Snímek týdne 2020

23. března 2020: Celý vesmír se neustále pohybuje, od individuálních atomů až po hmotné kupy galaxií. Nádherně to ukazuje obrázek pořízený na náhorní planině Chajnantor v nadmořské výšce 5 000 m v chilské poušti Atacama. V tomto neuvěřitelně suchém a odlehlém místě stojí radioteleskop ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array), největší skupina dalekohledů na světě.Rozmazaný objekt je speciální transportér, který zrovna převáží jednu ze 66 antén Almy na jedno z předpřipravených míst na planině. Přerozdělováním antén do rozsáhlejších konfigurací získají astronomové obrázky s vyšším rozlišením (tedy, na obrázku je více detailů), zatímco kompaktnější konfigurace jsou citlivější na zdroje, které zabírají větší plochu.A nahoře je taky pohyb. Přes čistou oblohu se pod dohledem Měsíce, věčného souputníka Země, jemně táhnou mraky. Měsíc vypadá tak klidně a nehybně, až je těžké nezapomenout, že se Měsíc neustále pohybuje kolem Země docela vysokou rychlostí. A ještě dál od nás, světlo hvězd a galaxií se zdá věčné, ale i hvězdy ...

16. března 2020: Obrázek týdne ukazuje noční nebe nad místem, kde se staví dalekohled ELT (Extremely Large Telescope). Nejenom hvězdy, ale také mlžný pás Mléčné dráhy, jsou krásně vidět. Aby byla Mléčná dráha takhle krásně vidět, je potřeba místo s nízkým světelným znečištěním, jako je třeba chilská hora Cerro Armazones za bezměsičných nocí.ELT, až začne pozorovat, bude největším dalekohledem na světě. S průměrem primárního zrcadla 39 m bude pátrat v optické a blízké infračervené oblasti po nových exoplanetách, speciálně po planetách podobných Zemi. ELT bude schopné provádět "hvězdnou archeologii" a odpovídat základní otázky ohledně vzniku a vývoje planet, prvních hvězd a galaxií a černých děr.ELT bude mít také možnosti přímo měřit zrychlení expanze vesmíru. Astrofyzikové po desetiletí vědí, že vesmír se rozpíná, což znamená, že vzdálenosti mezi galaxiemi se zvětšují. Teď si myslíme, že expanze se zrychluje a přímé měření tohoto jevu by výrazně zvýšilo naše chápání vesmíru.Obrázek vznikl v rámci programu ESO ...

9. března 2020: Tento krásný snímek ukazuje husté srdce Mléčné dráhy, která se klene nad jedním z pomocných dalekohledů (Auxiliary Telescope) teleskopu ESO VLT (Very Large Telescope). Takovéto tmavé a hvězdnaté noci jsou pro VLT, který stojí v chilské poušti Atacama, typické a noc za nocí je mohou obdivovat astronomové, návštěvníci a zaměstnanci observatoře.VLT je tvořen čtyřmi hlavními dalekohledy (Unit Telescope) a čtyřmi menšími a pohyblivými pomocnými dalekohledy (jeden je na obrázku). Těchto osm dalekohledů pozoruje vesmír jak individuálně, tak jako tým v různých konfiguracích, které astronomům umožňují studovat všechny možné kosmické objekty a jevy ve větším detailu než dřív.Pole dalekohledů stimulovalo nový věk objevů a dosáhlo několika výrazných vědeckých prvenství, včetně prvního snímku planety obíhající jinou hvězdu (= extrasolární planeta neboli exoplaneta či sledování jednotlivých hvězd obíhajících kolem supermasivní černé díly v centru Mléčné dráhy (objekt zvaný Sagittarius A*).

2. března 2020: Mléčná dráha, podobna mýtickému světlopádu, propojuje noční oblohu s dalekohledem ESO VST (VLT Survey Telescope) na vrcholku hory Paranal. Observatoř Paranal v nadmořské výšce 2635 m má úžasný pohled na čistou oblohu nad chilskou pouští Atacama. VST je největší dalekohled na světě, který je určen pro přehlídky oblohy ve viditelné oblasti spektra, a přispívá do mnoha typů výzkumu, od objevování vzdálených těles Sluneční soustavy přes hledání exoplanet tranzitní metodou až po studium struktury a vývoje naší Galaxie.Nad VST je několik obzváště nápadných hvězd, které nejsou v pásu Mléčné dráhy. Jasná načervenalá hvězda je Betelgeuze, rudý veleobr vzdálený asi 640 světelných let, který (astronomicky) brzy vybuchne jako supernova. Betelgeuze a Bellatrix, slabší bílá hvězda vlevo od Betelgeuze, tvoří ramena lovce Oriona. Souhvězdí Orion je jedno z nejrozpoznatelnějších souhvězdí na obloze. Tři hvězda v přímé čáře nad rameny Oriona tvoří Orionův pás, blízký narůžovělý obláček světla je mlhovina v Orionu. Ačkoli pro ...

24. února 2020: Astronomové pod vedením Pierra Vernazzi (Laboratoire d’Astrophysique de Marseille, Francie) pozorovali asteroid Pallas přístroji ESO s extrémně vysokým rozlišením. Toho dosáhli použitím přístroje s adaptivní optikou SPHERE na dalekohledu VLT (Very Large Telescope).Planetka Pallas byla poprvé pozorována německým astronomem Heinrichem Wilhelmem Matthäusem Olbersem 28. března 1802 a byla pojmenována po řecké bohyni Pallas Athéně. Původně - jako mnoho dalších asteroidů objevenýchmpočátkem 19. století - byla považována za planetu, ale časem, s rozvojem technologie byla reklasifikována jako planetka. Dnes je známa jako třetí největší asteroid ve Sluneční soustavě, s průměrem asi 512 km.Ačkoli je Pallas po Ceres a Vestě největší planetkou, je jedinou z těchto tří, na kterou neletěla žádná vesmírná družice. Je to díky její dráze, která má neobvykle velkou inklinace vůči rovině oběhu Země, což znamená, že přistát na ní je obzvláště obtížné.Nové snímky povrchu asteroidu Pallas ukazují velmi zajímavé topografické struktury, které naznačují divokou historii plnou srážek. Četné ...

17. února 2020: Observatoř ESO Paranal, jedno z předních výzkumních zařízení s neuvěřitelně tmavou oblohou, leží v chilské poušti Atacama, daleko od světelného znečištění spojeného s lidskou aktivitou. Paradoxně je to právě extrémní temnota, která umožňuje rozzářit se obloze technikolorovými barvami jako na tomto obrázku.Výrazné zabarvení oblohy je způsobeno zářením atmosféry (airglow), díky kterému má už tak krásná obloha magický nádech. Jak naznačuje jméno, svítí atomy a molekuly v zemské atmosféře. Záření atmosféry je viditelné pouze v oblastech, kde je obloha dostatečně tmavá a nepřezářená umělým světlem. O záření atmosféry pojednává ESOcast 78.Snímek byl pořízen od dalekohledu VISTA (the Visible and Infrared Survey Telescope for Astronomy). Jemně osvětlená cesta vede k Cerro Paranal, hoře uprostřed obrázku, na které je tak tak vidět dalekohled ESO VLT (Very Large Telescope). Jasný pás hvězd, který tvoří naši domovskou galaxii, Mléčnou dráhu, se klene nad horou.

10. února 2020: Hvězdy jsou obklopeny jemnou září, která se nazývá korona a je to ve skutečnosti horké řídké plazma. Sluneční koronu můžeme nejlépe vidět během slunečního zatmění, kdy Měsíc přechází před Sluncem a zakryje jeho jasný disk. Korona se pak objeví jako zářící prstenec kolem zatměného Slunce. Korona viditelná během zatmění v roce 1999 je tady.Ale korona je také název optického jevu, způsobeného difrakcí (ohybem) světla z jasného objektu, třeba ze Slunce, jiných hvězd, Měsíce či jasných planet, za kterou jsou zodpovědné vodní kapky či ledové krystalky v zemské atmosféře. To je případ dnešního obrázku, kde je vidět vzácná korona kolem planety Jupiter, který září nad chilskou pouští Atacama. Zvláštní odstíny červené a zelené jsou způsobeny zářením atmosféry (airglow), což je zase další optický jev. Záření atmosféry se věnuje jeden díl ESOcastu.Tento obrázek pořídil Petr Horálek asi 100 km jižně od náhorní planiny Chajnantor, který je domovem radioteleskopu ALMA (Atacama Large Millimetre/submillimetre ...

3. února 2020: Tato zajímavá fotografie ukazuje (v popředí) observatoř ESO La Silla a planety Venuši a Jupiter nízko nad obzorem, s Mléčnou dráhou táhnoucí se nad nimi. Fotografovi Zdeňku Bardonovi trvalo tři dny, než tenhle záběr pořídil. Astrofotografové jsou hříčkami rozmarů počasi a tato fotografie není výjimkou. Fotograf čekal na dokonale jasnou oblohu bez mráčků a s nízkou vlhkostí, aby se Venuše, Jupiter a Mléčná dráha skvěly v celé kráse.La Silla je výjimečné místo pro astronomii, protože má poměrně malé světelné znečištění, díky kterému jsou hvězdy nádherně jasné - ačkoli i na tomto snímku je na horizontu vidět světlo z lidských sídel. Na observatoři je také výjimečně nízká vlhkost vzduchu díky vysoké nadmořské výšce (2400 m n.m.). Vysoká vlhkost je problém jak pro profesionální astronomy, tak pro astrofotografy. Na zrcadlech a čočkách kondenzuje pára a některé části elektromagnetického spektra jsou vodními parami ve vlhké atmosféře absorbovány.Observatoř La Silla obvykle nemá problémy s ...

27. ledna 2020: Na snímku fotovyslance ESO Babaka Tafreshiho se čtyři hlavní dalekohledy VLT (Very Large Telescope) koupou v něžném narůžovělém svitu.Mléčná dráha se zdá vycházet přímo z jednoho hlavních dalekohledů, na obou stranách je strážena jasnými hvězdami. Jednou z nich je Sirius (na obrázku nahoře) v souhvězdí Velkého psa (Canis Major), který je nejjasnější hvězdou oblohy a také dvojhvězdou. Sirius A je hvězda hlavní posloupnosti, tedy ve fázi stabilní "dospělosti", kdy v ní probíhají jaderné reakce, zatímco Sirius B je bílý trpaslík, husté jádro hvězdy, které jaderné palivo už dávno došlo.Vlevo od Mléčné dráhy je malá skupina jasných hvězd. Je to Orionův pás, krásný astrerismus skládající se ze tří hvězd v jedné linii. Rudý obr jménem Betelgeuze leží vpravo od pás, nalevo je vidět narůžovělá záře mlhoviny v Orionu. Všechny tyto objekty tvoří část souhvězdí Orion, které se jmenuje po věhlasném lovci z antických řeckých bájí.Ještě níž, přímo nad malou otevřenou kopulí ...

20. ledna 2020: Mléčná dráha obsahuje mnoho oblastí tvorby hvězd - oblastí, kde z kolabujících zhustků plynu a prachu vznikají nové hvězdy. Jedna taková oblasti, se jménem Gum 26, byla vyfocena zařízením FORS na dalekohledu ESO VLT (Very Large Telescope) v Chile.Gum 26 je vzdálena asi 20 000 světelných let v souhvězdí Plachet (Vela). Je to tzv. HII oblast či emisní mlhovina, protože intenzivní ultrafialové záření nově vzniklých hvězd ionizuje okolní vodík a nutí ho svítit jemně růžovým (či červeným) světlem. Tímto způsobem je možné identifikova nové hvězdy a jednak studovat podmínky, ve kterých hvězdy vznikají, a jednak zjišťovat, jakým způsobem své okolí ovlivňují.Obrázek vznikl v rámci programu ESO Cosmic Gems, který vytváří obrázky vědecky zajímavých a esteticky přitažlivých objektů pomocí dalekohledů ESO. Využívá čas, který se běžně nedá použít pro vědecká pozorování. Všechna data, která se takto pořídí, jsou astronomům k dispozici ve vědeckém archivu ESO.

13. ledna 2020: Ač kdysi fungovala jako exotické sídlo padoucha a protivníka Jamese Bonda, slouží Residencia ESO obvykle mnohem méně zákeřným účelům. Od svého dokončení v roce 2002 byla domovem astronomů, techniků a dalších pracujících na observatoři ESO Paranal v Chile. Elegantní budova stojí 2400 metrů nad mořem v marsovsky laděném prostředí pouště Atacama, pár kilometrů od Cerro Paranalu - hory, na které stojí dalekohledy Evropské jižní observatoře VLT (Very Large Telescope) a VISTA (Visible and Infrared Survey Telescope for Astronomy).Během dne je hotel plný přirozeného slunečního světla, které dopadá skrz 35m kopuli na střeše budovy. V noci se kopule leskne ve světle pásu Mléčné dráhy s jejími modrými, červenými a narůžovělými odstíny. Kromě samotné Mléčné dráhy (a spousty hvězd) jsou na obrázku vidět i obě Magelanova mračna - Velké a Malé - což jsou dvě blízké trpasličí galaxie, na obrázku viditelné jako dva mlhavé obláčky pod obloukem Galaxie.

6. ledna 2020: Eliptické galaxie vypadají, ve srovnání se svými spirálními kolegyněmi, jako jemné načechrané obláčky. Mají měkké, nedefinové hranice a jasná jádra oblopená rozptýleným světlem. Vzhled ale může klamat. Minimálně 10 % eliptických galaxií je mnohem větších, než se na první pohled zdá, a obsahují mnohem víc jemných detailů - jako smyčky a slupky.Ve vzdálenosti 100 milionů světelných roků v souhvězdí Ryb (Pisces) leží galaxie NGC 474 (na obrázku vlevo dole). Je to krásná slupková galaxie; dlouhatánské jemné ocásky se táhnou kolem hlavního těla galaxie, zatímco vnitřní část je tvořena sérií soustředných slupek. Výčnělky se táhnou daleko od galaxie do vzdáleností větších než zobrazuje obrázek.Astronomové si nejsou jistí, proč mají některé galaxie tento vzhled a strukturu, ale předpokládají, že to souvisí s gravitací. Přesněji, s gravitačními interakcemi mezi galaxiemi. Je možné, že spirální galaxie v pravém horním rohu, NGC 470, gravitačně působila na větší eliptickou kamarádku po několik miliard let a vybudila ...