Obrázek týdne

5. července 2021: Domovem budoucí vlajkové lodi Evropské jižní observatoře - dalekohledu ELT neboli Extremely Large Telescope - je hora Cerro Armazones. Třítisícový vrcholek se tyčí v chilské poušti Atacama, pouze 20 kilometrů od observatoře Paranal, kde se nachází teleskop VLT. Armazonský kráter je samotář, což dokazuje i tento pohled na neuvěřitelně jasný pás Mléčné dráhy, jenž ho téměř dokonale rámuje. Velká vzdálenost od městského světelného znečištění dělá z celé pouště Atacama ideální místo pro astronomická zařízení včetně ELT, jenž se brzy stane “největším okem upřeným k nebi na světě”. Tento snímek z 5. července 2019 ukazuje rozkopaný vrcholek, kde právě probíhá jeho konstrukce. Základy byly vylity betonem v prosinci téhož roku a samotná stavba bude pravděpodobně dokončena na konci desetiletí.

28. června 2021: Na snímku vidíte nádherné měsíční halo, známé jako “22° halo”, klenoucí se na nebi nad observatoří La Silla. Tento optický jev je výsledkem interakce měsíčního světla s miliony ledových krystalků v atmosféře, tvořící prstenec okolo Měsíce se zdánlivým poloměrem přibližně 22°. Najdete ho rovněž pod názvem “malé halo”. I když je krásné na pohled, vytváří nevhodné podmínky pro astronomická pozorování, jejichž kvalitu i přesnost ovlivňuje oblačnost a jasný měsíční svit. To však této nadpozemské podívané na kráse neubírá. Doprovází ji i několik hvězd - například Sirius, nejjasnější hvězda noční oblohy, nacházející se nahoře vlevo od středu snímku.

21. června 2021: Mezi vodopádem Mléčné dráhy a temnou siluetou skal na observatoři La Silla je usazen New Technology Telescope (NTT). Tento dalekohled Evropské jižní observatoře pozoruje a mimořádně detailně snímkuje noční oblohu již od roku 1989. Mezi jeho nejnovější úspěchy patří pozorování slučování dvou neutronových hvězd, opět o něco podrobnější vhled do struktury planetek, analýza stovek planetárních mlhovin a dokonce i výzkum vzdálených planetárních systémů. Čím větší jsou primární zrcadla dalekohledu, tím více světla je schopen zachytit. Má to ale háček - u velkých zrcadel je mnohem těžší dosáhnout bezchybného tvaru. Astronomové zjistili, že u zrcadel o průměru větším než pět metrů nastává velký propad v kvalitě obrazu vlivem gravitace, která je deformuje. NTT o průměru 3,5 metrů byl zkušebním projektem, který měl otevřít cestu stavbě teleskopů s většími zrcadli. Tento problém řeší aktivní optika - nápad, který vzešel od jednoho z inženýrů ESO Raymonda Wilsona. Tenké a tvárné primární zrcadlo lze ...

14. června 2021: Temná noc nad observatoří Paranal, domovem dalekohledu Very Large Telescope (VLT), nabízí nádherný pohled na oblohu plnou hvězd, kterých jakoby se šlo dotknout. Na platformě VLT najdeme fotoambasadora ESO Petra Horálka, který se natahuje k výraznému nebeskému objektu. Mohlo by se zdát, že jde o jednu z mnoha hvězd, ale ve skutečnosti se jedná o planetu Sluneční soustavy - plynného obra Jupiter. Blíže k zemskému povrchu vidíme v pozadí čtyři dalekohledy Unit Telescopes (UTs), které dohromady tvoří VLT. Každý z nich disponuje 8,2m zrcadlem a společnými silami produkují jedny z nejostřejších snímků Vesmíru. Doplňují je čtyři menší mobilní dalekohledy Auxiliary Telescopes (ATs), jenž mají 1,8m zrcadla. Chilská poušť Atacama znovu dokazuje, že je ideálním místem pro teleskop VLT. Tato odlehlá oblast téměř netrpí světelným znečištěním, což je nesmírně důležité nejen pro astronomii, ale také pro nezastřený pohled na krásnou noční oblohu.

7. června 2021: Hvězdou nového Obrázku týdne je galaxie NGC 4245 neboli Messier 99 - nádherná vesmírná podívaná nacházející se v souhvězdí Vlasy Bereniky. Messier 99 patří do třídy spirálních galaxií s výraznou strukturou (grand design spiral galaxy). Tyto galaxie disponují silnými, výraznými a dobře zřetelnými rameny, které se ovíjí kolem jejich středů. Takovou strukturou se pyšní jen přibližně 10 procent všech spirálních galaxií, což dělá Messier 99 poněkud vzácnou. Snímek galaxie Messier 99 je nezpochybnitelným důkazem, že do této kategorie patří. Můžeme na něm najít jasná vířící ramena, zařezávající se do jejich temného okolí, a celou řadu dalších výrazných struktur. Snímek byl pořízen v rámci programu ESO Cosmic Gems (Vesmírné skvosty), popularizační iniciativy k produkci zajímavých, poutavých a vizuálně atraktivních snímků s využitím teleskopů ESO za účelem vzdělávání a popularizace. Program využívá pozorovací čas, který nemůže sloužit k vědeckému pozorování. Sebraná data mohou být vhodná i pro vědecké účely, proto jsou k ...

31. května 2021: Zadíváte-li se pořádně na slabě zářící střed tohoto snímku, najdete přízračnou galaxii s o poznání méně strašidelným názvem UDG4 zachycenou instrumentem VLT Survey Telescope (VST). Zkratka UDG skrývá označení ultra-difuzní galaxie, což jsou objekty velikostí srovnatelné s Mléčnou dráhou disponující stokrát až tisíckrát méně hvězdami. Tyto galaxie září jen velice slabě a obsahují malé množství plynu tvořícího hvězdy, proto připomínají nadýchaný vesmírný mráček nebo kosmickou skvrnu. Jejich původ zůstává neznámý, astronomové však spekulují, že by mohlo jít o “zkrachovalé” galaxie, které ztratily zásobu plynu v rané fázi jejich evoluce. Snímek galaxie UDG4 byl pořízen v rámci rozsáhlého programu VST Early-type Galaxy Survey (VEGAS), jehož cílem je výzkum slabých struktur v obrovských skupinách gravitačně vázaných galaxií - takzvaných kupách. Skupina pod vedením Enrichetty Iodice z Instituto Nazionale di Astrofisica v Itálii již objevila několik UDG galaxií v kupě Hydra, ale k osvětlení jejich podstaty je třeba dalšího pozorování. Vzhledem k jejich ...

24. května 2021: Na tomto snímku se na Cerro Paranal na severu Chile, domov dalekohledu Very Large Telescope (VLT), snáší první paprsky ranního slunce, ohlašujíc konec další úspěšné porovací noci na nejproduktivnějším pozemském astronomickém zařízení na světě. S nadmořskou výškou 2635 metrů nad mořem patří lokalita VLT mezi nejvhodnější místa na Zemi k pozorování hlubokého Vesmíru. O tom, jak vysoko se zařízení nachází, nás přesvědčuje i “moře”, které se rozprostírá na pozadí. Jde však pouze o optický klam - poušť Atacama, kde se VLT nachází, je totiž velmi suché místo. Modravé moře tedy netvoří voda, ale mraky zformované v nižších nadmořských výškách.

17. května 2021: Na snímku, jehož autorem je fotoambasador Gerhard Hüdepohl, se vám před očima rozkládá observatoř La Silla Evropské jižní observatoře. Pohled z jednoho z vrcholků na chilské poušti Atacama zachycuje hned několik teleskopů a přidružených budov vinoucích se vyprahlou odlehlou krajinou. V popředí se pyšně tyčí 3,6m dalekohled s jeho bílou kopulí a šedou základnou. Ten je můstkem propojený s podobným, ale štíhlejším pomocným Coudé dalekohledem, který je dnes již mimo provoz. V dálce na úbočí vrcholku se rozprostírá skupina nízkých budov, v nichž se nachází řídící místnosti a ubytovací kapacity. Jak dokazuje tento snímek, v okruhu mnoha kilometrů není po jiných známkách civilizace ani stopy. Jelikož se La Silla nachází v nehostinné výšce 2400 metrů na okraji nejsušší pouště světa, těžko se stane cílem stavebních developerů. Díky této nevídané izolaci a po většinu roku temné bezmračné obloze je La Silla jedním z nejlepších míst na Zemi pro astronomický výzkum.

10. května 2021: V novém Obrázku týdne se představí objekt DG121 nacházející se v souhvězdí Lodní zádě. Jedná se o oblak ionizovaného vodíku, kterému se říká oblast HII. Oblasti HII jsou druhem emisní mlhoviny, který vzniká, když mladé masivní hvězdy uvolňují dost energie k ionizaci oblaků plynu, jež je obklopují. Tyto oblasti mívají nepravidelnou strukturu bez ostrých hranic, vypadají proto jako (velmi fotogenický) kouřový závoj. Nejjasnější hvězdou v oblasti DG121, kterou vidíte téměř ve středu snímku, je hvězda HD60068. Tento nádherný snímek byl pořízen instrumentem FORS 2 (FOcal Reducer and low dispersion Spectrograph 2) na teleskopu VLT v chilské poušti Atacama. Astronomové ho popisují jako “švýcarák mezi instrumenty na Paranalu” díky jeho schopnosti pozorovat mnoho různých objektů mnoha různými způsoby.

3. května 2021: Obrázek týdne zachycuje zdánlivě osamocenou anténu zírající na oblohu. Opak je ale pravdou! Anténa je součástí teleskopu Atacama Large Millimeter/submillimeter Array (ALMA), který je tvořen 66 vysoce přesnými anténami rozesetými po náhorní plošině Chajnantor vysoko v chilských Andách. Snímek nabízí pohled na nebe nad ALMOU hrající všemi barvami: zelené světelné záření atmosféry se vznáší nad horizontem, Velký Magellanův oblak vykukuje zpoza antény a nad tím vším se rozkládá jedinečná Mléčná dráha. Antény jsou optimalizovány k detekci světla na milimetrových vlnových délkách, mezi infračervenými a radiovými vlnami, díky čemuž vidí ALMA Vesmír úplně jinak než my sami. Lidské oči mají totiž schopnost vidět pouze viditelné světlo, zatímco ALMA pozoruje Vesmír na delších vlnových délkách. Takové světlo pochází z těch nejchladnějších objektů ve Vesmíru: z hustých mračen tvořících hvězdy, z disků okolo čerstvě zformovaných hvězd, nebo třeba ze vzdálených galaxií. ALMA může zkoumat tyto objekty s nevídaným rozlišením a s vysokou přesností. ...

26. dubna 2021: Máte někdy pocit, že vás někdo sleduje? Tento sympatický objekt je výsledkem splynutí dvou galaxií. Oči ukrývající dvě rostoucí supermasivní černé díry doplňuje vířivý úšklebek. Přestože jsou splývající galaxie v našem galaktickém okolí vzácné, Mrk 739 je z astronomického hlediska dost blízko na to, abychom ho mohli detailně studovat a lépe tak pochopit dramatické procesy, které se během splývání odehrávají. Za použití instrumentu MUSE na VLT (Very Large Telescope) měl tým astronomů vedený magisterským studentem Dusánem Tubínem na univerzitě Pontificia Universidad Católica de Chile možnost studovat efekty nejen splývání, ale také záření emitovaného rostoucími supermasivními černými děrami. Jejich práce zodpovídá otázky týkající se pohybu galaxií, stáří jejich hvězd a prvků, ze kterých se skládají. Tým zjistil, že jedna z galaxií je o hodně starší než její společník, a že proces jejich splývání je teprve v rané fázi. MUSE je 3D spektrograf pořizující snímky pozorovaného objektu známé jako datové kostky (datacubes) ...

19. dubna 2021: Toto panoramatické selfie vyfotil 9. dubna 2016 fotoambasador ESO Petr Horálek. Petr byl v chilské poušti Atacama jako člen Expedice Fulldome - vybrané skupiny fotografů, která měla za úkol pořídit sérii snímků ve vysokém rozlišení pro primární použití v planetáriu a návštěvnickém centru Supernova. Petr se pod nádhernou chilskou oblohou jeví malinký oproti krajině, která se tyčí do výšky všude kolem něj. Díky perfektní kompozici se přímo nad ním nachází sloupec zvířetníkového světla, jakoby snímek pocházel z jiného světa. Zařízení, která vidíte na fotce, jsou dvanáctimetrové antény, ze kterých se skládá ALMA - Atacama Large Millimeter/submillimeter Array. ALMA, nacházející se na náhorní plošině Chajnantor v Chile ve výšce 5000 metrů nad mořem, je největší pozemská astronomická observatoř na světě. Hlavní pole tvoří 66 antén, které je možné propojovat v různých konfiguracích tak, že se chovají jako jeden dalekohled - takzvaný interferometr. Tato schopnost dělá ALMU nejlepším průzkumníkem Vesmíru v oblasti ...

12. dubna 2021: Zajištění nejlepších možných pozorovacích podmínek na místě stavby nového teleskopu je věnována velká péče. Obrázek týdne byl zachycen v roce 2019 fotoambasadorem ESO Petrem Horálkem z vrcholku Cerro Armazones v Chile, kde probíhá konstrukce dalekohledu Extremely Large Telescope (ELT). Toto vyprahlé místo ve výšce 3046 metrů v srdci pouště Atacama bude hrát důležitou roli, aby se nový dalekohled mohl využít a předvést v plné pozorovací síle. Mimořádné panorama pouště Atacama rámuje táhlý pohled na naší Mléčnou dráhu, která je díky minimálnímu světelnému znečištění v této odlehlé oblasti vidět neskutečně jasně. Obrovská oblaka mezihvězdného prachu stíní pohled na vzdálené hvězdy, což vede k typickému flekatému pásu na noční obloze.

5. dubna 2021: Poušť Atacama v Chile je jedním z nejtmavějších a nejklidnějších míst pro astronomická pozorování na Zemi, což jí dělá perfektní lokalitou pro různé observatoře a instrumenty ESO. Tento snímek ukazuje Observatoř Paranal, domov kolosálního dalekohledu VLT. Dalekohledy, ze kterých se VLT skládá, stojí na stráži pod oblohou posetou hvězdami, kterou zdobí zářící oblouk naší Galaxie a Magellanova oblaka (vlevo). Jak dokazuje tento snímek, nebe nad Paranalem není zcela tmavé - po západu Slunce jsou krásy Vesmíru zastíněny zemskou atmosférou, která září několika odstíny a vymalovává oblohu jako vodovky. Hravé tahy štětce vzdálených emisních mlhovin zkrášlujících Mléčnou dráhu a souhvězdí Orion v horní části snímku jsou doprovázeny pásy zelené, žluté, červené a oranžové ležícími blízko horizontu. Tato pestrobarevná paleta je ve skutečnosti světelné záření atmosféry, které způsobují chemické procesy odehrávající se několik set kilometrů nad zemí. Těsně po západu Slunce (vpravo) se jeho paprsky odráží také od částeček prachu a ledu, ...

29. března 2021: Tato jemně zářící oblast oblohy je ve skutečnosti horká bublina vodíkového plynu nesoucí název Sh 2-305, která je bombardována intenzivním zářením nedalekých hvězd. Takováto plynná mračna jsou známá jako emisní mlhoviny nebo HII oblasti (čteme H-dva). Zmíněné záření patří do ultrafialové části spektra a předpokládá se, že v případě Sh 2-305 ho vyzařují nejméně dvě hvězdy třídy O, ale pravděpodobně i několik dalších. Hvězdy této třídy jsou nejjasnější a nejteplejší, které dosud známe - mohou být až 90krát těžší než Slunce a, ač se tomu nechce věřit, milionkrát tak jasné. Společně s pěti sousedními bublinami patří Sh 2-305 do obrovského komplexu hustých prachoplynných mračen a na větší škále k obří obálce GS234-02. Tento obrovský prstenec intenzivně tvořící hvězdy se nachází v jednom ze dvou velkých spirálních ramen Mléčné dráhy, v rameni Persea, které najdeme v souhvězdí Lodní zádě. Tento snímek byl pořízen v rámci programu ESO Cosmic Gems, popularizační iniciativy ...

22. března 2021: Lidé od nepaměti upírají zrak k obloze, fascinováni Mléčnou dráhou, která se na ní rozlévá, jasným světlem hvězd a planet a tmavými skvrnami, jimiž jsou části oblohy zastřeny. Různé kultury měly pro tyto úkazy rozmanitá jména. Nový Obrázek týdne ukazuje objekt, který časem nasbíral spoustu přezdívek, a jednu z antén Atacama Large Millimeter/submillimeter Array (ALMA). V horní části snímku uvnitř pásu Mléčné dráhy leží dvojice jasných hvězd. Jsou součástí Jižního kříže, jednoho z nejlépe rozpoznatelných souhvězdí jižní oblohy. Hned pod Jižním křížem můžeme vidět siluetu nepravidelného tvaru na pozadí centrálního pásu naší galaxie. Jde o pouze 600 světelných let vzdálenou temnou mlhovinu - obří mračno molekul, které je tak husté, že blokuje světlo čehokoliv ležícího za ním. Jak se ale tmavému fleku říká, záleží na tom, odkud pocházíte. Jeho nejznámějším názvem je mlhovina Uhelný pytel, ale jiní v ní vidí spíše obrovského nebeského ptáka. Tato mlhovina byla velmi významná pro ...

15. března 2021: Na první pohled může být tento snímek trochu matoucí - je dalekohled s kopulí uprostřed obrázku pouze zarámovaná fotografie na okraji cesty? Nebo se skutečně vznáší nad zemí? Co se tu přesně děje? Bohužel, nic tak vzrušujícího, jako je létající dalekohled. Jde pouze o trik zvláštní perspektivy a chytré práce s foťákem. Dánský 1.54m dalekohled se odráží v jednom z mnoha silničních zrcadel kolem Observatoře La Silla v ESO, které ho perfektně rámuje. Dalekohled zdánlivě míří směrem na Velký Magellanův oblak, jako by ho skutečně pozoroval. Velký Magellanův oblak, který se nachází v levé horní části obrázku, je malá blízká galaxie obíhající Mléčnou dráhu. Díky použití extrémně citlivé techniky můžeme vidět i světle zelené světelné záření atmosféry rozlévající se na soumračné obloze. Oranžová hala v dálce značí polohu velmi vzdálených měst ležících za hornatým horizontem. Observatoř La Silla se nachází na okraji chilské pouště Atacama ve 2400 metrech nad mořem. ...

8. března 2021: Ani poté, co nad Observatoří Paranal v Chile zapadlo slunce, není její areál zcela ve tmě. I přesto, že v odlehlé observatoři vysoko v poušti Atacama téměř neexistuje světlené znečistění, písečné moře je místo slunečních paprsků nyní osvětlováno okouzlujícím svitem hvězd. Jediné umělé světlo na míle daleko pochází přímo ze zařízení observatoře včetně samotných teleskopů a z budovy Residencia, kterou vidíte na obrázku. Jako oáza v poušti, Residencia je útočištěm před drsnými pouštními podmínkami. Observatoř Paranal, domov dalekohledu VLT, se nachází jen pár kilometrů od ní. Astronomové a ostatní zaměstnanci observatoře se mohou po dlouhé šichtě ve vyprahlé poušti uchýlit do Residencie a užít si procházku v zimní zahradě nebo se smočit v bazénu. Její pozoruhodná vnější podoba je doplněna nejnovějšími ekologickými inovacemi včetně pečlivého zacházení s energií a s odpadem a obrovské 35metrové skleněné kopule na střeše, která umožňuje přirozenému dennímu a nočnímu světlu přístup do budovy. A jako ...

1. března 2021: Čas od času ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array), nacházející se na náhorní plošině Chajnantor na severu Chile, zažívá něco, co byste si možná s astronomickou observatoří nespojili - sníh! Když napadne sníh a zahalí krajinu do bílé mrazivé pokrývky, celý areál se promění. Připomíná pak výjev z podzemí nebo naopak ze vzdálené planety, pozůstatek rebelské základny z Hvězdných válek nebo dystopickou scenérii z Blade Runnera. Na obrázku najdete několik z 66 vysoce přesných antén, ze kterých se ALMA skládá, propojených protaženými cestami. Jejich posláním je pozorování chladného Vesmíru a jeho fenoménů - zrodu nových hvězd, molekulárních mračen a raného Vesmíru. Kredit: ALMA (ESO/NAOJ/NRAO)

22. února 2021: Pták v letu, s křídly roztaženými ve vesmíru - tak vypadá SU Aur, hvězda mnohem mladší a hmotnější než Slunce, obklopená mohutným protoplanetárním diskem. Obrázek z přístroje SPHERE na dalekohledu ESO VLT (Very Large Telescope) ukazuje neuvěřitelné podrobnosti v disku kolem hvězdy, včetně dlouhých prachových pásů. Hvězda samotná je zastíněna koronografem, tedy zařízením, které blokuje světlo z centrání hvězdy, aby se méně jasné objekty a jevy staly viditelnějšími.Prachové stopy jsou tvořeny materiálem okolní mlhoviny, který padá do disku. Mlhovina je pravděpodobně výsledkem srážky hvězdy s obrovským oblakem plynu a prachu, díky které máájí protoplanetární disk a prachové struktury takové podivné tvary. Nová studie SU Aur, která používá data z VLT a dalších dalekohledů, včetně radioteleskopu ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array), ukázala, že mlhovina stále přibírá materiál do disku tvořícího planety. Nová pozorování zviditelňují, jak komplexní mohou protoplanetární disky být.