Obrázek týdne

15. února 2021: Kometa 252P/LINEAR není tak známá jako Halleyova kometa, ale i ona měla své chvíle slávy. Na konci března 2016 se velmi těsně přiblížila k Zemi - se vzdáleností těsně nad 5.3 milionů kilometrů to byl jeden z nejbližších kometárních průchodů (Halleyova kometa se nejtěsněji přiblížila na 87 milionů kilometrů). Světlo komety 252P/LINEAR není protažené do klasického ohonu, místo toho má spíš kruhový tvar s nazelenalým nádechem, který je způsoben dvouatomovou molekulou uhlíku fluoreskující ve světle Slunce. Obrázek z dubna 2016 zachycuje zelenou záři komety: je právě nad Mléčnou dráhou, mezi hvězdným obloukem a hlavním dalekohledem VLT (Very Large Telescope) uprostřed snímku.Dalekohled ESO VLT stojí na observatoři Paranal v Chile, což je ideální místo pro pozorování komet. Je to krásná observatoř uprostřed zdánlivě nekonečné poušta Atacama pod tmavým nebe. Komety nejsou jediné poklady nočního nebe na jižní polokouli. Na obrázku vidíme Mléčnou dráhu s jejími zářícími mlhovinami, pestrobarevné záření atmosféry (airglow) ...

8. února 2021: NGC 6902, objevena roku 1836 Johnem Herschelem, je krásná spirální galaxie vzdálená více než 130 milionů světelných let, v souhvězdí Střelce (Sagittarius). Obrázek byl pořízen přístrojem MUSE (the Multi Unit Spectroscopic Explorer), který pracuje na jednom ze čtyř 8.2m dalekohledů tvořících VLT. Ukazuje galaxii z neobvyklé perspektivy - centrální prstenec, kde oranžové tečky ukazují intenzivní tvorbu hvězd.Uvnitř prstence leží slabě zářící malá hvězdná příčka. Astronomové zjistili, že hvězdy v ni jsou rozloženy v závislosti na svém věku: mladší hvězdy jsou seřazeny podél příčky, starší hvězdy jsou více rozprostřené. Rozložení mladých a starých hvězd v centrální příčce NGC 6902 odpovídá předpovědím, které už před roky vyplynuly z numerických simulací a modelů. Tohle je poprvé, kdy byly předpovědi ohledně galaktické struktury potvzeny pozorováním s tak vysokým prostorových rozlišením, jako je tomu u pozorování z MUSE.

1. února 2021: Tento nádherný snímek jižního nebe z observatoře Paranal v Chile pořídil fotovyslanec ESO Petr Horálek. Nebyl na observatoři sám. V levém dolním rohu obrázku, vedle pomocného dalekohledu (Auxiliary Telescope) VLTI (Very Large Telescope Interferometer) jsou astrofotografové Yuri Beletsky a Babak Tafreshi, kteří jsou taktéž fotovyslanci ESO. Dvojice stojí pod nebem plným nádherných objektů.Jasný nepřehlédnutelný pás Mléčné dráhy přetíná oblohu, v její horní části rudě září mlhovina Gum 12. Velké Magellanovo mračno, satelitní galaxie Mléčné dráhy, je nejjasnějším objektem uprostřed vpravo - hned pod hvězdou Canopus, nejjasnější hvězdou na obrázku a v jižním souhvězdí Lodního kýlu (Carina). Ze spodní části snímku se line červenavá a zelenavá záře. Je to záření atmosféry (airglow) a jedná se o slabé světlo vyzařované zemskou atmosférou. Záření atmosféry zabraňuje nočnímu nebi, aby bylo úplně tmavé - vysvětlení najdete v ESOcastu 78.

25. ledna 2021: Cesta na observatoř ESO La Silla v chilské poušti Atacama se vine kolem hory a vypadá to, že se sráží s Mléčnou dráhou. Tak to aspoň vypadá na tomto obrázku týdne. V pravidelných intervalech cestu osvětlují malé žluté žárovky - od soumraku do úsvitu je zakázáno používat čelní světla, protože i slabé světlo může významně rušit pozorování. Noční obloha na observatoři La Silla patří k nejtmavším na Zemi.Temnota, vysoká nadmořská výška a suché podnebí dělá z La Silly výjimečné místo pro astronomii. V popředí obrázku je právě pozorující dánský 1.54m dalekohled. Jeho přístroje se zasloužily o několik prvenství. V roce 2005 například astronomové pozorovali optický protějšek krátkých gama záblesků a ukázali, že záblesky jsou pravděpodobně způsobeny dramatickou kolizí dvou neutronových hvězd. V roce 2006 byl dalekohled součástí globální sítě dalekohledů, které objevily exoplanetu jenom pětkrát hmotnější než Země.Na nebi nad observatoří svítí několik zajímavých objektů. Vlevo, téměř ve skrytu dalekohledu, ...

18. ledna 2021: Podobny čtyřem pilířům moderní astronomie stojí obrovské a hranaté kopule čtyř hlavních dalekohledů VLT (Very Large Telescope, ESO), daleko od civilizace, v pustém hornatém terénu chilské pouště Atacama.Oranžová záře Slunce na horizontu je minoritní ve srovnání se světelným představením, které předvádí noční obloha. Od horizontu k horizontu se táhne oblouk Mléčné dráhy, ve kterém svítí miliardy hvězd. "Skvrnitý" vzhled naší domovské galaxie je způsoben obrovskými oblaky mezihvězdného prachu, který odstiňuje vzdálenější hvězdy. Hvězdy a další nebeské objekty a jevy předvádějí svou kráu na pozadí éterického červeného a zelené svitu atmosféry (airglow).Jeden každý hlavní dalekohled VLT na observatoři ESO Paranal dokáže provádět vynikající pozorování Vesmíru - ale mohou také pracovat dohromady jako kvarteto a imitovat tak dalekohled s efektivním průměrem zrcadla až 130 metrů.

11. ledna 2021: Obrázek vzdálené spirální galaxie NGC 1097 pořízený přístrojem MUSE na dalekohledu ESO VLT (Very Large Telescope) je učebnicovou ukázkou centrálního prstence s intenzivní tvorbou hvězd. Tato galaxie leží ve vzdálenosti 45 milionů světelných let v souhvězdí Pece (Fornax). Její centrální prstenec má 5 000 světelných let napříč a je mnohem menší než celá galaxie (desítky tisíc světelných let od centra).Tmavší pásy viditelné na obrázku z MUSE patří prachu, plynu a možná i zbytkům satelitní galaxie, které se postupně dostávají do supermasivní černé díry v centru NGC 1097. Tento proces zahřívá okolní hmotu, čímž vytváří akreční disk okolo černé díry a do okolí uvolňuje spoustu energie. Blízký prach se ohřívá a v oblasti okolo supermasivní černé díry se zvyšuje rychlost tvorby hvězd - vzniká centrální prstenec s intenzivní tvorbou hvězd (růžové a fialové oblasti na obrázku).MUSE (což znamená Multi Unit Spectroscopic Explorer) pracuje na jednom z hlavním dalekohledů VLT, který se ...

4. ledna 2021: Velký dalekohled Evropské jižní observatoře (VLT, Very Large Telescope) je jedním z nejmodernějších optických a infračervených dalekohledů na světě. Tento nádherný přístroj se skládá ze čtyř hlavních dalekohledů (velké válcovité kopule na obrázku), z nichž každý má hlavní zrcadlo o průměru 8.2 m. Patří k němu také čtyři pohyblivé pomocné 1.8m dalekohledy (to jsou ty poměrně malé bílé kulaté kopulky vlevo od hlavních dalekohledů).Dalekohled VLT významně přispěl k mnoha převratným pozorováním a objevům, k nimž patří třeba první fotografie extrasolání planety nebo pozorování viditelného protějšku zdroje gravitačních vln. Na obrázku dalekohledy VLT odpočívají a jejich zrcadla jsou pečlivě uzavřena - ale na noc se observatoř ESO Paranal v Chile probere a začne pozorovat vesmír a pátrat po jeho dalších tajemstvích.

28. prosince 2020: Od počátku věků vzbuzuje vesmír úžas a ohromení. Před tisícovkami let pozorovaly starověké civilizace nebeské objekty signalizující příchod ročních období a plynutí času, vymýšlely báje a mýty vysvětlující vesmír. A stejně jako ony jsou i dnešní pozorovatelé hvězd okouzleni krásou noční oblozy.Jakmile se objevila fotografie, obrátili jsme čočky kamer k obloze a pokusili se zachytit tmavé nebe zdobené myriádami světelných bodů. Ale teprve roku 1850 byla vyfotografována první hvězda. Následující dekády viděly vývoj stále komplikovanějších kamer, a obrázky nebeských objektů a jevů vytvořené za pomoci záření celého elektromagnetického spektra se staly základním pilířem moderní astronomie.Tato krásná fotografie svítícího oblouku Mléčné dráhy skrz křišťálovou kouli nabízí zajímavý a neobvyklý pohled na naši domovskou galaxii. Byla pořízena fotovyslancem ESO Juanem Carlosem Muñoz-Mateos, jehož touhou je "ukázat dalším lidem jak vypadá noční nebe z jednoho nejtmavších a nejopuštěnějších míst na Zemi" - z pouště Atacama, domova observatoře ESO Paranal.

21. prosince 2020: U příležitosti blížícího se konce neobvyklého roku 2020 vám posíláme mnoho pozdravů.Tento rok byl bezpochyby velmi složitý pro mnohé z nás. i My v ESO jsme se snažili adaptovat na nezvyklé časy. Po několikaměsiční pauze jsme obnovili za přísných bezpečnostních předpisů limitovaná vědecká pozorování na našich observatořích v Chile. Naše přístroje znovu pozorují noční oblohu a my se stále můžeme inspirovat záhadami vesmíru a těšit se, jak s vámibudeme sdílet fas cinující astronomické objevy.Jménem Evropské jižní observatoře vám přejeme (a doufáme, že budete mít) bezpečný a zdravý konec roku 2020 a skvelý začátek roku 2021.

14. prosince 2020: Zdá se, jako antény radioteleskopu ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array), jehož je ESO partnerem, zářily na tomto obrázku zvláštním zeleným světlem. Ale existuje pro to zcela jednoduché a přízemní vysvětlení. Jsou to signalizační světla, která zaměstnancům ukazují, jestli je bezpečné přiblížit se k anténě. Zelená znamená bezpečí.Radioteleskop ALMA stojí na liduprázdné náhorní planině Chajnantor v poušti Atacama s nádherným nebem, které je na obrázku krásně vidět. V levém horním rohu obrázku jsou blízko sebe dvě hvězdy (v pásu Mléčné dráhy). Občas se jim říká "ukazovači" (Pointers), protože ukazují k souhvězdí Jižního kříže (Crux) po jejich pravici. Ta bližší ke Kříži je Beta Centauri, a leží 400 světelných let od Slunce. Ta druhá je Alfa Centauri, nejbližší hvězdný systém (od Slunce pouhých 4.37 světelných let). Systém se skládá z rudého trpaslíka Proxima Centauri. V roce 2016 astronomové za pomoci přístrojů ESO zjistili, že kolem Proximy obíhá planeta v obyvatelné zóně.

7. prosince 2020: Snímek, pořízený fotovyslancem ESO Petrem Horálkem, je orientovaný směrem na západ od observatoře ESO Paranal v Chile.Jasný objekt v centru snímku je Měsíc. Mírně vlevo a nahoru od něho je Saturn, známá planet s prstencem, zatímco Merkur (představitel kamenných planet) je doleva a dolů. Konjunkce Saturna s Merkurem se dá z některých zeměpisných šírek pozorovat očima jen obtížně, ale na snímku je vidět nádherně. A to i přesto, že blízko jasně září Měsíc. Mléčná dráha s prachovými oblastmi zdánlivě dělí nebe horizontálně, na hvězdnou půlku nahoře a část ještě osvícenou Sluncem dole. V pásu Mléčné dráha je rozpoznatelných mnoho známých mlhovin, jako mlhovina Laguna, Kočičí pracka a Trifid.Jednotlivé dalekohledy na obrázku tvoří dohromady dalekohled ESO VLT (Very Large Telescope), jeden z nejznámějších a nejlepších optických a blízko-infračervených přístrojů na světě. VLT se skládá ze čtyř hlavních dalekohledů (Unit Telescope), každý s průměrem zrcadla 8.2 m, a čtyř menších pomocných dalekohledů ...

30. listopadu 2020: Cesta k observatoři ESO Paranal se podobá světelné říčce tekoucí přes podivuhodnou scenérii severního Chile. Pro observatoř, která potřebuje co nejmenší světelné znečištění, je to jediná spojnice s okolním světem.Na vrcholku vzdálené hory, Cerro Paranal, jsou vidět obrysy dalekohledu VST (VLT Survey Telescope) a všech čtyř hlavních dalekohledů VLT (Very Large Telescope). Na tomto obrázku týdne vypadají malé, ale ve skutečnosti jsou ohromné - každé primární zrcadlo hlavního dalekohledu má přes 8 metrů v průměru.Obrázek byl pořízen z jiného přístroje ESO, od dalekohledu VISTA, který stojí na sousedním vrcholku, fotovyslancem ESO Yurim Beletskym.

23. listopadu 2020: Tisíce nově vytvořených hvězd v centru NGC 5236 byly zachyceny na obrázku z přístroje MUSE, který pracuje na dalekohledu ESO VLT (Very Large Telescope) v Chile na Cerro Paranal. Galaxii NGC 5236 v souhvězdí Hydry se obvykle říká Jižní větrník, a to díky nádherným spirálním ramenům. Galaxii rozsvětluje mnoho jasných oblastí tvorby hvězd, včetně této na obrázku.Za vhodných podmínek, a velice často ve spirálních ramenech, mohou molekulární mračna tvořená převážně vodíkem gravitačně kolabovat a vytvářet nové hvězdy. Ve větších oblacích může vytvoření nové hvězdy způsobit dominový efekt: stlačení plynu působení mladých hvězd vede ke vzniku hvězd dalších. V centru galaxie jsou ale ve hře i další jevy. Supermasivní černá díra (a disk okolo ní) v centru NGC 5236 polyká velké množství materiálu a náhodně ho občas také vyplivuje ven. Díky tomu je tvorba hvězd v centru NGC 5236 obzvláště chaotická a neuklizená záležitost.

16. listopadu 2020: Na snímku ze severního Chile nejdřív upoutá pozornost oblouk Mléčné dráhy v pravé části snímku. Vine se nad dalekohledy radioteleskopu ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array), jehož součástí je i Evropská jižní observatoř (ESO). Ale ačkoli je Mléčná dráha nádherná, na snímku má svého rivala ve formě jiného světelného jevu.Daleko slabší oblouk vlevo je část ekliptiky umístěná, z pohledu pozorovatele na Zemi, přímo naproti Slunci. Pozorovanému jevu se říká protisvit (gegenschein) a vzniká odrazem slunečního světla na meziplanetárním prachu ve vnějších částech Sluneční soustavy.Na mnoha místech Země bývá protisvit (a také i nádherný oblouk Mléčné dráhy) přesvětlen světlem z umělých zdrojů (světelným znečištěním). Podle některých odhadů až 80 % světové populace žije pod světelně znečištěnou oblohou. Místa jako je poušť Atacama, kde stojí radioteleskop ALMA, se tak stávají unikátní.

9. listopadu 2020: Na první pohled vypadá tenhle obrázek docela výhružně a děsivě, s paprsky, které vyzařuje nějaká strašlivá kosmická zbraň. Naštěstí nic z toho není pravda. Obrázek týdne ESO ukazuje něco mnohem milejšího a méně nebezpečného - plyn, prach a výkonné lasery.Mlhovina Carina je jednou z největších mlhovin na jižní obloze a je vynikajícím pozorovacím objektem pro dalekohled ESO VLT (Very Large Telescope). Na tomto snímku vypadá mlhovina jako krásný růžový obláček na jasné obloze nad observatoří ESO Paranal v Chile, kde stojí dalekohled VLT. Mlhovina Carina je obrovský oblak plynu a prachu - plyn je ionizován a září díky působení hvězd uvnitř mlhoviny.Vynikají zařízení pro adaptivní optiku, které pracuje na jednom z 8.2m hlavních dalekohledů VLT, je tu v plné práci. Oranžové laserové paprsky jsou z dalekohledu vysílány do atmosféry, kde excitují sodíkové atomy a přinutí je zářit. To vytváří umělé 'hvězdy', pomocí kterých se měří rozmazání světla v zemské atmosféře. ...

2. listopadu 2020: Obrázek, pořízený na observatoři ESO Paranal (Very Large Telescope, VLT), vypadá - zvláštně. A to díky kombinaci přírodních a umělých světelným jevů. Měsíc obklopuje - díky nezvykle oblačné obloze - měsíční halo. Tento optický jev vzniká lomem měsíčního světla na malých ledových krystalcích a vodních kapkách v atmosféře.Tato hala jsou dost častá, ale potřebují poměrně hodně světla a tak Měsíc musí být ve specifické pozici vůči Zemi a Slunce, aby odrazil dost světla na vytvoření takového hezkého prstence jako je tenhle. Na tomto prstenci jsou zřetelné barevné pásy, stejné jako v duze a stejným způsobem i vznikají - světlo různých barev, čili vlnových délek, se lomí každé trošku jinak. Bílé světlo se tím rozloží na části, vytvoří mnohobarevné spektrum.

26. října 2020: Dalekohled ESO NTT (New Technology Telescope) pořídíl při opětovném zahájení pozorování na observatoři La Silla v chilské poušti Atacama snímky tří našich planetárních sousedů. Tyto planety, zrovna pozorovatelné na obloze, jsou Jupiter, Mars a Saturn. Pozorovatelský tým NTT na nich zkoušel přístroj EFOSC2. Barvy planet, naoranžovělá, červená a žlutá, jsou vytvořeny užitím pěti různých filtrů, které má přístroj k dispozici.Dnešní Obrázek týdne je montáž snímků jednotlivých planet. Relativní velikosti planet odpovídají jejichúhlovému rozměru na obloze. Mars vypadá dost velký a jasný, protože byl v době pořízení fotografie právě v opozici, tj. Země byla mezi Marsem a Sluncem.Po těchto úspěšných testech bylo minulý týden po pandemické pauze obnoveno omezené vědecké pozorování. Toto pozorování, za přísných hygienických a bezpečnostních opatření, provádí pouze malá skupina pozorovatelů, která komunikuje se vzdálenými astronomy.

19. října 2020: Zimní noci na náhorní planině Chajnantor, jednoho z nejsušších a nejtemnějších míst na Zemi, mohou být neuvěřitelně osamělé - ale zároveň neuvěřitelně krásné.Obrázek ukazuje dvě z 66 antén, které tvoří radioteleskop ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array), jehož jedním partnerem je ESO. ALMA pozoruje vesmír v milimetrových a submilimetrových vlnových délkách, které je notoricky obtížné pozorovat. Vodní pára v atmosféře pohlcuje záření o této vlnové délce a tak mu brání dostat se až na zemský povrch. Proto jsou antény umístěny ve vysoké nadmořské výšce, kde je vzduch sušší a tudíž míň pohlcuje. Nadmořská výška Almy je 5 000 m.Nad dvojicí antén svítí souhvězdí Orion, lehce rozpoznatelné pomocí svého hvězdného pásu. V rameni Oriona (na obrázku vpravo) je Betelgeuze, která leží asi 650 světelných let od nás. Betelgeuze je častým cílem pozorování v milimetrové a submilimetrové oblasti, stejně jako sousední mlhovina v Orionu.

12. října 2020: Tenhle obrázek týdne je plný jasných hvězdných drah, které zaplňují nebe nad observatoří ESO La Silla v Chile. Tyto dráhy vznikají otáčením Země kolem své osy - díky rotaci naší planety se hvězdy zdánlivě pohybují po obloze po soustředných kruzích a obloucích. Fotografie, kterou vidíte, potřebuje na svůj vznik dlouhé expozice.V centru obrázku je vysloužilý radioteleskop SEST (Swedish-ESO Submillimetre Telescope) na vrcholku hory vlevo stojí 3.6m dalekohled ESO. Na 3.6m dalekohledu pracuje spektrograf HARPS (High Accuracy Radial velocity Planet Searcher), který hledá exoplanety měřením jemňounkých kývavých pohybů hvězd, kolem kterých obíhají planety.

5. října 2020: Obrázky jako tento zdůrazňují pohyb naší planety prostorem. Země, kromě toho že obíhá po eliptické dráze okolo Slunce, se otáčí kolem své osy - a je to právě tento pohyb, který je zodpovědný za efekty na tomto obrázku.Tím, jak se Země otáčí, mění hvězdy na obloze svou polohu a pohybují se po dlouhých obloucích. Tyto hvězdné dráhy jsou centrovány na jižní nebeský pól (nebo severní, na severní polokouli). Fotograf Fred Kamphues vytvořil tuto zajímavou fotografii tak, že spojil několik snímků s dlouhou expozicí. Osvětlená cesta dole vede na observatoř Paranal, domov dalekohledu VLT (Very Large Telescope). Na vrcholku Cerro Paranal jsou vidět dva ze čtyř hlavních dalekohledů a dále přehlídkový dalekohled VST. Žlutooranžový "maják" mířící k nebi je laserový paprsek zvýrazněný dlouhou expozicí.