tomu přistupuje další komplikace: je hodně natočena (má vysokou inklinaci), takže je obtížné pozorovat její vnitřní pochody. Vědci ale použili radioteleskop ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array) a archivní data z přístroje MUSE (Multi Unit Spectroscopic Explorer) na dalekohledu ESO/VLT (Very Large Telescope) a vytvořili tento pohled na NGC 5643 - hezky kompletní s energetickým výtryskem ionizovaného plynu, který proudí do okolí.Tento impresivní výtrysk je dvoustranný, na obou stranách galaxie, a je tvořen ...

21. května 2018: Na snímku z přístroje VIMOS na dalekohledu ESO/VLT (Very Large Telescope) jsou dvě spirální galaxie, spojené dohromady jako při nějakém zvláštním tanečním vystoupení. Dvě interagující galaxie - NGC 5426 a NGC 5427 - dohromady vytvářejí zajímavý astronomický objekt s názvem Arp 271, jehož pozorování bylo posledním obrázkem VIMOSu před tím, než byl přístroj 24. března 2018 vyřazen z provozu.VIMOS - celým jménem VIsible Multi-Object Spectrograph - pracoval na VLT impozantních 16 let. Během této doby pomáhal vědců odhalovat divoké počáteční fáze vývoje hmotných galaxií, pozorovat úžasné interakce tří galaxií a zkoumat otázky vzdáleného vesmíru týkající se např. důvodů, proč nejhmotnější galaxie tolik vyrostly. Místo, aby se soustředil na jeden objekt, dokázal VIMOS posbírat detailní informace o stovkách galaxií naráz. Tento citlivý přístroj pozoroval spektra desítek tisíc galaxií a zjišťoval, jak se formují, rostou a vyvíjejí.Na pozadí vzdálených galaxií je vidět, jak namodralý plyn, prach a mladé hvězdy propojují mezeru mezi ...

14. května 2018: Mihotající se hvězdičky jsou mnohem bližší srdci básníků a romantiků než astronomů. I v téměř nedotčených podmínkách v Chile, domově skupiny vynikajících dalekohledů ESO, hvězdy na nočním nebi blikají díky turbulenci v zemské atmosféře a kvůli tomu je náš pohled poněkud rozmazaný.Čtyři laserové paprsky na obrázku jsou navrženy speciálně proto, aby bojovaly proti turbulenci. Patří k zařízení "4 Laser Guide Star Facility", které je součástí přístoje "Adaptive Optics Facility" pracujícího na dalekohledu ESO/VLT (Very Large Telescope). Každý z paprsků je asi 4000 výkonnější než běžné laserové ukazovátko. Každý vytváří umělou naváděcí hvězdu tak, že vysoko v atmosféře Země excituje sodíkové atomy a tak je nutí zářit.Vytváření umělých hvězd umožňuje astronomům měřit velikost zkreslení obrazu atmosférou a vhodným nastavením přístrojů zkreslení korigovat a dosáhnout v pozorované oblasti ostrého obrazu. A díky tomu může dalekohled VLT pozorovat vesmír v jemných detailech a s neuvěřitelnou přesností. Tento krásný obrázek vytvořil fotovyslanec ESO Gerhard ...

7. května 2018: Díky astronomicky nečekané náhodě došlo na obloze nad planetáriem a návštěvnickým centrem Supernova, necelý týden po její inauguraci, k výbuchu hvězdy zvané nova. Obrázek trpasličí novy V392 Persei byl pořízen fotovyslancem ESO Petrem Horálkem druhého května 2018. Ukazuje širokoúhlý pohled na večerní oblohu nad ESO Supernovou směrem k západoseverozápadu.Poloha novy nad Supernovou je naznačena na širokoúhlém snímku výřezem, který zobrazuje zvětšený pohled na oblast pomocí stejné kamery, ale s použitím jiného objektivu. Na tomto snímku je nova lehce identifikovatelná díky své typické oranžové barvě.Trpasličí nova je důsledkem akrece hmoty na bílého trpaslíka z menší hvězdy v těsné dvojhvězdě. Materiál z disku je na povrchu bílého trpaslíka stlačen, zahřát a nakonec se vznítí ve velmi silné (a jasné) explozi. Případ novy V392 Persei je ve ovšem vzácnější případ výbuchu novy. Doposud se stalo jenom jednou v historii, že byl pozorován přechod trpasličí novy do normální, plně vyvinuté a mnohem jasnější novy. ...