Obrázek týdne

4. února 2019: Tento obrázek týdne se zaměřil na jeden z protoplanetárních disků, které byly pozorovány a studovány v rámci prvního velkého programu radioteleskopu ALMA (DSHARP, Disk Substructures at High Angular Resolution Project). Protoplanetární disk na snímku se jmenuj AS 209 a eho struktura je zvláště výrazná díky tenkým kontrastním prstencům a díky téměř čelnímu pohledu.Koncentrické prstence, které jsou tu vidět obzvlášť nápadně, se v protoplanetárních discích nacházejí běžně, ale jejich šířka, vzdálenost a počet se výrazně liší. Není ještě úplně jisté, jak se tyto substruktury formují a jak z nich posléze vznikají planety. Právě studium substruktur v protoplanetárních discích byl jedním z hlavních motivů pro projekt DSHARP.Jedna z teorií tvrdí, že mezi mladými protoplaneta a diskem existuje rychlá a složitá vazba v planetární soustavamnohem dřív, než se dříve soudilo. Obvyklá teorie vzniku planet předpovídá, že prach v discích se koncentruje do zrníček, pak do kamínků a nakonec do planetesimála Tato teorie má ...

28. ledna 2019: Dvacet krásných snímků protoplanetární disk pochází z prvního velkého programu pro radioteleskop ALMA, který se jmenuje DSHARP, tedy "Disk Substructures at High Angular Resolution Project" (a týká se pozorování podstruktur v discích s vysokým úhlovým rozlišením). Během pozorování, které spotřebovalo hodiny v průběhu několika měsíců, vědci pořídili obrázky 20 blízkých protoplanetárních disků, ve kterých se skrývají informaci o raných fázích vývoje planet. Mnoho dat z tohoto projektu bylo právě publikováno.Dlouho se předpokládá, že planetární systémy vznikají z protoplanetárních disků - kruhů, spirál a elips tvořených prachem a plynem, které se tvoří kolem protohvězdav raných etapách jejich vývoje. Proces, díky kterému se planety vytvoří z těch difúzních disků, ale není úplně známý/pochopený. Obzvláště obtížné je pochopit úplně první fáze, kdy se prach v disku spojuje do planetesimál a formují se zárodky planet.Astronomové vědí, že první růstový spurt, od jednotlivých zrnek ke kilometrovým objektům, musí proběhnout velmi rychle (tedy, astronomicky rychle), ale ...

21. ledna 2019: Noční obloha nad chilskou krajinou se třpytí mnoha hvězdami. Přerušovaná linie žlutých světel se táhne přes tmavé úbočí hor. Označují cestu mezi observatoř ESO Paranal na vrcholku hory Cerro Paranal a mezi Residencií, domovem astronomů, techniků a dalších zaměstnanců pracujících na observatoři.Residencia byla navržena jako útočiště před drsnou pouští Atacama. Je postavena v přirozené proláklině a dokonale splývá se svým okolím. Kromě pracoven a ložnic pro pobývající astronomy se v tomto útočišti nachází také zahrada a bazén, které jsou pod 35m skleněnou kopulí. Jak je správné pro každou budovu poblíž astronomické observatoře, Residencia je navržena tak, aby minimalizovala světelné znečištění a zachovávala neobyčejně tmavou oblohu nad Paranalem.Obrázek pořídil astrofotograf a fotovyslanec ESO Petr Horálek. Petr je dlouhodobým spolupracovníkem ESO a navíc miluje fotografování nádherné noční oblohy a neobyčejných jevů na ní v rámci celého světa - v tomto případě na Paranalu.

14. ledna 2019: Stovky astronomických objektů jsou vidět na tomto snímek týdne, včetně hvězdokupa, mlhovina, prach oblaků a galaxie - hlavně Velké a Malé Magelanovo mračno vpravo nahoře. Naši pozornost ale poutá něco mnohem bližšího. Úplně vpravo se přes oblohu táhne stříbřitý pás. Skládá se ze dvou linek těsně vedle sebe a je způsoben odrazem slunečního světla na anténách dvou komunikační satelity Iridium, které obíhají kolem Země.Krajina na snímku vypadá pustě, ale brzy začne tento kousek chilské pouště Atacama kypět aktivitou. Toto místo bylo totiž vybráno pro jižní část dalekohledu CTA (Cherenkov Telescope Array), což je soustava 99 antén, které budou na nebi hledat gama záření. Paprsky gama jsou ty elektromagnetického záření, které vyzařují nejteplejší a nejvýkonnější objekty ve vesmmíru - obří černé díry, supernovy a možná i samotný Velký třesk.Atmosféra Země brání paprskům gama projít až na povrch, a tak je CTA nebude pozorovat přímo, nýbrž se místo toho zaměří na detekci ...

7. ledna 2019: Na hrudi souhvězdí Panna (Virgo) leží nádherný drahokam: galaxie Messier 61. Tato jasná spirální galaxie je natočena "čelem" k Zemi, takže máme nádherný výhled na její strukturu. Spirální ramena, plná pkynu a prachu, září světlem miliard hvězd. Galaxie M61 kypí činností, ohromnou rychlostí tvoří hvězdy a v jejím středu se nachází jak velká středová hvězdokupa, tak supermasivní černá díra.Messier 61 je jedním z největších členů v kupa galaxií v souhvězdí Panny. Tak obsahuje tisíce galaxií a je součástí nadkupa v Panně, do které patří i Mléčná dráha. Tato nádherná kráska byla poprvé objevena v roce 1779 a od té doby poutá pozornost astronomů. Obrázek s tmavým nebem posetém galaxiemi ukazuje galaxii v celé její kráse - přestože je vzdálena přes 50 milionů světelných let.Obrázek byl pořízen jako součást program ESO Kosmické drahokamy, což je aktivita určená pro vytváření obrázků zajímavých, podnětných či vizuálně atraktivních objektů za pomoci dalekohledů ESO pro ...

31. prosince 2018: Panoramatický snímek krajiny kolem observatoř ESO Paranal v chilské poušť Atacama pořídil fotovyslanec ESO Petr Horálek.Za soumraku, kdy byl snímek pořízen, je obloha plná odstínů žluté, oranžové, červené a dokonce fialové, a červenavé pouštní odstíny jsou zjemněny jemným světlem. Této části dne - soumraku či svítání - se v některých kulturách říká modrá hodina (podle barvy oblohy). Unikátní a éterická kvalita světla během modré hodiny přispěly k přezdívce "sladké světlo" mezi umělci a fotografy.V samotném centru obrázku, mezi růžovými odstíny nebe, září Venuše, zatímco dalekohled VLT (Very Large Telescope) stojí na vrcholku hory vpravo (Cerro Paranal). Galaxie v Andromedě je jemně viditelná vpravo od čtyř obrovských 8,2m hlavní dalekohledy VLT, které jsou lehce rozpoznatelné svým ikonickým oválným tvarem. Andromeda je objekt severního nebe, takže bezpečnostní pozorovací limity dalekohledů na Paranalu ji umožňují pozorovat jen tak tak.

24. prosince 2018: Málo lidí pozorovalo Měsíc tak velkým dalekohledem, jako je VLT (Very Large Telescope). Astronomové na observatořiParanal v Chile měli nedávno tuto jedinečnou příležitost, když se odmontovával přístroj VIMOS (Visible Multi-Object Spectrograph), aby na jeho místo na UT3 příšel CRIRES+ (vylepšený Cryogenic InfraRed Echelle Spectrograph).VIMOS byl velmi výkonný spektrograph; přístroj studoval tisícovky vzdálené galaxie, které jsou vidět v době, kdy měl vesmír asi třetinu současného stáří, a mapoval jejich rozložení a fyzické vlastnosti. Citlivé přístroje používané na VLT, včetně VIMOSu, jsou určené ke sledování slabé objekty ve velkých vzdálenostech, a proto jsou příliš blízké a jasné objekty, jako je měsíc naší planety, pro ně moc svítivé. Ale když byl VIMOS po šestnácti letech služby odmontován, využili astronomové na Paranalu možnost použít ohnisko dalekohledu bez připojeného přístroje.Místo, aby se dívali do vzdáleného vesmíru, zamířili UT3, jeden ze UTs VLT, na Měsíc. Měsíc za soumraku byl promítnul na poloprůhlednou desku, čímž vznikl obrázek ...

17. prosince 2018: Rok 2018 se chýlí ke konci a nastal čas pro blahopřání. Jménem celé Evropské jižní observatoře vám přejem veselý konec roku a úspěšný začátek roku 2019. Odkaz:Vánoční pozdrav 2018

10. prosince 2018: R Aquarii je symbiotická dvojhvězda obklopená velkou vyvíjející se mlhovina. Symbiotické dvojhvězdy obsahují dvě hvězdy v nerovném a komplexním vztahu: bílého trpaslíka a rudého obra. V poněkud znepokojujícím aktu hvězdného kanibalismu bílý trpaslík obírá svého většího pomocníka o hmotu. Okrádaný rudý obr a nestabilní bílý trpaslík občas vyvrhují hmotu v podivných smyčkách a obláčcích, což vytváří podivné tvary viditelné na obrázcích.Na porovnávacím obrázku - neobvyklé ukázce dynamického vývoje zachyceného pozemními dalekohledy - vidíme patnáctiletý rozdíl. V kosmickém měřítku je to pouhé mrknutí, ale pro nás je to nádherná možnost pozorovat měnící se objekt.Na obrázcích je vidět nejenom vývoj R Aquarii, ale také pozorovacích možností. Starší snímek pochází z dalekohledu na ostrově La Palma (Španělsko) - 2.5m Nordic Optical Telescope. Obrázek z roku 2012 je z 8m dalekohledu VLT/ESO a ukazuje mnohem jemnější detaily fascinující symbiotické hvězdy.Srovnávací obrázek je prvním příspěvek k Týdnu R Aquarii, během kterého budeme zkoumat, jak se ...

3. prosince 2018: Tento úžasný obrázek týdne vznikl složením dat pořízených radioteleskopem ALMA v Chile (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array) a dat z HST(HST NASA/ESA). Zobrazuje hvězdokupa Westerlund 1, jednu z nejhmotnějších mladých kup v Mléčná dráha.A překvapivě, od některých obřích hvězd ve Westerlundu 1 se táhnou "ocásky" hmoty. Tyto ocásky se tvoří v intenzivních hvězdný vítr z hvězd hvězdokupy a odnáší materiál pryč.Podobá se to vzniku krásných kometárních ohonů. Ohony komet ve Sluneční soustavě vznikají odfoukáváním částic z jádra komety sluneční vítr. Díky tomu kometární ohony vždycky míří od Slunce. Obdobně ohony z rudý veleobr na obrázku míří pryč z centra hvězdokupy pod vlivem silného větru z hvězdokupy, který vzniká působením stověk individuálních větrů z horkých a hmotných hvězd v centru Westerlundu 1.Tyto masivní struktury se táhnou na dlouhé vzdálenosti a ukazují, jaký dramatický vliv může mít prostředí na vznik a vývoj hvězd.Tyto kometární ohony byly detekovány během pozorování Westerlundu 1, kterým měla ...

26. listopadu 2018: Na fotografii je budoucí technické zázemí dalekohledu ESO ELT (Extremely Large Telescope) - a jak je vidět, jeho stavba čile pokračuje. Bude stát na observatoř Paranal, v chilské poušti Atacama a bude sloužit pro údržbu a servis dalekohledu ELT, který bude pozorovat z hory Armazones. Za probíhající stavbou je vidět dalekohled VLT (Very Large Telescope), který stojí na vrcholku hory Paranal.Hlavní zrcadlo ELT s průměrem 39 metrů se bude skládat ze 798 hexagonálních segmentů a kontrolovat ho bude systém velmi přesných sensorů. Tato technologie, známá jako aktivní optika, dovolí dalekohledů neustále opravovat každý segment tak, aby se vyrovnaly poruchy způsobené teplotou, gravitací a tlakem větru a zrcadlo si udrželo optimální tvar.Zrcadlo se také bude muset pravidelně čistit a nově pokovovat. Protože každý element se bude muset nově pokovit jednou za 1,5 roku, bude ELT fungovat tak, že se každý den dva elementy vymění za vyčištěné. Tato údržba se bude provádět ...

19. listopadu 2018: Tento barevný obrázek ukazuje část mlhoviny Rozeta v souhvězdí Jednorožce (Monoceros). Jedná se o emisní mlhovina, ve které, díky hvězdám uvnitř, září plynná oblaka. Mlhovina Rozeta je celkem typickou ukázkou emisní mlhoviny - ovšem typická rozhodně neznamená nudná! Mlhoviny patří k nejkrásnějším nebeským objektům a na obrázky z astronomických dalekohledů vypadají obvykle úžasně - jako třeba tady.V mlhovinách jako Rozeta se plyn a prach kombinují a vytvářejí nová generace hvězd. Původně jsou tyto nově vytvořené hvězdy obklopeny prašnými oblaky, ze kterých se původně zrodily, a nedají se pozorovat ve viditelném světle. Ale po čase tento hustý materiál odfouknou a jejich radiace ionizace okolní plyn, čímž ho donutí zářit. Všechno tohle vidíme na obrázku: směs zářícího plynu a tmavého prachu vytváří na obloze složité vzory - něco jako kouř okolo ohně.Obrázek byl vytvořen přístrojem FORS 2 na dalekohledu ESO VLT (Very Large Telescope), který pozoruje v drsných podmínkách chilské pouště Atacama. ...

12. listopadu 2018: Velký dalekohled ESO (VLT) vytvořil úžasnou a doposud nevídanou sérii obrázků, která ukazuje pohyb exoplanety Beta Pictoris b okolo své Beta Pictoris. Tato mladá hmotná exoplaneta byla poprvé objevena v roce 2008 pomocí přístroje NACO na VLT. Stejný vědecký tým pak sledoval exoplanetu v letech 2014-2016 za pomoci dalšího přístroje na VLT, SPHERE (Spectro-Polarimetric High-contrast Exoplanet REsearch instrument).Beta Pictoris b potom procházel tak blízko k hvězdě, že je žádný přístroj nedokázal rozlišit. Po dvou letech se Beta Pictoris b konečně znovu odpoutala od hvězdy a SPHERE ji znovu zobrazil.Celá série obrázku, kde je světlo hvězdy Beta Pictoris vymazáno, byla zkompilována do tohoto nádherného snímku (a video) dlouhoperiodické dráhy planety Beta Pictoris b.SPHERE ukazuje Betu Pictoris b přímým pozorováním, není to to nepřímé odvození její existence. Většina známých exoplaneta byla objevena právě nepřímými metodami, tedy pozorováním, jak ovlivňují poloha nebo jasnost hvězdy. Přístroj ESO SPHERE se specializuje na metodu přímé zobrazování ...

5. listopadu 2018: Tento kdysi velmi vytížený dalekohled teď hledí na nebe poněkud posmutněle. Tato anténa na observatoři ESO La Silla v chilské poušti Atacama patří radioteleskopu SEST (Swedish-ESO Submillimetre Telescope).SEST byl vyřazen z provozu roku 2003 a byl nahrazen dalekohledy APEX (Atacama Pathfinder Experiment telescope) a ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array ), které stojí na náhorní planině Chajnantor v chilské oblasti Atacama (jak ostatně napovídá jejich jméno). Ve své době byl SEST největším submilimetrovým dalekohledem na jižní polokouli; byl obzváště významný při studiu nejchladnějších oblastí Mléčné dráhy, kde z mezihvězdného plynu a prachu začínají vznikat hvězdy.Nad SESTem se na obrázku táhne pás Mléčné dráhy. V této řece světla se dá, minimálně obrazně, vidět některé z obrovských oblastí tvorby hvězd, kterým nám SEST pomohl porozumět. Dokonce můžeme na jednom snímku vidět téměř celou Mléčnou dráhu viditelnou z observatoře - část nahoře na obloze, část odraženou lesklým povrchem antény.Tento jediný snímek obsahuje tolik krásných ...

29. října 2018: Éra extrémně velkých dalekohledů začíná a změní naše chápání vesmíru. Extrémně velký dalekohled ESO (ELT) se staví ve vzdálené chilské poušti Atacama; tento jediný přelomový dalekohled bude sbírat více světla než 200 kosmických dalekohledů HST (NASA/ESA).Jak jména napovídá, extrémně velké dalekohledy jsou vskutku kolosální. Největší primární zrcadlo - to je to zrcadlo, které sbírá světlo - ze všech dalekohledů, co jich na observatořích ESO je, jsou 8.2m zrcadlo čtyř hlavních jednotek VLT (Very Large Telescope). ELT se svým 39m zrcadlem udělá z VLT trpaslíka. Vyrobit jedno jediné 39m zrcadlo s dostatečnou vědeckou kvalitou ale není možné - primární zrcadlo ELT bude ve skutečnosti komplexní struktura (teselace) 798 hexagonálních 1.4m zrcadel.Najít vhodné místo pro takovou stavbu nebylo jednoduché. Kromě suchého podnebí bez světelného znečištění ve vysoké nadmořské výšce, které jsou potřebné pro úspěšná astronomická pozorování, potřebuje ELT také hodně místa, na kterém by rozprostřelo své základy. A protože takové místo neexistovalo, ...

22. října 2018: Tento obrázek z radioteleskopu ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array) ukazuje oblast kolem Sagittarius A*, superhmotné černé díry, která sedí v centru Mléčné dráhy (malé kolečko na obrázku). Nový výzkum odhalil vzrušující informace o mezihvězdném plynu a prachu, který vysokými rychlostmi obíhá černou díru.Molekulární obláčky, tedy oblaka plynu s velkým obsahem molekul, nebyla předtím niky jednoznačné pozorována. Obrázek ukazuje rozložení oxidu uhelnatého, druhé nejběžnější molekuly (nejčastější molekulou je molekulární vodík). Obláčky leží ve vzdálenosti 26 000 světelných let a rychle a celkem blízko obíhají kolem černé díry (ve vzdálenosti asi jednoho světelného roku). Vysoké rozlišení radioteleskopu ALMA umožnilo vědcům tyto obláčky, které vzniklo rozpadem velkého molekulárního mračna obíhajícího kolem středu Galaxie, napozorovat. Původní oblak byl slapovými silami roztrhán do pozorovaných hustých fragmentů a do nízkohustotních krátkodobě existujících útvarů. Ty byly identifikovány díky synchtrotronovému záření ze Sgr A*, které s difúzním plynem mezi obláčky interagovalo.Ačkoli z oblaků molekulárního plynu vznikají nové hvězdy, ...

15. října 2018: V sobotu 13. října 2018 se na ústředí ESO v Garchingu jako každý rok otevřely dveře veřejnosti. Spolu s ostatními ústavy ve vědeckém kampusu v Garchingu pozvalo ESO návštěvníky, aby si na vlastní kůži prohlédli jednu z nejlepších astronomických organizací na světě. Letos byly součástí Dne otevřených dveří i akce v planetáriu a návštěvnickém centru ESO Supernova, které zahájilo provoz letos v dubnu.Návštěvníci netrpělivě čekali, až se v 11:00 otevřou dveře, a oni si vyzkouší různé aktivity. 5200 počet lidí využil příležitosti nechat si zodpovědět otázky zkušenými astronomy a nahlédnout za scénu organizace, která stojí na čele astronomického výzkumu. Program obsahoval různé experimenty, komentované prohlídky, výstavu různých observatoří ESO, přednášky vědců ESO a živý přenos z lokací ESO v Chile.Pokud jste se zúčastnili Dne otevřených dveří 2018 a pořídili fotografie, budeme rádi, když je budete sdílet na flickrovské skupině Your ESO Pictures.

8. října 2018: Objekt na obrázku - pozůstatek ve tvaru přesýpacích hodin se jménem CK Vulpeculae - je pravděpodobně nejstarším známým objektem svého druhu. Původně se myslelo, že se jedná o nova, ale postupně se zjistilo, že určit typ tohoto objektu není jednoduché. Teorií o jeho původu bylo vymyšleno (a odvrhnuto) několik. Dnes se předpokládá, že vznikl kolizí dvou hvězd - ale stále se diskutuje, jaké hvězdy to byly.CK Vulpeculae byla poprvé pozorována dvacátého června 1670 francouzských mnichem a astronomem Domem Anthelmem. Když se poprvé objevila, byla lehce viditelná pouhým okem. V průběhu následujících dvou let se její jasnost měnila a dvakrát zmizela a znovu se objevila, než nakonec z dohledu zmizela napořád. Během dvacátého století astronomové pochopili, že většina nov se dá vysvětlit šířenou explozí (runaway) a interakcemi mezi dvěma blízkými hvězdami v binární systém. Vlastnosti CK Vulpeculae a jejího okolí ale moc dobře tomuto modelu neodpovídají a po mnoho let zůstavala ...

1. října 2018: Podzim přišel a barvy mírného pásma severní polokoule se pomalu mění. Fotografie, pořízená fotovyslancem ESO Petrem Horálkem, ukazuje dvě hlavní budovy ústředí ESO v Garchingu (Německo) obklopené nádhernými zlatými odstíny, které signalizují začátek nového ročního období.Ne všechny oblasti zeměkoule zažívají podzim; v tropických oblastech dochází během roku jen k malým změnám ve slunečním svitu a polárním oblastem pro změnu chybí přechodná období mezi létem a zimou. Jenom severní a jižní mírné oblasti mají po několik málo měsíců šanci pozorovat každoroční padání listů (viz též abscission), které začíná v září, případně v březnu. Ale proč listy mění barvu?Místo, aby se pokusily přežít podzimní a zimní měsíce doprovázené omezeným množstvím světla a nízkými teplotami, preferují opadavé rostliny odpočinek - a podzim představuje přípravu na zemní klid. Rostliny začínají reabsorbováním chlorofylu, svého hlavního a nejdůležitějšího pigmentu, který odráží zelené světlo, z listů. Tím pádem doplňkové pigmenty jako karotenoidy (které odrážejí oranžové světlo) a ...

24. září 2018: Chilská poušť Atacama se rozkládá na více než 100 000 kilometrech čtverečních suchého pustého terénu. Ale pro astronomy, kteří pracují na největším existujícím pozemském astronomickém projektu - radioteleskopu ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array) - se jedny z nejdůležitějších měření odehrávají na škálách pár milimetrů.Operační středisko dalekohledu ALMA (OSF) leží v nadmořské výšce 2900 m v Andách. Odtud astronomové, technici a inženýři kontrolují 66 antén ALMy, které se nacházejí o 2000 m výš, na náhorní planině Chajnantor v nadmořské výšce 5000 m. Dostat antény na tuto planinu je docela technický oříšek.A k tomu potřebujeme Ottu a Lore! Tito dva žlutooranžoví obříci - jeden je na obrázku - byli navrženi a postaveni v Německu pro dopravu 100tunových antén z OSF na Chajnantor (vzdálenost 28 kilometrů). Když s anténou dojedou na místo, umístí ji s milimetrovou přesností. Toto neuvěřitelně přesné zaměřování je rozhodující pro vědecké operace a umožňuje ALmě vytvářet jedny z nejostřejších ...