Snímek týdne 2021

22. března 2021: Lidé od nepaměti upírají zrak k obloze, fascinováni Mléčnou dráhou, která se na ní rozlévá, jasným světlem hvězd a planet a tmavými skvrnami, jimiž jsou části oblohy zastřeny. Různé kultury měly pro tyto úkazy rozmanitá jména. Nový Obrázek týdne ukazuje objekt, který časem nasbíral spoustu přezdívek, a jednu z antén Atacama Large Millimeter/submillimeter Array (ALMA). V horní části snímku uvnitř pásu Mléčné dráhy leží dvojice jasných hvězd. Jsou součástí Jižního kříže, jednoho z nejlépe rozpoznatelných souhvězdí jižní oblohy. Hned pod Jižním křížem můžeme vidět siluetu nepravidelného tvaru na pozadí centrálního pásu naší galaxie. Jde o pouze 600 světelných let vzdálenou temnou mlhovinu - obří mračno molekul, které je tak husté, že blokuje světlo čehokoliv ležícího za ním. Jak se ale tmavému fleku říká, záleží na tom, odkud pocházíte. Jeho nejznámějším názvem je mlhovina Uhelný pytel, ale jiní v ní vidí spíše obrovského nebeského ptáka. Tato mlhovina byla velmi významná pro ...

15. března 2021: Na první pohled může být tento snímek trochu matoucí - je dalekohled s kopulí uprostřed obrázku pouze zarámovaná fotografie na okraji cesty? Nebo se skutečně vznáší nad zemí? Co se tu přesně děje? Bohužel, nic tak vzrušujícího, jako je létající dalekohled. Jde pouze o trik zvláštní perspektivy a chytré práce s foťákem. Dánský 1.54m dalekohled se odráží v jednom z mnoha silničních zrcadel kolem Observatoře La Silla v ESO, které ho perfektně rámuje. Dalekohled zdánlivě míří směrem na Velký Magellanův oblak, jako by ho skutečně pozoroval. Velký Magellanův oblak, který se nachází v levé horní části obrázku, je malá blízká galaxie obíhající Mléčnou dráhu. Díky použití extrémně citlivé techniky můžeme vidět i světle zelené světelné záření atmosféry rozlévající se na soumračné obloze. Oranžová hala v dálce značí polohu velmi vzdálených měst ležících za hornatým horizontem. Observatoř La Silla se nachází na okraji chilské pouště Atacama ve 2400 metrech nad mořem. ...

8. března 2021: Ani poté, co nad Observatoří Paranal v Chile zapadlo slunce, není její areál zcela ve tmě. I přesto, že v odlehlé observatoři vysoko v poušti Atacama téměř neexistuje světlené znečistění, písečné moře je místo slunečních paprsků nyní osvětlováno okouzlujícím svitem hvězd. Jediné umělé světlo na míle daleko pochází přímo ze zařízení observatoře včetně samotných teleskopů a z budovy Residencia, kterou vidíte na obrázku. Jako oáza v poušti, Residencia je útočištěm před drsnými pouštními podmínkami. Observatoř Paranal, domov dalekohledu VLT, se nachází jen pár kilometrů od ní. Astronomové a ostatní zaměstnanci observatoře se mohou po dlouhé šichtě ve vyprahlé poušti uchýlit do Residencie a užít si procházku v zimní zahradě nebo se smočit v bazénu. Její pozoruhodná vnější podoba je doplněna nejnovějšími ekologickými inovacemi včetně pečlivého zacházení s energií a s odpadem a obrovské 35metrové skleněné kopule na střeše, která umožňuje přirozenému dennímu a nočnímu světlu přístup do budovy. A jako ...

1. března 2021: Čas od času ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array), nacházející se na náhorní plošině Chajnantor na severu Chile, zažívá něco, co byste si možná s astronomickou observatoří nespojili - sníh! Když napadne sníh a zahalí krajinu do bílé mrazivé pokrývky, celý areál se promění. Připomíná pak výjev z podzemí nebo naopak ze vzdálené planety, pozůstatek rebelské základny z Hvězdných válek nebo dystopickou scenérii z Blade Runnera. Na obrázku najdete několik z 66 vysoce přesných antén, ze kterých se ALMA skládá, propojených protaženými cestami. Jejich posláním je pozorování chladného Vesmíru a jeho fenoménů - zrodu nových hvězd, molekulárních mračen a raného Vesmíru. Kredit: ALMA (ESO/NAOJ/NRAO)

22. února 2021: Pták v letu, s křídly roztaženými ve vesmíru - tak vypadá SU Aur, hvězda mnohem mladší a hmotnější než Slunce, obklopená mohutným protoplanetárním diskem. Obrázek z přístroje SPHERE na dalekohledu ESO VLT (Very Large Telescope) ukazuje neuvěřitelné podrobnosti v disku kolem hvězdy, včetně dlouhých prachových pásů. Hvězda samotná je zastíněna koronografem, tedy zařízením, které blokuje světlo z centrání hvězdy, aby se méně jasné objekty a jevy staly viditelnějšími.Prachové stopy jsou tvořeny materiálem okolní mlhoviny, který padá do disku. Mlhovina je pravděpodobně výsledkem srážky hvězdy s obrovským oblakem plynu a prachu, díky které máájí protoplanetární disk a prachové struktury takové podivné tvary. Nová studie SU Aur, která používá data z VLT a dalších dalekohledů, včetně radioteleskopu ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array), ukázala, že mlhovina stále přibírá materiál do disku tvořícího planety. Nová pozorování zviditelňují, jak komplexní mohou protoplanetární disky být.

15. února 2021: Kometa 252P/LINEAR není tak známá jako Halleyova kometa, ale i ona měla své chvíle slávy. Na konci března 2016 se velmi těsně přiblížila k Zemi - se vzdáleností těsně nad 5.3 milionů kilometrů to byl jeden z nejbližších kometárních průchodů (Halleyova kometa se nejtěsněji přiblížila na 87 milionů kilometrů). Světlo komety 252P/LINEAR není protažené do klasického ohonu, místo toho má spíš kruhový tvar s nazelenalým nádechem, který je způsoben dvouatomovou molekulou uhlíku fluoreskující ve světle Slunce. Obrázek z dubna 2016 zachycuje zelenou záři komety: je právě nad Mléčnou dráhou, mezi hvězdným obloukem a hlavním dalekohledem VLT (Very Large Telescope) uprostřed snímku.Dalekohled ESO VLT stojí na observatoři Paranal v Chile, což je ideální místo pro pozorování komet. Je to krásná observatoř uprostřed zdánlivě nekonečné poušta Atacama pod tmavým nebe. Komety nejsou jediné poklady nočního nebe na jižní polokouli. Na obrázku vidíme Mléčnou dráhu s jejími zářícími mlhovinami, pestrobarevné záření atmosféry (airglow) ...

8. února 2021: NGC 6902, objevena roku 1836 Johnem Herschelem, je krásná spirální galaxie vzdálená více než 130 milionů světelných let, v souhvězdí Střelce (Sagittarius). Obrázek byl pořízen přístrojem MUSE (the Multi Unit Spectroscopic Explorer), který pracuje na jednom ze čtyř 8.2m dalekohledů tvořících VLT. Ukazuje galaxii z neobvyklé perspektivy - centrální prstenec, kde oranžové tečky ukazují intenzivní tvorbu hvězd.Uvnitř prstence leží slabě zářící malá hvězdná příčka. Astronomové zjistili, že hvězdy v ni jsou rozloženy v závislosti na svém věku: mladší hvězdy jsou seřazeny podél příčky, starší hvězdy jsou více rozprostřené. Rozložení mladých a starých hvězd v centrální příčce NGC 6902 odpovídá předpovědím, které už před roky vyplynuly z numerických simulací a modelů. Tohle je poprvé, kdy byly předpovědi ohledně galaktické struktury potvzeny pozorováním s tak vysokým prostorových rozlišením, jako je tomu u pozorování z MUSE.

1. února 2021: Tento nádherný snímek jižního nebe z observatoře Paranal v Chile pořídil fotovyslanec ESO Petr Horálek. Nebyl na observatoři sám. V levém dolním rohu obrázku, vedle pomocného dalekohledu (Auxiliary Telescope) VLTI (Very Large Telescope Interferometer) jsou astrofotografové Yuri Beletsky a Babak Tafreshi, kteří jsou taktéž fotovyslanci ESO. Dvojice stojí pod nebem plným nádherných objektů.Jasný nepřehlédnutelný pás Mléčné dráhy přetíná oblohu, v její horní části rudě září mlhovina Gum 12. Velké Magellanovo mračno, satelitní galaxie Mléčné dráhy, je nejjasnějším objektem uprostřed vpravo - hned pod hvězdou Canopus, nejjasnější hvězdou na obrázku a v jižním souhvězdí Lodního kýlu (Carina). Ze spodní části snímku se line červenavá a zelenavá záře. Je to záření atmosféry (airglow) a jedná se o slabé světlo vyzařované zemskou atmosférou. Záření atmosféry zabraňuje nočnímu nebi, aby bylo úplně tmavé - vysvětlení najdete v ESOcastu 78.

25. ledna 2021: Cesta na observatoř ESO La Silla v chilské poušti Atacama se vine kolem hory a vypadá to, že se sráží s Mléčnou dráhou. Tak to aspoň vypadá na tomto obrázku týdne. V pravidelných intervalech cestu osvětlují malé žluté žárovky - od soumraku do úsvitu je zakázáno používat čelní světla, protože i slabé světlo může významně rušit pozorování. Noční obloha na observatoři La Silla patří k nejtmavším na Zemi.Temnota, vysoká nadmořská výška a suché podnebí dělá z La Silly výjimečné místo pro astronomii. V popředí obrázku je právě pozorující dánský 1.54m dalekohled. Jeho přístroje se zasloužily o několik prvenství. V roce 2005 například astronomové pozorovali optický protějšek krátkých gama záblesků a ukázali, že záblesky jsou pravděpodobně způsobeny dramatickou kolizí dvou neutronových hvězd. V roce 2006 byl dalekohled součástí globální sítě dalekohledů, které objevily exoplanetu jenom pětkrát hmotnější než Země.Na nebi nad observatoří svítí několik zajímavých objektů. Vlevo, téměř ve skrytu dalekohledu, ...

18. ledna 2021: Podobny čtyřem pilířům moderní astronomie stojí obrovské a hranaté kopule čtyř hlavních dalekohledů VLT (Very Large Telescope, ESO), daleko od civilizace, v pustém hornatém terénu chilské pouště Atacama.Oranžová záře Slunce na horizontu je minoritní ve srovnání se světelným představením, které předvádí noční obloha. Od horizontu k horizontu se táhne oblouk Mléčné dráhy, ve kterém svítí miliardy hvězd. "Skvrnitý" vzhled naší domovské galaxie je způsoben obrovskými oblaky mezihvězdného prachu, který odstiňuje vzdálenější hvězdy. Hvězdy a další nebeské objekty a jevy předvádějí svou kráu na pozadí éterického červeného a zelené svitu atmosféry (airglow).Jeden každý hlavní dalekohled VLT na observatoři ESO Paranal dokáže provádět vynikající pozorování Vesmíru - ale mohou také pracovat dohromady jako kvarteto a imitovat tak dalekohled s efektivním průměrem zrcadla až 130 metrů.

11. ledna 2021: Obrázek vzdálené spirální galaxie NGC 1097 pořízený přístrojem MUSE na dalekohledu ESO VLT (Very Large Telescope) je učebnicovou ukázkou centrálního prstence s intenzivní tvorbou hvězd. Tato galaxie leží ve vzdálenosti 45 milionů světelných let v souhvězdí Pece (Fornax). Její centrální prstenec má 5 000 světelných let napříč a je mnohem menší než celá galaxie (desítky tisíc světelných let od centra).Tmavší pásy viditelné na obrázku z MUSE patří prachu, plynu a možná i zbytkům satelitní galaxie, které se postupně dostávají do supermasivní černé díry v centru NGC 1097. Tento proces zahřívá okolní hmotu, čímž vytváří akreční disk okolo černé díry a do okolí uvolňuje spoustu energie. Blízký prach se ohřívá a v oblasti okolo supermasivní černé díry se zvyšuje rychlost tvorby hvězd - vzniká centrální prstenec s intenzivní tvorbou hvězd (růžové a fialové oblasti na obrázku).MUSE (což znamená Multi Unit Spectroscopic Explorer) pracuje na jednom z hlavním dalekohledů VLT, který se ...

4. ledna 2021: Velký dalekohled Evropské jižní observatoře (VLT, Very Large Telescope) je jedním z nejmodernějších optických a infračervených dalekohledů na světě. Tento nádherný přístroj se skládá ze čtyř hlavních dalekohledů (velké válcovité kopule na obrázku), z nichž každý má hlavní zrcadlo o průměru 8.2 m. Patří k němu také čtyři pohyblivé pomocné 1.8m dalekohledy (to jsou ty poměrně malé bílé kulaté kopulky vlevo od hlavních dalekohledů).Dalekohled VLT významně přispěl k mnoha převratným pozorováním a objevům, k nimž patří třeba první fotografie extrasolání planety nebo pozorování viditelného protějšku zdroje gravitačních vln. Na obrázku dalekohledy VLT odpočívají a jejich zrcadla jsou pečlivě uzavřena - ale na noc se observatoř ESO Paranal v Chile probere a začne pozorovat vesmír a pátrat po jeho dalších tajemstvích.